Josef Vaněk - starosta Třebíče
a sokol (029)

Téměř každý Třebíčák a také řada návštěvníků našeho města projela či prošla při cestě přes město směrem severojižním přes Vaňkovo náměstí. A řada lidí možná ani nepřemýšlela nad tím, čí jméno toto malé náměstí nad železniční stanicí nese. Josef Vaněk byl bezesporu velmi významnou postavou meziválečného období
a jemu může vděčit město za nebývalý rozvoj z hlediska urbanismu, architektury či rozvoje průmyslu. Najděte si tedy chvíli času a přečtěte si listing, který jsem pro tuto keš připravil. Věřím, že životní osud Josefa Vaňka může být pro řadu z nás cennou inspirací.

Josef Vaněk se narodil 14.června 1887 v Třebíči. Během svého, téměř padesát sedm let dlouhého života byl významným třebíčským starostou (letech 1925 – 1939), ale po parlamentních volbách v roce 1929 také poslancem Národního shromáždění ČSR za stranu Československou stranu národně socialistickou (1929 – 1935). Mimo to zasedal v meziválečném období v Moravskoslezském zemském zastupitelstvu.

My však v rámci tohoto listingu upřeme pozornost na jeho působení v úřadu starosty města Třebíče.
S odstupem doby jej můžeme směle zařadit mezi nejlepší muže, kteří kdy stáli v čele radnice (pokud ne vůbec toho nejlepšího).

Josef Vaněk byl, jako většina vlastenců v období mezi světovými válkami, členem třebíčského Sokola. Bohužel se mi nepodařilo najít ani v kronikách třebíčského Sokola materiály, které by šířeji dokumentovaly jeho působení v naší jednotě. V části, nazvané Josef Vaněk a Sokol, se tak budeme ponejvíce věnovat stavbě sokolského stadionu a oslavám 600.výročí povýšení městských práv

Životní cesta tohoto českého vlastence skončila během druhé světové války (23.května 1944) v koncentračním táboře Buchenwald.

Za období svého čtrnáctiletého starostenství se Josef Vaněk zapsal mezi nejvýznamnější starosty Třebíče.
A toto můžeme směle tvrdit, i když období vlád jeho předchůdců i následovníků lze z hlediska rozdílných období, v nichž v nejvyšším městském úřadu působili, jen těžko porovnávat. Během svého působení v úřadu starosty města se musel Josef Vaněk vyrovnat i s hospodářskou krizí, která na počátku třicátých let zasáhla město a značně ochromila průmysl. Pro Třebíč, která byla do té doby především známa výrobou obuvi, znamenal hospodářský útlum velkou ztrátu pracovních míst. Těžké období dopadlo i na Vaňkovu rodinu, která měla svoji malou obuvnickou dílnu v rohovém domě na dnešním Vaňkově náměstí.

Ale když krachovala v Borovině velká obuvnická továrna rodiny Budischowských, nezaváhal ani na okamžik
a rozjel se do Zlína za továrníkem Baťou a jednal s ním o převzetí této továrny. Pro něj osobně však znamenal tento čin minimálně velké problémy rodinné firmy, neboť malí výrobci nemohli konkurovat průmyslové výrobě Baťových továren. Nabízí se zde otázka – kolik lidí by dokázalo upřednostnit zájmy společnosti
či většího celku před svými osobními? Odpověď nechám na každém čtenáři.

Éra, po kterou Josef Vaněk naše město řídil, znamenalo pro Třebíč dobu, kdy započal neobyčejný růst do té doby provinčního města v moderní centrum kraje. Do města byli pozváni významní architekti té doby
a během relativně krátkého času ve městě začaly růst stavby, které využíváme dodnes. Jejich soupis by byl velmi dlouhý a myslím si, že na základě většinou dobových fotografií bude lépe patrné, jak významné stavby (z nichž většina je využívána dosud), tehdy vznikaly.

Na počátku naší krátké exkurze po architektuře třicátých let je však potřebné připomenout jeden významný dokument, který tehdy vznikl. Byl jím Zastavovací plán města Třebíče z roku 1932. Jeho spoluautorem byl významný třebíčský geometr a stavitel a mimo jiné také člen třebíčského Sokola Alois Herzan (o jeho významné stavbě pro třebíčský Sokol se zmíním později v listingu

Na tomto plánu jsou jasně vytýčené jednotlivé stavební bloky, určené pro budoucí výstavbu města. Pokud
si tento plán zvětšíte, uvidíte zřetelněji území, které bylo počátkem třicátých let zastavěno (černě zabarvené)
a parcely, které autor plánu určil jako místo, na kterém měl probíhat jeho další rozvoj (vyznačeny bílou barvou). K lepší orientaci v plánu vám pak možná pomůže i zakreslení budoucího stadionu „Na Hvězdě“, který dnes slouží jako baseballový areál.

