V roce 2018 si připomínáme Sokole Třebíč 80 let od začátku táboření a pobytu v přírodě. Rád bych Vás ve dvou keších seznámil s životy a osudy jeho zakladatelů. Přijměte tedy pozvání (kromě odlovu keše) i k přečtení několika odstavečků o Oldřichu Pokorném, který je jedním z nich.

Dalším z ne nepodstatných důvodů , proč založit tuto keš, bylo i to, že rodina mojí ženy se přátelila
a přátelí s manželkou a potomky Oldřicha Pokorného

Keš jsem mohl založit poblíž Třebíče, kde Oldřich Pokorný působil v naší jednotě. Myslím si, že umístit ji nedaleko jeho rodiště je symboličtější. Kromě informací o začátcích pobytu v přírodě v Sokole Třebíč se čtenáři tohoto listingu dozví i o působení Oldry (jak mu kamarádi říkali) v lyžařském sportu. I zde zanechal svoji nesmazatelnou stopu.

Listing je rozdělen do několika částí a protože byl Olda vynikajícím lyžařem, dovolil jsem si je nazvat „stopami“. V jeho případě se všechny stopy křížily a prolínaly, aby nakonec vynikly jako jeden celek.

Stopa první – stopa života

Oldřich Pokorný se narodil 6.března 1909 v Horní Bobrové, kde vyrůstal v domě na náměstí (během cesty ke keši se u něj zastavíme). Jeho otec byl velmi všestranný člověk. Živil se jako rolník
a obchodník, později jako kontrolor Občanské záložny. Kromě toho byl členem a činovníkem mnoha spolků (režisér ochotnického divadelního spolku Pokrok, člen a později velitel spolku dobrovolných hasičů). V letech 1922 – 1927 stál i v čele obce. Pro Oldovo další směřování mělo ale největší význam tátovo zapojení do místní sokolské jednoty, kterou pan František Pokorný v roce 1900 spoluzakládal
a později byl jejím náčelníkem. Společně se svým synem Oldřichem se pak postaral i o vybudování místní sokolovny, neboť do té doby se cvičilo pouze v místnosti jednoho z domů.

          Sokolovna v době postavení             Foto ze součastnosti

Když byla tato budova (nachází se v Dolní Bobrové), postavená ve funkcionalistickém stylu dokončena, využívala se od svého otevření dne 17.srpna 1930 nejen jako sokolovna, ale také jako školní tělocvična a v neposlední řadě jako kinosál, jehož fungováním se splácely dluhy ze stavby.

Po studiu na reálném gymnáziu v Novém Městě na Moravě vystudoval na Masarykově univerzitě
v Brně obor tělovýchova a matematika.

Během studií, které vzhledem k tělovýchovnému zaměření obsahovaly i podrobné poznání anatomie lidského těla, se projevil i Oldův kreslířský talent. Na obrázcích níže si můžete prohlédnout podrobně zpracované nákresy části kosterní soustavy včetně latinských výrazů.

Po skončení studií se vydal na svoje první působiště ve stavu pedagogickém do Pelhřimova, kde vyučoval na reálném gymnáziu. Pro třebíčský Sokol bylo obrovským štěstím, že v roce 1938 přišel do našeho města, kde působil jako profesor na třebíčském gymnáziu a zároveň se zapojil do činnosti místní sokolské jednoty.

Stopa druhá - táboření v Sokole Třebíč

Psal se rok 1938 a v Evropě se schylovalo k druhé světové válce. V temném ovzduší blížícího se válečného konfliktu se Československá obec sokolská připravovala na svůj již X. všesokolský slet, kterým členové Sokola vyjadřovali odhodlání bránit svoji zem před hitlerovským Německem.

A právě v této době se v Třebíči začíná dlouhá (byť několikrát přerušená) historie sokolského táboření. Její začátek můžeme vysledovat právě v roce 1938, kdy do našeho města přicházejí dva středoškolští profesoři – Oldřich Pokorný a Jaroslav Jurenka. Oba byli již od mládí členy Sokola a tak pro ně bylo naprosto přirozené, že se okamžitě zapojili do práce v třebíčské sokolské jednotě.

