Noor Inayat Khan (1914–1944)
Noor se narodila 1. ledna 1914 v Rusku jako nejstarší ze čtyř dětí národnostně smíšené rodiny. Její otec, Hazrat Inayat Khan byl potomek muslimského šlechtického rodu z Indie. Matka Noor, Ameena Begum, byla Američanka, kterou Hazrat potkal na svých cestách. Brzy se usadili v Paříži, kde Noor Inayat Khan prožila většinu života.
Noor vystudovala dětskou psychologii na Sorbonně a hru na klavír a harfu na pařížské konzervatoři. Psala básně a především pohádky pro děti, jejichž sbírku vydala v roce 1939, a pracovala pro list le Figaro. Po nacistické okupaci Francie v roce 1940 rodina emigrovala do Londýna.
Noor bylo 26 let, když se přihlásila jako dobrovolnice do britské armády. V prvních letech války sloužila jako radiooperátorka u letectva. Poté přestoupila k tajné službě SOE, kde prodělala další výcvik, a 16. června 1943 byla letecky vysazena jako radiotelegrafistka s krycím jménem „Madeleine“ v okupované Francii.
Tam se připojila k tajné síti Prosper (také známé jako Physician), která koordinovala činnost místního odboje. Průměrná délka života agenta od okamžiku vysazení do jeho dopadení byla šest týdnů. Síť Prosper byla brzy prozrazena dvojitým agentem, její členové postupně zatýkáni a někteří mučením přinuceni vyzradit další kolegy. Celá síť zkolabovala, stovky lidí byly zatčeny. Noor v kritickém okamžiku unikla dopadení a vybavena pouze jízdním kolem se přesunovala z místa na místo. Stala se posledním článkem spojujícím Londýn s pařížským odbojem. Když podala zprávu o konci sítě Prosper, byla jí nabídnuta evakuace do Anglie, ale ona odmítla. V následujících týdnech informovala ústředí o zatčených agentech, koordinovala dodávky zbraní nebo záchranu sestřelených spojeneckých letců. Gestapo znalo její podobu a vypsalo odměnu za její prozrazení. Noor pracovala v konstantním ohrožení života. Dokázala unikat po výjimečnou dobu čtyř měsíců. Nakonec byla udána a v říjnu 1943 zatčena poblíž domu, kde prožila dětství a mládí.
Gestapo ji naprosto neúspěšně vyslýchalo více než měsíc, aniž by cokoliv prozradila. Nacistické tajné službě se však podařilo na základě objevených zápisků začít vysílat pod jejím jménem. Londýnské ústředí si bohužel teprve po delší době povšimlo nesrovnalostí v dohodnuté formě zpráv, které měly takovouto situaci odhalit. Noor se mezitím dvakrát pokusila o útěk. S dalšími spoluvězni navázala kontakt prostřednictvím papírků schovávaných na toaletě. Pomocí propašovaného šroubováku se jí během tří týdnů podařilo uvolnit mříže zapuštěné ve zdi. Celá skupinka úspěšně unikla ven z věznice. Nešťastnou shodou okolností byl právě vyhlášen protiletecký poplach a přivolaná hlídka uprchlíky dopadla.
Noor Inayat Khan byla po tomto pokusu shledána výjimečně nebezpečnou a byla přepravena do vězení ve Pforzheimu v Německu. Tam strávila deset měsíců na samotce, nepřetržitě spoutána na rukou i na nohou. Po celou tuto dobu podle svědectví velitele věznice odmítala jakoukoliv spolupráci s vyšetřovateli. V září 1944 byla převezena do koncentračního tábora Dachau. Dva dny po příjezdu, 12. září 1944, ji důstojník SS brutálně zbil a pravděpodobně již mrtvou střelil do týla. Bylo jí 30 let.
V roce 1949 jí britská vláda udělila George Medal im memoriam a francouzská vláda ji vyznamenala Croix de Guerre.