Nyní již můžeme přistoupit k virtuálnímu putování po Třebíči a jejich stavbách. Vzhledem k velkému počtu objektů, vznikajících v tomto období, vybírám jen několik z nich. U každé je navíc uveden i architekt a rok postavení.

Moderní, nově vznikající stavební styl funkcionalismus, je v Třebíči zastoupen dvěma stavbami významného českého architekta Bohuslava Fuchse. Na západní straně Karlova náměstí, místo starého Havlínova domu, byla dokončena roku 1933 budova Městské spořitelny.

Jen o rok později vznikly podle plánu stejného architekta říční lázně na Polance. Obě stavby dnes patří mezi ceněné památky z období funkcionalismu.

Borovina byla územím, kde vznikly stavby z dílny architekta Vladimíra Karfíka. Roku 1935 zde byla dokončena výstavba Baťových domků a o rok později také dvě nové pětietážové budovy v Baťových závodech. Škoda jen, že původní cihlové stavby rodinných domků doznaly v nedávné době značnou proměnu a nebyl zachován jejich původní ráz.

Na následující fotografiích si můžete prohlédnout záběr z výstavby budovy Okresního soudu na Bráfově ulici (architekt Josef Žák – rok 1928) a vpravo novostavbu infekčního pavilonu třebíčské nemocnice od architekta Bedřicha Rozehnala (rok 1935).

Zastavovací plán nezapomínal ani na zelené plochy uprostřed města. V roce 1932 došlo k úpravě Tyršových sadů (realizace návrhu od architekta Josefa Kumpána). Tyto sady měly být později vstupem do zamýšlené nové sokolovny, která měla stát ve spodní části sokolského stadionu.

Stejný architekt byl městem přizván i k úpravě Masarykových jubilejních sadů na Hrádku (rok 1930), jejichž součástí byla i Masarykova vyhlídka od třebíčského architekta Jaroslava Herzána z téhož roku.

Naše poslední zastávka za stavbami, které vznikaly za doby starostování Josefa Vaňka, bude na jižním okraji města, kde byl roku 1937 dostavěn vodojem na Kostelíčku. Stavba, která byla součástí Heraltického vodovodu, vznikla jako příspěvek města k oslavám 600.výročí od udělení městských práv. Díky originálnímu řešení se podařilo přivést do města pitnou vodu z heraldických pramenišť. Krásná stavba od inženýra Oldřicha Nikela dnes slouží jako rozhledna. Více informací naleznete v listingu keše GC5CTJR Rozhledna na Strážné hoře.

Rostoucí význam města Třebíče jak na poli hospodářském, tak i politickém se brzo odrazil ve dvou návštěvách prezidentů v krátkém odstupu po sobě. Prezident Masaryk do Třebíče přijel roku 1928. Ve svém archivu jsem nalezl dobovou pohlednici z jeho uvítání na Karlově náměstí před radnicí.

Návštěva Edvarda Beneše o 8 roků později (17.června 1936) pak jen podtrhla správnost cesty, kterou městská rada města v čele s Josefem Vaňkem nastoupila. Za obě návštěvy mohlo město vděčit i faktu, že oba prezidenti se s Josefem Vaňkem znali z jeho působení v Národní radě ČSR.

Úřad starosty města zastával Josef Vaněk od roku 1925 a když se poprvé ujal řízení města, bylo mu pouhých 38 let. Na tehdejší dobu to byla věc málo vídaná, neboť do městských rad byli většinou voleni starší
a „zasloužilí„ občané. Relativní mladý věk byl pro Josefa Vaňka zřejmě výhodou. Stejně tak i jeho zájem
o nejrůznější sporty. Již od mládí byl členem třebíčského Sokola a tak nebylo divu, že naše jednota počátkem třicátých let neobyčejně vzkvétala. Stěžejní stavbou z hlediska Sokola, realizovanou za doby jeho působení
v úřadu, byla výstavba sokolského stadionu pod Kostelíčkem. Podle plánu třebíčského stavitele Aloise B.Herzana byl víceméně svépomocí postaven roku 1933. Na několika dobových fotografiích je zachycen postup výstavby i dřevěný hudební pavilon, který sloužil zároveň jako náčelnický můstek při sletech
a veřejných cvičeních.

