Na Slatinach Multi-cache
-
Difficulty:
-
-
Terrain:
-
Size: 
(regular)
Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
POZOR: 18.8.2023 PROBĚHLA ZMĚNA UMÍSTĚNÍ I NĚKTERÝCH STAGÍ A HODNOT!!!
Ahoj, vítám vás na další mé keši!
Kolonie Na Slatinách měla donedávna svou keš, bohužel vlivem neaktivního ownera šla do archivu a adopce se nezdařila, protože owner nereagoval. Tak nezbylo, než udělat svou vlastní keš, protože tohle pražské zákoutí je podle mě prostě úžasné. Ostatní kolonie v okolí (Pod Bohdalcem, Sedmidomky, okolí, kde se točila Obecná škola) má svou mysterku, tak tam nebudeme zasahovat.
O kolonii:
Začneme pěkně popořádku. Je samý úsvit dvacátých let a z Prahy se stává opravdové velkoměsto, hlavní město mladé republiky. V dříve provinčním městě chybí budovy pro nové úřady. Začíná se tedy horečně stavět, přijímají se noví zedníci, tesaři, pokrývači a lidé dalších povolání. Do Prahy proto přichází obrovské množství lidí hledajících obživu. Ale činže v nájemních domech jsou neúnosně drahé. Kde sehnat bydlení? Kolem nově vznikající zástavby je spousta polí. Pražská obec pronajímá své pozemky za 100 – 200 Kč ročně nejdříve legionářům, později se na volných plochách ve špatné poloze usazují zedníci pracující na okolních stavbách a nezaměstnaní. Domky si vlastníci stavějí sami, z toho co seženou – z použitých cihel, prken, trámů, železničních pražců, dehtové lepenky a různých papundeklů. Kdo získal vyřazený železniční vagón, ten už se počítá k úspěšným. Mnohé stavby vznikají načerno. První domek se objevil v roce 1924, v roce 1927 už jich bylo přes 300 a v době velké hospodářské krize pohltily jako lavina celé údolí Slatinského potoka, kdy dosáhly až cca 400 domů. Přesný počet se nikdy úřadům nepodařilo zjistit, protože i když domy měly přidělené nouzová čísla, tak se k nim přidávala různá další stavení , která evidována nebyla. Jiné domy, s “neuspokojivými” majiteli, byly naopak městem bourány. No a počet obyvatel, ten už se vůbec dal stěží odhadnout, protože v domcích se kromě rodinných příslušníků tísnily i spousty podnájemníků, kteří měli pomoci v rámci tísnivé finanční situace alespoň k malému přivýdělku. Nájemníci buďto spali s majiteli v jediné obytné místnosti, nebo na malé půdičce, anebo pro ně “majitelé” domků vybudovali dřevěné kůlničky přiléhající k domku či stojící na zahradě. Takže odhad počtu obyvatel se počítal průměrným počtem obyvatel (5,5) na počet domků a došlo se k číslu 2 200.
Kolonie Slatiny měla své 2 koloniály, 3 družstevní konzumy typu “Včela” , 8 hospod, holiče, zmrzlináře, mandl, mlékárnu, pekárnu, řeznictví, gramofony, harmoniky a biograf. V době největšího rozkvětu měli Slatinští i fotbalový klub a kroužek divadelních ochotníků. Divadlo se hrávalo v nejznámější hospodě U Řeháků, kde se i promítalo. Začátky byly krušné – bez elektřiny a bez vody. To obec napravila až v roce 1934 – vodu mohli obyvatelé čerpat zdarma z hydrantů. Za elektrickou přípojku se ale muselo zaplatit 500 Kč, což byly tehdy velké peníze a tak si elektřinu do svých příbytků obyvatelé začali zavádět až za protektorátu, když nemohli sehnat petrolej do svých lamp.
Karel Čapek zmiňuje i šťastlivce, kterým se podařil sehnat vysloužilý železniční vagón: “To už starý železniční vagón je jinačí dům; polovina oken se zabední, na ventilační komínky se přiklopí staré plechovky a je tam dost teplo”.