Jak na keš
Operace -NIK- (Munitionslager 36)
Ve zveřejněných oficiálních dokumentech z druhé světové války se o operaci „Necessary Inspection Kidnap“ nedozvíte ani slovo, ale z neověřených zdrojů víme, že v tajných archivech SOE je složka přísně tajné operace se zkratkou -NIK-, která se odehrála v říjnu roku 1943 na našem území. Jejím cílem bylo zmapovat vojenské objekty a infrastrukturu v oblasti Radhoště a předat strategické informace skupinám partyzánů, které se začaly v oblasti seskupovat. Jedním z hlavních cílů operace byl průmyslový komplex s označením Munitionslager 36, nacházející se na strategickém místě na okraji Trojanovic. Jedním z agentů SOE v této operaci měla být i Noor a pravděpodobně se jednalo o její poslední misi před jejím zatčením po návratu do Francie. Podle našich informací proběhla mise úspěšně, avšak o jejích výsledcích není žádná zmínka. Jelikož partyzáni nikdy na komplex nezaútočili, pravděpodobně potřebné informace neobdrželi a ty jsou stále ukryté v mrtvé schránce na bezpečném místě poblíž komplexu.
Instrukce
Průzkumníci! Dorazili jste na kótu „sedlo Pindula“ a ukrýváte se v zastávce veřejné dopravy. Vašim úkolem je infiltrovat prostor muničního skladu, zajistit zpravodajské informace, zmapovat aktuální situaci v místě a nalézt mrtvou schránku s údaji o splnění mise Noor Inayat Khan.
Předem vás musím varovat, že nepůjde o snadný úkol. Od vyslání Noor na tajnou misi uplynulo již 75 let, takže situace na místě se velice změnila. Mnohé objekty, cesty a místa vypadají úplně jinak, než tehdy. Některé objekty jsou stále dobře nalezitelné, z některých objevíte už jen málo znatelné zbytky a velká část z nich zmizela úplně. Nečekejte přesný popis cesty, uvedené metry a směry jsou orientační, spoléhejte se především na své pozorovací schopnosti, postupujte pomalu a v případě nouze pomůže pohled do mapy. A nezapomeňte si zkalibrovat kompas a vzít úplnou výbavu špiona.
Úkol první - přístupová cesta:
Vyjděte ze zastávky autobusu, otočte se doleva a po 30m narazíte na směrový ukazatel, u něj se otočte opět doleva a vydejte se po asfaltové cestě jihovýchodním směrem k blízkému stavení. Projděte kolem něj a po zhruba 225m od rozcestníku objevíte závoru. Za ní se cesta zvedá vzhůru, ale hned uvidíte odbočku mírně doleva, která vás navede na zarostlou travnatou cestu. To je stará přístupová cesta k muničnímu skladu, jak záhy zjistíte.
Úkol druhý - most:
Odbočte na travnatou cestu a po 45m uvidíte napravo i nalevo zbytky ocelového zábradlí, stojíte totiž na mostě. Mosty jsou důležitým strategickým bodem, proto je potřeba ho dobře prozkoumat. Pozor na to, kam šlapete a raději si posviťte. Pokud budete důslední, objevíte indícii „A“. Hint: Dole uprostřed.
Úkol třetí – kontrolní stanoviště:
Jakmile objevíte první indícii, vraťte se na most a pokračujte po cestě dále. Velice pečlivě sledujte pravý okraj lesa, neboť už po necelých 30m (v místě, kde se otevírá malá paseka) byste si měli všimnout něčeho velmi neobvyklého, co byste tady opravdu nečekali. Buďte hodně pozorní, místo může být dost zarostlé. Vydejte se objekt prozkoumat, ale buďte k němu velmi ohleduplní. Brzy zjistíte, že objekt je větší a vede hlouběji do lesa, kde se nachází rozvaliny bývalého kontrolního stanoviště. Při průzkumu buďte obezřetní, asfaltová cesta je velmi blízko a zvědavé oči náhodných mudlů také. Na boku při výstupu nahoru po levé straně objevíte indícii „B“. Hint: Vnější strana horní části objektu těsně nad zemí. Na boku při výstupu nahoru objevíte druhou indícii „B“. Hint: První smrk na pravé straně, 40cm nad zemí. Pozor, indície vypadá jinak než ostatní!