Ve třicátých letech se v Sokole začalo zejména díky náčelnici Marii Provazníkové začaly prosazovat na svou dobu pokrokové formy cvičení a také (do té doby vedením České obce sokolské odmítaný) pobyt v přírodě. Oba pedagogové kolem sebe shromáždili skupinu dorostenců a začali s nimi podnikat výpravy do přírody a hlavně začali jezdit na letní tábory.

První stanový tábor se uskutečnil hned o rok později. Na louce u Horského potoka poblíž rybníka Vidlák u Opatova vyrostly jednoduché podsadové stany s plachtami ve tvaru jehlanu a pro tehdejší účastníky začalo úžasné prázdninové dobrodružství. Tábořilo se na zelené louce a táborníci se museli postarat o vše potřebné k životu v přírodě. Jedna fotografie, která se dochovala v archivu naší jednoty je vzpomínkou na první tábor. Ve znaku tábora jsou na památku zakladatele pobytu v přírodě v naší jednotě umístěna písmena O. P.

Dřeváčkový tábor v roce 1940 probíhal již za dohledu německých okupantů. Tábor probíhal na stejném místě, osmadvacet účastníků bylo ubytováno v jediném, dvanáct metrů dlouhém přístřešku. Tábor probíhal v neustálých obavách, že třeba hned dne následujícího může být zrušen. Ani na stožáru nesměla být vyvěšena státní vlajka. Poslední týden již nesl název „Tábor Okresní péče
o mládež“, neboť název Sokol byl nacistům trnem v oku. Během tábora vyřezávali jeho účastníci na 180 malých dřeváčků, zdobených malbami a proto se dřeváček dostal jak do názvu, tak i do znaku tábora. Smutným zakončením tohoto tábora bylo jeho rozpuštění den před plánovaným koncem.

O rok později již byl tábor zakázán zcela. Ale i přes zákaz pořádat stanový tábor se skupina třebíčských táborníků vydala na cyklistické putování po Českomoravské vrchovině.

Asi desítka táborníků vyjela 6.července 1941 na kolech z Třebíče a s sebou si vezli jen nejnutnější výbavu Přes Velké Meziříčí dojeli do Oldovy rodné obce, kde ve statku Pokorných přenocovali. I během dalších nocí využívali možnost přenocování u známých lidí. Malá výprava tak projela celou Vysočinu směrem k Litomyšli a účastníci tábora navštívili mimo jiné hrady Pernštejn a Zubštejn, prohlédli si Vír,Poličku, renesanční Litomyšl i Nové Město na Moravě. Když se čtvrtého dne vrátili do Třebíče,
asi nikdo z mladých táborníků netušil, že se se svými vedoucími vidí naposledy. Krátkou
a průkopnickou etapu táboření v Sokole Třebíč se podařilo umlčet jen na dobu válečných let. Ihned po válce navázali následovníci Oldy Pokorného a Jaroslava Jurenky na jejich odkaz a pokračovali v této krásné tradici.

Stopa třetí – láska k lyžování

Další, neméně důležitou oblastí, kde Olda Pokorný dosáhl významných úspěchů, bylo lyžování. Snad za to mohlo to, že se narodil v kraji, který je pro lyžování předurčen. Lyžování se věnoval od mládí,
ale významných úspěchů dosáhl zejména během vysokoškolského studia, když se v roce 1934 stal
ve švýcarském Wengenu akademickým mistrem světa v závodě sdruženém. Věnoval se jak běhu na lyžích, tak i skokanských disciplínám.

Na fotografii je zachycen při skokanském tréninku na Pustevnách v Beskydech. Fotografie vznikla během jeho působení v klubu Univerzita Brno v roce 1936.

Kromě závodění za univerzitní klub se Oldřich Pokorný účastnil i závodů, vypisovaných v rámci České obce sokolské. Sokolská župa plukovníka Švece pořádala před II.světovou válkou lyžařské závody
v okolí Třebíče a také na Čeřínku u Jihlavy. Výsledkových listin se z této doby moc nezachovalo,
ale v těch z roku 1939 se můžeme dočíst, že Olda zvítězil jak v závodě, konaném 12.ledna v Bedřichově (kategorie 21 – 32 let), tak i v dalším závodě v Třebíči, který měl start a cíl na sokolském stadionu pod Kostelíčkem. Zde zvítězila i jeho manželka Mirka Pokorná.

