BL#7 Alej u Uteraku Traditional Geocache

je trochu netradiční lezecká série mapující zapomenuté betonové sloupy na různých místech nejen Plzeňského kraje. Je určená těm, kterým nevadí trochu jednotvárné smycování po betonových kmenech...

Přijměte pozvání do půvabné tiché krajiny kolem Úterského potoka, který pramení na jihovýchodním úbočí Třebouňského vrchu. Krajinu, kterou protéká, zdobí nenápadná, nevtíravá krása. Taková, s níž člověk někdy souzní silněji než s velkolepými přírodními úkazy. Úterský potok brzy ze strání sbírá drobné přítoky, nabírá na síle a mění se v prudkou říčku. Pod vsí Branišov se zahryzne do skalnatého podloží a odtud už teče hlubokým údolím. Jeho tok sleduje téměř až k ústí zelená turistická stezka.

Na svém 34 kilometrů dlouhém toku protéká Úterský potok jedinou obcí - Úterým. Městečko vzniklo zřejmě v 11. století jako trhová ves při obchodní cestě z Teplé do Plzně, která odbočovala ze zemské stezky z Chebu do Prahy. Patrně od počátku se tu konaly týdenní trhy - a od druhého dne v týdnu je také odvozeno jméno obce. Dnes si tu své stánky rozkládají řemeslníci dvakrát do roka, vždy v červenci a prosinci. Začátkem 13. století pracovalo v roklích kolem Úterý dva tisíce horníků těžících zlato. Zdejší bohatou těžební činnost dokládají četné sejpy a pinky (rýžovnické kopečky) podél Úterského a Nezdického potoka. Roku 1233 se Úterý stalo majetkem tepelského kláštera premonstrátů, kterému s přestávkami patřilo až do roku 1848. Mimochodem, s rokem 1233 se pojí také nejstarší dochovaný název městečka (Utheri). V okolí žili v době jeho vzniku pravděpodobně Češi. O čtyřicet let později se objevuje jméno Novum forum, latinský ekvivalent německého Neumarkt. Ještě v 15. století se tu německy zřejmě nemluvilo. Němci začínají do Úterý zvolna pronikat v první polovině 16. století. O sto let později už v obci češtinu neuslyšíte. Zdejší česká menšina se rychle asimilovala a německým zůstalo městečko až do druhé světové války.
Na konci 13. století západní Čechy včetně Úterý zplundrovalo vojsko císaře Rudolfa Habsburského. Zničilo i zdejší doly, a tak městečko začalo upadat. Část horníků se odstěhovala do Stříbra, doly zanikly a Úterý se stalo zemědělským. Na konci třicetileté války celé klášterní panství vydrancovali Švédové. A aby toho nebylo málo, v první polovině 19. a 20. století jej postihly velké povodně a požáry. O bourání zchátralých domů po vyhnaných Němcích po druhé světové válce ani nemluvě... Přesto se v historické části zachovalo několik zajímavých památek. Nejcennější je svažité dlážděné náměstí, na němž najdete jedenáct památkově chráněných objektů - devět budov, morový sloup a barokní čtvercovou kašnu. Nepřehlédnutelný je nově opravený barokní kostel Narození svatého Jana Křtitele podle návrhu slavného Kryštofa Dientzenhofera. Jeho 45 metrů vysoká věž se zvedá nad náměstím k nebi, zatímco oválná loď jej drží při zemi.

Z Úterý spěchá potok dál k jihu a na jeho březích míjíte staré mlýny a betonové bunkry, tzv. řopíky, stavěné ve 30. letech minulého století v rámci obranné linie proti vpádu hitlerovského Německa. (Pro zajímavost, jen na tzv. stříbrské linii, která vede od Čerňovic přes Úterský potok při řece Mži, přes Úhlavu, Stod až do Přeštic, jich postavili 222!) Tělo potoka sílí, když postupně přibírá Nezdický a posléze Dolský potok. Přibývá příkrých břidlicových skal. Pod mostem u Starého mlýna, položeného při silnici pod Potínem, se na příkrém skalním ostrohu na pravém břehu ukrývají nepatrné zbytky hradu Falkenštejn z 15. století. Dále následují nejkrásnější partie potoka - soutok s Hadovkou. Cestou při tomto úseku potoka lze najít zarostlé náhony starých mlýnů a znovu na skalách i v údolí betonové pevnůstky. Poblíž Dudákovského mlýna se nad potokem na kopci nachází poutní místo Šipín. V serpentinách se přikrčuje dřevěná lesní kaple, kterou u tzv. Svaté studánky nechal roku 1892 postavit kníže Karel z Löwensteinu na počest léčivých účinků zdejší pramenité vody. Počátky osídlení Šipína, ležícího na ostrohu nad soutokem Úterského potoka a Hadovky, sahají až do pravěku. Dnes zde kromě kostela s přilehlým hřbitovem a půvabnou loukou stojí ještě budova bývalé fary a hájovna, využívané k rekreaci, a bývalá škola, která chátrá.

Několik kilometrů před ústím do Hracholuské přehrady protéká potok pod zbytky zříceniny Sviňomazského hrádku kolem obce Trpísty, kde u chatové osady najdete betonovou alej s hledanou keškou. Svůj geopovoz zaparkujte na doporučeném parkovišti a ke sloupu se vydejte pěšky příjemnou procházkou alejí, ať zbytečně chataře nerušíte a na keš neupozorňujete. Díky...

V blízkosti sloupu se nachází konec bývalého náhonu se zbytky vodohospodářské stavby a teréními úpravami, které stojí za prozkoumání...

Keš lovíte na VLASTNÍ NEBEZPEČÍ A ODPOVĚDNOST - nechoďte na ni jako sólista a zejména dbejte všech BEZPEČNOSTNÍCH PRAVIDEL!!!

Příjemné zážitky a zábavu při putování betovým lesem vám přejí owneři série Kaštani Plzeň, Mi-Lu-Ji, Leguán82, Supice a Vytrvalec. Pokud vás lezení po betonových "stromech" dosud neotrávilo, můžete se vydat i na další keše z této betonové série:

Nezapomeňte si poznamenat BONUSOVÉ ČÍSLO - budete jej potřebovat k odlovu BONUSOVÉ KEŠE!!!

Víte také o nějakém dalším starém betonovém stromě na hezkém místě a chtěli byste přispět k rozšíření betonové série? Stačí napsat přes profil a určitě se domluvíme - rozšíření série uvítáme.