Úkol čtvrtý – infiltrace zóny:
Po průzkumu kontrolního stanoviště se vraťte na cestu a pokračujte dále. Po 145m přejdete druhý most, je identický jako ten první, jen zábradlí chybí, takže si ho možná ani nevšimnete. Po dalších asi 20m cesta končí, ale dál vede pěšina, kterou najdete po několika metrech vpravo. Stále drží severovýchodní směr a vy se ho držte též. Po dalších asi 110m se začne situace poněkud komplikovat, neboť se ztrácí i pěšina a zpravodajské informace nejsou příliš podrobné. Měli byste se nacházet na místě, kde nalevo je malá zarůstající paseka nedávno vykácených smrků, napravo v hustém smrkovém lese mizí náznak pěšiny a přímo před vámi je skupinka menších javorů s jedním větším s dvěma kmeny do Vé. Ten vás bude zajímat, hledejte na něm indícii „C“ Hint: 30cm zezadu.
Úkol pátý – výpusť přehrady:
Další cesta povede přímo napříč hustým smrkovým lesem v azimutu 90° od javoru a po 40-50m objevíte přehradu, na jejímž břehu stojí strážní věž. Rozhlédněte se kolem sebe, uvidíte rozvaliny starého zdiva a velké kusy betonu a sutin. Stojíte uprostřed bývalého muničního skladu v přísně střežené oblasti. Popojdete-li k přehradě, na protější straně možná uvidíte stanoviště rybáře, takže pozor na zamudlení. Po levé straně uvidíte zbytky stavidla a výpustě. Asi 30m od strážní věže za objektem betonového stavidla (pod hrází!) se nachází zbytek ocelového potrubí (na horní straně i uvnitř má řadu ocelových ok) k vypouštění přehrady a tam naleznete indicii „D“. Hint: Uvnitř. Pozor na rezavé okraje.
Úkol šestý – přepad:
Dále pokračujte 50m východním směrem podél hráze, přejděte cestu a jděte k potoku. Před vámi po pravé straně uvidíte sypanou hráz druhé přehrady. Hráz má přepad ze dvou betonových rour (jak uvidíte posléze, voda jimi dávno neteče) a když je prozkoumáte, objevíte indícii „E“ Hint: Jak jinak než uvnitř.
Úkol sedmý – roura ve zdi:
Vydejte se proti proudu potoka a po asi 45m objevíte velmi zvláštní splav, poskládaný z několika betonových kusů, různě rozlámaných. Je to poslední z těch nejzajímavějších a strategických objektů, které zde po armádě zbyly. Z betonových zdí trčí dvě ocelové roury, jedna přímo nad hladinou potoka. Zde najdete poslední indicii „F“. Hint: Pod rourou, nad hladinou.
Úkol osmý – mrtvá schránka:
Nyní máte k dispozici všechny indície, které zde Noor zanechala. Dle předem domluveného klíče naleznete její mrtvou schránku tak, že sečtete všechny nalezené indície a vydělíte je součtem indicií A+F. Vyjde vám desetinné číslo ve tvaru O, PQRSTU... . Nyní již stačí jen dosadit do souřadnic a můžete vyrazit. Pokud vám vyjde více jak 500m daleko, určitě jste počítali špatně.
Výpočet: (A+B+C+D+E+F)/(A+F)=O,PQRSTU
Mrtvá schránka: N 49°3R.TQP', E 18°1(O-2).PST'
Několik dobrých rad
- Uvedené metry a směry berte orientačně, nemají vás dovést přesně na místo, jako spíše vás navést správným směrem a upozornit, že už jste stanoviště mohli přejít.
