Vítám vás na druhé části série mysterek zmizelé Prahy. Navštívíme místa, která už neexistují, nebo jsou výrazně přestavěná. Více v bonusové mysterce. Nyní si projdeme oblast Prahy 3.
Malá a Velká Hrabovka
Již dlouho existuje železniční spojka spojující nádraží Františka Josefa (Wilsonovo) s tratí vedoucí z Masarykova nádraží na Libeň a dále na Kolín (tato trať původně vedla na severním svahu Vítkova). Trocnovskou ulici překonávala dráha nejdříve po původním litinovém mostě nazývaný Malá Hrabovka. V roce 1992 byl litinový most vyměněn za nový. V roce 2005 byl provoz na spojce ukončen a v květnu 2009 druhý most odstraněn. Husitská ulice v pozadí prošla s výstavbou nového spojení také úpravou. Na fotografii jsou vidět koleje tramvajové dráhy, ta zde jezdila až do roku 1977.
O něco výše v Husitské ulici byl postaven ještě jeden železniční most. Tento sloužil trati vedoucí z Wilsonova nádraží směrem na Vysočany a dále do Turnova (tato trať vedla po jižním svahu Vítkova). Oproti menšímu měl tento název Velká Hrabovka. V roce 2004 začalo budování nového více kapacitního spojení, jenž si směle prorazilo cestu přímo vrchem Vítkov. Na konci srpna roku 2008 byl ukončen provoz i na této trati a potažmo mostu Velká Hrabovka. Od 14.12.2009 pak slouží nově vybudované železniční spojení. Ještě v roce 2008 byly koleje z jižního svahu Vítkova sneseny a její stopa včetně mostu upravena na cyklostezku.
Bezovka
Původně usedlost zakončovala ještě přednedávnem Prokopovu třídu, která tehdy nevedla až na Olšany jako dnes. Usedlost roku 1875 přestavěl statkář Güttling na restauraci s velkým sálem. Bezovka se tak stala kulturním a společenským centrem Žižkova. Pořádaly se tu taneční bály, maškarní plesy, sloužila také jako tělocvična, pro výstavy a Viktor Ponrepo zde v roce 1904 provozoval po deset dní první kino na Žižkově. U Bezovky byla také zahrada s jezírkem, kde pak v létě byly pořádány okázalé ohňostroje. Po skončení první světové války vznikla myšlenka o propojení již zmíněné ulice s Olšany. Bohužel Bezovka tomu stála v cestě. Proto byla bývalá usedlost roku 1936 zatím to účelem zbořena. K zamýšlenému spojení však došlo až v 70.letech téhož století.
Žižkovská plynárna
Nikdo by už asi dnes nepoznal, že na místě dnešního mohutného domu Odborových svazů stávala ve druhé polovině 19. století žižkovská plynárna. Byla to třetí plynárna postavená na území dnešní Prahy, ale první obecní plynárnou, ty dvě předchozí byly soukromé. A protože pražští obecní radní nebyly s tímto spokojeni, zakoupili na žižkově pozemek na kterém byla postavena první pražská obecní plynárna, jenž od roku 1866 začala dodávat plyn pro osvětlení Prahy, později pak ještě pro Královské Vinohrady (Žižkov byl od roku 1889 osvětlován pomocí elektřiny). Plynu se zpočátku využívalo jen pro osvětlování ulic, veřejných budov, továren, výkladních skříní a případně domácností, pro vaření se používání plynu teprve rozvíjelo. Plynárna byla vyprojektována na roční výkon 2.450.000 m3 plynu. Pozemek na kterém plynárna stála měl výměru 31.000 m2 a stavba přišla na nějakých 750.000 zlatých. Plynárna byla výhodou nejen pro obecní účely, ale i pro soukromé osoby, neboť dodávala plyn o zhruba 40% levněji než soukromá plynárna. Do roku 1868 byla čpavková voda jako vedlejší produkt výroby plynu vypouštěna přímo do Vltavy. V tomto roce pro zlepšení ekologie zřídil technolog František Šebor při plynárně továrnu na výrobu amoniaku právě z těchto odpadních vod.
V roce 1874 uskutečnil známý francouzský vzduchoplavec Sivel několik balonových letů z Rajské zahrady. Pro naplnění balonů použil právě svítiplyn z žižkovské plynárny. Již v 80. letech téhož století však začalo plynovému osvětlení konkurovat osvětlení elektrické. Tomu se přizpůsobila i žižkovská plynárna, která roku 1884 zřídila v objektu pokusnou elektrárnu, kde se elektřina vyráběla generátory poháněnými svítiplynem. Provoz plynárny fungoval až do roku 1926, kdy byla uzavřena a nahrazena moderní plynárnou v Michli. Ještě v posledním roce vyrobila něco málo přes 10 milionu m3 plynu. Objekt pak nějakou dobu chátral a místo bývalé plynárny se stalo místem, kde si žižkovská mládež hrála dobrodružné hry. V letech 1932-34 byl objekt zcela zbořen a pozemek použit na výstavbu současné desetipatrové budovy všeobecného penzijního ústavu (dům Odborových svazů) podle projektu J. Havlíčka a K. Honzíka. Byla to zároveň první výšková budova v Praze.
