Dovolujeme si vás pozvat na event, který se uskuteční v sobotu 9.12.2017.
Setkání bude v nově otevřených prostorách podniku Bar/vinárna Podzemí MH
- v exkluzivním prostředí pískovcových sklepů přímo pod náměstím v Mnichově Hradišti.
Event (pokec, výměna CWG atd.) se uskuteční v čase 18:30- 19:30.
Cca od 20:00 vystoupí geocachingová kapela NvN
Vstup je samozřejmě zdarma (a na vlastní nebezpečí).
Kapacita prostor je cca 50 lidí, stop stav nebudeme vyhlašovat.
V podniku čepují Plzeň (možná bude i Klášter). Kuchyni nemají, takže k jídlu pouze sýry, klobásy atd.
CWG nejspíš bude - dozvíte se zavčas formou announcementu.
FTF lovce upozorňujeme, že v podzemí není žádný GSM signál.
Parkování ve večerních hodinách na náměstí a v okolí nebývá problém.
Těšíme se na vás :-)
U konferenčního stolu v malé zastrčené kanceláři firmy Listing s.r.o. seděli zadumaně naproti sobě dva zaměstnanci. V místnosti panovala ponurá nálada. Starší muž (tzv. senior listing manager, SLM, v hantýrce firmy rovněž familiérně nazývaný „salámek“) zachmuřeným pohledem propichoval toho mladšího (junior listing manager, JLM, zvaný „jeliman“). K atmosféře nepřispíval ani fakt, že Jelimana očividně trápila špatně skrývaná kocovina.
„Takže to shrnu – dnes je uzávěrka listingu pro prosincový event, což byl váš první samostatný projekt a vy přinesete tohle?“, hřímal Salámek.
Jeliman suše polkl a nesměle se bránil: „Vždyť to není tak špatný – koukněte sám. Na začátek obecné informace a organizační věci, tak aby ti, co listingy nečtou, věděli to podstatné. No a pak jsem tam chtěl dát něco originálního, aby to nebylo tak fádní, přece jen -znáte eventové listingy, tomu se téměř nikdo v branži nevěnuje, mají jepičí život. Takže jsou to obvykle několikařádkové bezduché informace a škyt! Pardon, šmytec!“
Salámek kontroval: „Tomu rozumím! Určité invenci v mezích se nebráním, ale tohle? Já to přečtu, ať sám vidíte, jak je to strašný:
Slovutní návštěvníci eventu! Jest mi ctí Vás přivítati zde a přijměte prosím - jako drobný dárek v magickém čase adventním - následující pozornost. Ano, vím, že Váš čas drahý jest a tak doufám, že uvítáte tuto drobnou službičku. Abyste nemuseli složitě (často po ránu v těžkém až zadumaném stavu duševním i tělesném) logy vymýšleti, račte si jednoduše pomocí triviálního prstokladu (sic!) - (CTRL+Cizí, CTRL+Vlastní) z přednastavených, pečlivě sestavených logů vybrati !Ano, je to jednoduché a velice účinné! Sofistikovaně, dle dojmů Vašich, jeden z pěti logů vyberete a máte hotovo! Ušetřený čas můžete věnovati léčbě následků nezřízené konzumace, jež začasto jevem průvodním na těchto akcích bývá...
A snad mi nebudete tvrdit, že tady na stole, na těch smradlavých a ušmudlaných papírcích, máte ty předem připravené logy? Nejsou to doufám původně účtenky z hospody?“
Jeliman smutně přitakal : „Je to tak. Víte, tak já se vám přiznám. Včera večer jsem byl zoufalý. Uzávěrka se blížila a já byl pořád bez nápadu. Tak jsem zašel do jednoho podniku, je to takový sklep, no to je jedno..
Zkrátka, narazil jsem tam na takový podivný individuum, už měl krapet pod čepicí, vlastně pod kloboukem, víte – on měl takový odrbaný klobouk, ale to je taky jedno...