- Všechny hledané indície mají stejnou podobu, takže jakmile najdete první, již víte, co dále hledat. Pokuste se jich nedotýkat, ať vám nezůstanou v ruce.
- Některá místa jsou dost zarostlá, nenechte se odradit tím, že z dálky nic nevidíte, musíte blíž a trochu pátrat. Zkuste však při tom veškerou vegetaci nezválet a nezničit, pamatujte na ty, co přijdou po vás.
- Některé objekty a pozůstatky můžou být větší, než si myslíte a co má jeden konec, má zpravidla i druhý.
- Nebudete-li si vědět rady, zkuste si znova v klidu přečíst listing. Když to nepomůže, třeba pomůže owner, napište mu přes profil a vraťte se příště.
- V keši je razítko rukodělné výroby, z podstaty originál, tak vás snažně prosím, nechte ho tam! Keš vracejte na stejné místo, tak jak jste ji našli.
- Nezapoměňte po úspěšném nalezení mrtvé schránky sepsat report a odeslat ho na velení. Ale neuvádějte konkrétní informace o tom, co jste nalezli (ani fotografické), nepřítel veškerou komunikaci sleduje, nenapovídejte mu!
Pár slov ke skutečné historii místa.
Jak jste jistě správně vytušili, uvedený příběh o operaci -NIK- a vojenském zařízení Munitionslager 36 je čistou fikcí a Noor Inayat Khan na našem území nikdy nepůsobila. Ale k čemu tedy zbytky staveb ukrytých v lese sloužily?
Asi budete překvapeni, skutečně se zde nacházel muniční sklad. Jeho vznik souvisí s vojenskou posádkou ve Frenštátě pod Radhoštěm, která sídlila v kasárnách postavených v roce 1938, kde od roku 1945 do 1968 sídlilo dělostřelecké vojsko. V katastru obce Trojanovice měli střelnici a v areálu na Pinduli, uprostřed lesa, byl muniční sklad. V roce 1968 obsadili kasárna rusové, na střelnici postavili dva menší objekty a muniční sklad na Pinduli rozšířili. Také nedaleko postavili vepřín, dnes penzion Na Dolině. Po jejich odchodu v roce 1990 byly všechny objekty mimo kasáren opuštěny a začaly chátrat. Nutno dodat, že mnohé z nich byly již při jejich odchodu v dezolátním stavu či úmyslně zničené.
Muniční sklad byl přístupný ze sedla Pindula po cestě, po které vede i trasa letterboxu. Na cestě jsou dva betonové mostky, které zaujmou svou mohutností a bytelností. Druhá cesta vedla pravděpodobně dolů k dělostřelecké střelnici. Celý areál byl oplocený, zbytky betonových sloupů a ostnatého drátu jsou ještě dnes rozeseté po lese. U příjezdové cesty je možné najít i zbytky brány a pravděpodobně kontrolní stanoviště při vstupu. Na leteckém snímku z roku 1955 je vidět jak umístění kontrolního stanoviště, tak vlastní objekt muničního skladu. Podoba muničního skladu po rozšíření po roce 1968 není známa. V blízkosti objektu se nacházely dva rybníčky, jeden můžete vidět ještě dnes, druhý zbudovaný přímo na říčce Lubině byl zničený během povodně v roce 1997.
Dnes je z celého areálu už jen pouhé torzo se zbytky zbořených budov a oplocení, celá lokalita zarůstá hustým lesem a je vedená jako stará ekologická zátěž. Historickou zajímavostí je, že modrá turistická značka z Pindule na Černou Horu vede poněkud nelogicky přes vrchol Kaní, který je možné pohodlně obejít ze severní strany. Ovšem kvůli existenci muničního skladu se turistická značka musela vést jinudy.