Žádný režim, ani prvorepublikový, ani protektorátní, ani socialistický a konec konců ani ten dnešní si s koloniemi Pod Bohdalcem a Na Slatinách neuměl poradit. Zlikvidovat se je prostě nepodařilo. O houževnatosti místních obyvatel píše i Karel Čapek: ” Nemá vodu a jedinou studnu na nádraží prý jim chtí zavřít. Ale Rafanda neuhne, zřídila se sama a poroste dál na svazích Bohdalce”.
V souvislosti s rozvíjející se sídlištní výstavbou začala kolonie Na Slatinách v 60. letech zanikat. Za přidělení bytu musel majitel domku přislíbit, že zbourá nejprve komín a následně i celý domek a materiál si musí sám odvézt. Později přiděloval národní výbor takto uvolněné parcely na stavbu plechových garáží – pro tří na jedné parcele a případně i na zahrádky.
Od sedmdesátých let minulého století byly lidem, kteří zde měli hlášený trvalý pobyt, nabízeny náhradní byty, což využili jen někteří. Kolonie slouží částečně pořád jako nouzová kolonie, částečně jako zahrádkářská kolonie. Vznikl tu opravdový mix různorodých sociálních skupin obyvatelstva. Potomci původních kolonistů, kteří se označují jako místní, mají ke kolonii krásný citový vztah, vzpomínají na své dětství, zažili tu mnoho krásných chvil a místo by neopustili. Mnozí se sem z přidělených sídlištních bytů na stará kolena vracejí. Zahrádkáři tady rádi od jara do podzimu provozují svůj koníček. V opuštěných staveních a zahradních domcích “trvale” bydlí hodně ilegálních obyvatel (což připomíná začátky původních kolonistů ve 20. letech) a přespává tu i stále se zvyšující počet náhodných bezdomovců. Dodnes tu není zaveden plyn ani kanalizace, veškeré splašky tečou do septiků. Pojmenovaná je jen hlavní vyasfaltovaná ulice Na Slatinách. Vedlejší uličky – spíš polní cesty – jsou bezejmenné a proto má celá kolonie jedinou adresu nazvanou podle jediné pojmenované ulice. V plánech Prahy je nouzová kolonie cudně označována jako zahrádkářská osada.
Ze široké palety různých hospod, obchůdků a služeb v době první republiky nezbylo nic. Hydranty u kterých se lidé dřív scházeli, byly odstraněny na začátku 90. let, protože si sem “Pražáci” na účet města jezdili zadarmo mýt svá auta. A i když dnes kolonie působí na první pohled tichým a opuštěným dojmem, opak je pravdou, vevnitř to žije, odevšaď je slyšet různé broušení, řezání, klepání, lidé jsou tu velmi činorodí. Pracují na svých domcích i na zahrádkách. I z těch nejomšelejších příbytků je slyšet stejně jako za první republiky hudba, radio…
Po hlavní ulici občas někdo projde, podívá se na cizí návštěvníky ne příliš přátelským pohledem a zmizí v nejbližší uličce…
O keši:
Výpočty, indicie a především finálka:
Veškeré informace ke stagím a výpočtu finálky najdete ve waypointech. NA FINÁLKU SI VEMTE S SEBOU URČITĚ GUMOVKY, POČÍTEJTE S BRODĚNÍM. FINÁLKA JE UMÍSTĚNA V POMĚRNĚ DRSNÉM TERÉNU, KTERÝ VÁS NA ÚZEMÍ PRAHY DOST MOŽNÁ PŘEKVAPÍ. LAKÝRKY A SPOLEČENSKÝ ODĚV ROZHODNĚ NEJSOU VHODNÝNM OBLEČENÍM, PŘIPRAVTE SE PROSTĚ NA DIVOČINU (která bude pravděpodobně divočit čím dál více - když jsem se ke keši přišel v roce 2023 po pěti letech podívat, nestačil jsem se divit, jak se okolí proměnilo, cesty skoro zanikly atp.). POKUD VÁS TO JEŠTĚ NEODRADILO, SMĚLE DO TOHO A PĚKNĚ SI TO UŽIJTE :)
Text byl převzat z https://www.prahaneznama.cz/praha-10/strasnice/kolonie-na-slatinach-a-obecna-skola/, obrázky pak z Wikimedia Commons.
Informace o krabičce:
Místo: 3.
Logbook: 1.
Krabička: 2.
Počet zmizení: 0
Poslední kontrola: 18.8.2023
Additional Hints
(Decrypt)
ebmfbpun