No a kupodivu, slovo dalo slovo a já zjistil, že tenhle člověk věděl leccos o našem oboru, ba dokonce tvrdil, že zná i naší firmu! No a když jsem mu zaplatil pár piv, no vlastně víc než pár, tak mi doporučil a nadiktoval tenhle nápad s těmi logy a mně se to líbilo!“
Salámek mu skočil do řeči: „Jste se nalil jako doga, to se pak nedivím, že se vám taková blbost líbila. Víte co – nebudeme to protahovat. Formálně, protože je to váš první samostatný projekt, to odnesu šéfovi. Když to schválí, což opravdu nepředpokládám, tak to takhle napíšete. A když ne, tak máte padáka! Jasné?“
Načež se senior listing manager důstojně zvedl a odešel k řediteli firmy. Junior listing manager seděl dál u stolu a bylo mu z včerejší konzumace čím dál tím hůře.
Za chvíli se rozrazily dveře.
Salámek hodil na stůl zmíněné účtenky a pronesl: „Vůbec to nechápu, ale máte to schválený! Tak tady neseďte jako jeliman! Slyšíte? Máte zelenou. Vrhněte se na to!“
Jeliman si už myslel, že má nad kocovinou vyhráno, ale záludná zmínka o zelené odvála jeho myšlenky nepatřičným směrem a to byl konec. Zpětný chod se dal do pohybu.
Příkaz nadřízeného splnil doslova a do písmene.
- - -
Na druhé straně budovy, v honosné kanceláři seděl v pohodlném koženém křesle sám velký CEO firmy. Měl na tváři nepřítomný úsměv a tvářil se zasněně.
Pak si na něco vzpomněl a otevřel spodní šuplík u masivního mahagonového stolu. Chvíli se tam přehraboval, až nakonec vyndal pár zašlých papírků, stářím již notně zežloutlých. Ale ta vůně, ta kouzelná vůně – chmelový odér piva a jemný nádech zeleného mentolu – stále ještě nevyprchal.
Nadšeně očichával účtenky a pak je láskyplně před sebe vyložil na stůl. Text byl sice vybledlý, ale stále dobře čitelný.
Log 1 - „Excelentní event! Lidí tak akorát, pivo výborné, následný koncert přesně podle mého gusta, děkuji a těším se na další setkání! Omlouvám se, že jsem zapomněl zaplatit, prostě se to nějak semlelo, snad ta finální sekera nebyla tak veliká...“
Log 2 - „Docela to ušlo. Pivo sice krapet zvětralé, ze začátku trochu organizační zmatky, kapela hrála na můj vkus v těchto prostorách moc hlasitě, ale chvíli jsem to vydržel. Každopádně dík.“
Log 3 - „No nevím, co bych k tomu napsal. Ale blíží se vánoce, máme advent, tak napíšu snad jen tolik – díky za možnost opět potkat staré známé. Akorát v tom kraválu jsme si moc nepokecali...“
Log 4 - „Radši jen TFTE. TNLN“
Log 5 - „Dlouho jsem váhala, jestli mám navštívit tento event, protože podobné pivní dýchánky mě opravdu neoslovují, navíc v tak nevhodném adventním čase, kdy se má člověk věnovat půstu a rozjímání a nikoliv konzumaci alkoholu, potažmo křepčení na hlasitou muziku. Bohužel zvědavost zvítězila a já tam dorazila. Bylo to však ještě stokrát horší, než jsem předestřela. Vůbec se nedivím těm návštěvníkům, kteří se jen rychle zapsali, možná tak vyměnili pár CWG a rychle mizeli pryč. A to, jak na ně jeden z organizátorů eventu pejorativně křičel, že jsou to „honibodi“, to snad ani nebudu komentovat. Hudba? Ani bych to hudbou nenazvala, prostě hrůza. Do takových prostor by se hodilo klasické piánové trio, třeba takový Beth Anderson „Sen v D dur“ a ne taková kakofonická demolice. Tohle už nikdy! Těším se na kontemplační event Lodiček na Jizeře, snad tam nikoho z organizátorů téhle hrůzy nepotkám!“