O svých úspěších na sportovním poli si vedl podrobnou dokumentaci v podobě výstřižků z novin, výsledkových listin i diplomů. Malou ukázku si můžete prohlédnout v dalším obrázku. Všechny diplomy zabavilo při zatýkání gestapo.

Čtyři medaile, které vybojoval, schovávala jako památku jeho manželka. Získal je v IX.Přeboru Beskyd v roce 1933 (zlato a stříbro). Na další je vyryt nápis Přeborník země Moravskoslezské 1933. Nejstarší
z nich (z roku 1931) je zlatá medaile za vítězství v závodě sdruženém na VII. akademických přeborech ČSR v běhu na lyžích.

Závodní kariéra nebyla jedinou oblastí, v níž Olda Pokorný v rámci lyžařského sportu působil. Stal se
i cvičitelem v rámci Svazu lyžařů republiky Československé a během krátkého působení v profesi pedagoga se také věnoval výchově dalších adeptů lyžování.

Ve třicátých letech, kdy se u nás lyžování na závodní úrovni teprve rozvíjelo, byl zřejmě nedostatek příruček pro lyžování. Zde opět mohl prokázat svůj jak kreslířský talent, tak zároveň pedagogické schopnosti, když vlastnoručně vytvořil odborný text o lyžování, doplnění metodickými pokyny včetně obrázků. Sešit se skládal mimo jiné z vyučovacích plánů, zásad lyžování, terminologie, popisu jednotlivých technik a schematických nákresů. Tiskem však nikdy nebyl vydán.

Stopa čtvrtá – zatčení gestapem

V roce 1941 nacistická moc nutně potřebovala v Protektorátu upevnit svoji pozici. Svoje nepřátele spatřovala zejména v dobře organizovaných spolcích, jako byly Junák či Sokol. A proto nebylo divu,
že přípisem říšského protektora Konstantina von Neuratha z 12. dubna 1941 byla činnost Československé obce sokolské, žup i jednot, jakož i připojených spolků zastavena. Důvodem bylo zřejmě i to, že do struktur Sokola se zapojili i členové Junáka, které postihl stejný osud dříve.

To nejhorší však naši organizaci čekalo na podzim. V noci ze 7.na 8.října 1941 zahájilo gestapo Akci Sokol . Tato spočívala v okamžitém a masovém úderu proti širšímu vedení Československé obce sokolské. Zatýkání se netýkalo jen činovníků z ústředí ČOS, ale i významných představitelů žup
a tělocvičných jednot. Statistiky hovoří o přibližně 1500 členech Sokola, kteří byli posláni
do koncentračních táborů, odkud se již ve velké většině nikdy nevrátili.

Stejný osud postihl i Oldu Pokorného, když jej v jeho bytě v Třebíči zatklo nad ránem gestapo
a odvezlo do Jihlavy. V jeho průvodních dokumentech se objevila věta,
předznamenávající hořký konec : „Návrat nežádoucí !“.

Ve stejném období byli zatčeni i další činovníci třebíčského Sokola – Jaroslav Jurenka a Jaroslav Kořínek. Ti byli sice z vazby v Jihlavě propuštěni, ale po krátké době je gestapo opět zatklo a téměř okamžitě byli popraveni.

Z Jihlavy byl O.Pokorný převezen do Brna, odkud byl 31.ledna 1941 transportován do koncentračního tábora v polské Osvětimi. Zde byl registrován pod číslem 26263 jako politický vězeň a zde také jeho životní cesta o dva měsíce později skončila.

Stopa pátá – odkaz Oldřicha Pokorného

Tím nejdůležitějším, čím si dodnes v naší jednotě zakladatele táboření připomínáme, je od roku 1970 (kdy byl Sokol Třebíč po době komunistického zákazu obnoven) nikdy nepřerušená řada táborů, doplněná pestrou činností tábornických oddílů.

Na svého profesora nezapomněli ani pedagogové z třebíčského gymnázia, jehož byl v roce 1945 po osvobození jmenován ředitelem in memoriam. Při této příležitosti mu byla v budově gymnázia odhalena pamětní deska.