Rajská zahrada
Na místě dnešního objektu VŠE Ekonomické na Žižkově, se ve středověku nacházely rozsáhlé vinice. V 19. století tu vznikla zahrada s usedlostí, která byla roku 1883 zakoupena pražskou obcí pro možnosti rozšíření žižkovské plynárny. K tomu ale již nedošlo a místo toho zde vznikl veřejný sad se zahradou a velkými skleníky, sloužícími Praze jako zásobní zahrada.
Staré Olšany
Olšany byly již od 14. století samostatnou vsí, která se na konci 19. století spojila se Žižkovem a tímto zanikla. Zbylo po ni jen uliční pojmenování a Olšanské náměstí. Právě toto náměstí bylo původním centrem obce. Nacházelo se zde tržiště před kostelem sv. Rocha. V blízkosti byla rovněž škola a velké oblibě se tu těšil i hostinec U Zeleného stromu.
V 60. letech začala asanace Žižkova a výstavba nových panelových domů ta se dotkla nejen zdejšího místa ale i dalších míst této čtvrti. Celá asanace nakonec dokončena naštěstí nebyla a tak se zde dnes na několika místech prolínají staré činžovní domy s panelovými novostavbami.
Továrna Rudolfa Hornsteina
Továrna Rudolfa Hornsteina na výrobu konstrukcí mechanických strojů pro speciální funkce ve zbrojařském, textilním, knoflíkářském a potravinářském průmyslu byla založena roku 1880 v blízkosti dnešního Olšanského náměstí. Mezi světovými válkami byla v objektu firma V. Pařík vyrábějící spirální a vozová péra. Budovy za tímto účelem byly upraveny. V roce 1971 byl objekt zbořen a část zabralo rozšíření Prokopovy ulice a zbytek pak výstavba hotelu Olšanka.
Usedlost Ohrada a Pražačka
Pražačka
Záznamy ze 16. století hovoří o vinici a stavení přestavěné později na dvorec. Od 19. století vlastnila objekt rodina Stomeových. V polovině 60. let 19. století začala rodina Stomeových prodávat polnosti na stavební parcely. V roce 1947 byla usedlost zbourána a dnes v jejích místech vede silniční a tramvajová spojka z Ohrady do Vysočan.
Ohrada
Další usedlostí dnes již jen připomínající pojmenování křižovatky Ohrada stávala v blízkosti Pražačky. Již v 15. století tu byla stavba, k níž patřily rozsáhlé vinice. Usedlost je doložena k roku 1785.
Kapslovna
Žižkovská kapslovna byla jedním z nejstarších průmyslových podniků pražského okolí. V bývalé usedlosti Parukářka dva obchodníci Louis Sellier a Nicolas Bellot založili roku 1825 výrobu perkusových zápalek, významné novinky nahrazující křesadlové zámky ručních palných zbraní. Později pak přibyla ještě výroba samotné munice a dalších podobných výrobků zbrojního průmyslu. Po odchodu původních majitelů z řízení podniku, převzalo vládu nad firmou konsorcium složené z dědiců a dalších osob. Roku 1873 byl podnik transformován na akciovou společnost. Za první světové války se hlavním akcionářem firmy stala rakouská zbrojovka Steyer. Jak se rozrůstal sortiment výroby, rozšiřoval se i areál firmy. Jelikož takovou výrobu provázelo i značné množství nehod, platilo pravidlo, že ty nejnebezpečnější úkony se prováděly v hloubi pozemku. Po první světové válce vstupuje do podniku Česká průmyslová banka a roku 1925 v něm získává většinový podíl. Od roku 1931 je používán název Továrny na střelivo, dříve Sellier a Bellot. Od počátku 30. let začíná sílit další nebezpečí války a kapacita pro výrobu munice již nedostačuje. Bohužel k továrně se také již velmi přiblížila výstavba obytné zástavby a tak rozšiřování továrny s nebezpečnou výrobou již není možné. Proto bylo rozhodnuto o výstavbě nové továrny ve Vlašimi a roku 1936 tak byla výroba kompletně přestěhována. Zdejší závod již plnil jen funkci administrativní a obchodní. I když během druhé světové války byl areál opět využit na výrobu (např. dělostřelecké nábojnice) po skončení války se již výroba sem z pochopitelných důvodů nevrátila. V roce 1949 byla továrna začleněna do národního podniku Moto-Jawa. Některé výrobní objekty v jižní části pozemku byly zbořeny a prostor po nich upraven na park. Po roce 1990 byla továrna zprivatizována a k tradici svého podniku se přihlásila i svým názvem Sellier a Bellot. Bohužel na konci 90. let 20. století byla zdejší pražská část příliš nevyužívaná a objekt chátral. Objekty tak byly z většiny zbořeny a na jejich místě postaveny obytné stavby. Přesto se z továrny něco zachovalo. Zůstal zachován komín kotelny a přízemní obvodové zdi jedné z budov kde se vyráběly pěchotní náboje, byla začleněna do nové stavby.
A – kolik komínů je vidět na fotografii žižkovské plynárny (-1)
B – ciferace roku kdy přestala jezdit v Husitské ulici tramvaj (+2)
C – kolik písmen je v názvu hotelu stojícího naproti usedlosti Ohrada (foto)
D – ciferace roku kdy byla přestavěna usedlost Bezovka na resturaci s divadelním sálem (+1)
E – ciferace roku kdy byla zakoupena rajská zahrada s usedlostí pro rozšíření plynárny
F – ciferace roku kdy Sellier a Bellot zahájili výrobu perkusových zápalek (+1)
49 . 56 . A B C
014 . 22 . D E F