Na tomto stadionu se odehrávala i část oslav, spojených s 600.výročím povýšení městských práv. Od časného rána probíhaly dne 23.června 1935 veřejných vystoupení. Před půl jedenáctou se vydal na cestu na Karlovo náměstí, kde proběhly slavnostní proslovy představitelů města i sokolské župy, velkolepý průvod, jehož
se zúčastnilo na 1.500 krojovaných sokolů, doprovázených pochody třebíčské sokolské dechové hudby. Tento orchestr čítal na 42 členů. V odpoledním programu na sokolském stadionu se střídala vystoupení jednotlivých cvičebních oddělení počínaje nejmladšími žáky a konče cvičením mužů. Na závěr celých oslav vytvořili členové třebíčského Sokola na ploše několik obrazců (mezi nimi např. znak města či číslovku 600, připomínající toto výročí).

Afmosféru oslav Vám můžeme přiblížit prostřednictvím tří fotografií, které se zachovaly v kronikách třebíčského Sokola.

V nedaleké sokolovně GC69M4A, pak probíhala výstava, dokumentující činnost třebíčské sokolské jednoty.

Evropa se nacházela na počátku strašného válečného konfliktu. Josef Vaněk si byl dobře vědom, že jeho politické názory i členství v Sokole budou pod drobnohledem nově budované nacistické moci. A bylo pro něj velmi těžké najít vhodnou formu, jak řídit město v Protektorátu Čechy a Morava tak, aby mu zachoval „českou tvář“. Pozornost gestapa si možná vysloužil i díky tomu, že v dubnu 1939, jen krátce po vzniku Protektorátu, bez povšimnutí „přešel“ narozeniny Adolfa Hitlera. Reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Začátkem září byl při cestě do úřadu zatčen a přes několik věznic byl transportován do koncentračního tábora Dachau. Společně s dalšími vězni zde musel snášet téměř čtyři týdny tvrdé a namáhavé práce, než byl koncem září převezen do koncentračního tábora Buchenwald.

Zde se přece jen, byť jen na přechodnou dobu, dočkal alespoň částečně lepšího zacházení. Do roku 1941 pracoval při sice jednotvárné, ale přece jen lehčí práci v lese či zahradnictvích. Práce byly zprvu dobrovolné, později ale byli vězňové k plnění úkolů stále více nuceni. Dva roky nato byl Josef Vaněk přidělen
k buchenwaldskému poštovnímu úřadu k třídění a kontrole poštovních zásilek. Kromě běžných balíčků
s potravinami byla těmito lidmi odbavována i necenzurovaná vězeňská pošta. Zlom nastal v květnu 1944, kdy se po vyléčení anginy přidala „růže“ v obličeji. Události potom nabraly dramatický spád. Vlivem dlouholetého strádání a neléčených nemocí se zdravotní stav Josefa Vaňka rychle horšil. Projevily se u něj problémy
s neléčeným žlučníkem, zhoršená funkce jater a rychle se rozvíjející otrava krve. Poslední dopis rodině již pravděpodobně nemohl vzhledem k vyčerpanému organismu napsat celý sám. Dokázal s vypětím všech sil napsat jen několik slov a zbývající část dopisu je již psána rukou jiného spoluvězně. Dvacátého třetího dne května 1944 starosta města Třebíče – Josef Vaněk – umírá. Jeho tělo je zpopelněno při tajné kremaci, jako by se nacistický režim bál, aby se zpráva o smrti oblíbeného starosty nedostala do jeho města. Ani zprávě spoluvězně Antonína Kaliny (více v listingu keše GC5TYM5), propašované z koncentračního tábora, do rodné Třebíče, zpočátku nikdo nevěřil. Byla však bohužel pravdivá…

Hrob Josefa Vaňka není znám. Pokud se však vypravíte na starý třebíčský hřbitov, můžete se zastavit poblíž kostela sv.Trojice, kde naleznete kenotaf, který tohoto člověka připomíná. A určitě nebude nikomu vadit, když zde rozsvítíte na jeho památku svíčku.

Jméno Josefa Vaňka dnes připomíná i pamětní deska na domě, kde do svého zatčení bydlel. A protože byl oddaným vlastencem a Sokolem, nechybí jeho jméno ani na pamětní desce členů třebíčského Sokola, která je umístěna na fasádě divadla Pasáž.

Dva roky po válce mu bylo uděleno Čestné občanství města Třebíče a v roce 2001, při příležitosti oslav 900 let od založení třebíčského kláštera, získal Slavnostní plaketu k výročí založení třebíčského kláštera 1101–2001