V Třebíči je Oldovo jméno připomenuto ještě na jedné pamětní desce. Vy, kteří máte odlovenou keš Třebíčská sokolovna GC69M4A , jste ji míjeli při procházce městem na zdi kulturního domu Fórum.
A pokud se na tuto keš snad chystáte, nezapomeňte se u desky zastavit.

Příznivcům běžeckého lyžování z Třebíče i širšího okolí bude jistě známý název závodu Memoriál Oldřicha Pokorného. Ten založili profesoři třebíčského gymnázia na jeho počest a jeho první ročník se běžel v roce 1947. Start i cíl byly v prostoru sokolského stadionu pod Kostelíčkem a putovní pohár (který dodnes přebírají vítězové jednotlivých ročníků tohoto závodu v kategorii mužů) věnoval profesorský sbor třebíčského gymnázia. Závod, který se od té doby koná nepravidelně, což bylo způsobeno jednak zákazem Sokola v padesátých a šedesátých letech, v poslední době zejména zimami s nedostatkem sněhu.

A protože se tato keš nachází v Bobrové, zastavte se na návsi u domu číslo 44. Zde byla dne 30.května 2009 umístěna na Oldově rodném domě pamětní deska, z jejíhož odhalení naleznete několik fotografií.

Dočetli jste až sem? V tomto případě jsem velmi rád. Nyní se můžete vypravit najít keš.

Jak ke keši :

Na výchozích souřadnicích stojíte před rodným domem Oldřicha Pokorného. Vlevo od vstupních vrat je na zdi umístěna deska, která Vás bude zajímat pro výpočet souřadnic finálky, tak i pro zjištění kódu k zámku.

Souřadnice finálky :

Ke skrýši s krabičkou finálky se dostanete, když místo písmen dosadíte číslice, které jsou odpovědí
na jednoduché otázky

Věřím, že celý výpočet souřadnic Vám nezabere více jak dvě tři minuty.

N 49°29.ABC' E 016°06.DEF

Tak tedy :

A – se skrývá pod třetí číslicí v prvním letopočtu na této desce

B – i zde nás bude zajímat stejný letopočet – použijeme čtvrtou číslici

C – v šestém řádku textu na pamětní desce naleznete název odbojové organizace, jejíž byl O.Pokorný členem. Počet písmen v prvním slově dosaďte místo písmene C

D – Posuneme se na poslední řádek textu. Zde je uvedeno datum smrti O.Pokorného. Vy do výpočtu souřadnic finálky použijte číslici, označující měsíc jeho úmrtí

E – Toto číslo získáte jednoduchým matematickým výpočtem. Vynásobte mezi sebou číslice z poslední číslovky, která je na desce uvedena

F – toto číslo se skrývá na protější straně zdi – vpravo od vrat. Zapište si třetí číslici z červené tabulky.

To je vše a Vy můžete vyrazit k finálce. Nechtěl jsem keš zakládat přímo ve vesnici, kde by schránka tohoto typu a tvaru budila zbytečnou pozornost. Díky vstřícnosti paní starostky městyse Bobrová,
je keš umístěna s jejím souhlasem v obecním lese. Ke keši je to zhruba kilometr (ale to jste již asi zjistili…) a tak vy, co jste zde autem, můžete kousek popojet. Kde u keše zaparkovat snadno zjistíte pohledem do mapy.

Že Vám něco chybí? No jasně – kód k zámku. Ten naleznete přímo na schránce keše. Pro jistotu
si listing uložte do mobilu či GPS. V případě, že přece jen upřednostňujete papírovou verzi, můžete si ho vytisknout. Určitě se Vám to bude hodit. Co dělat, pochopíte na místě. Luštění není příliš složité, stačí jen dobře číst a trochu přemýšlet.

V kešce naleznete razítko a samolepky. Ty jsou potřebné pro hru, kterou Sokol v rámci projektu připravil. Zájemci si mohou vzít samolepku (1 kus na hráče) nebo si otisknou razítko do hrací karty. Jako ve všech keškách sokolské série, jsou i zde větší dřevěné placky, které si můžete brát bez výměny. Pro každého pochopitelně zase jenom jeden kus. Razítko prosím neberte, je součástí kešky.
Dále jsou zde tematická CWG ke keši a k sokolskému projektu. Ta jsou určena k výměně kus za kus.

Pro “bednaře” je navíc připravena drobná odměna.