Když nám před osmi lety odešla do psího nebe fenka Besinka, bylo doma najednou smutno a prázdno. Nikdo nás radostně nevítal, nikdo nám nevyskakoval na klín a nikdo nás ráno netahal z postele něžným olizováním.
Asi po třech dnech dcera Kateřina usoudila, že takhle to dál nejde, zašla do útulku a přivedla domů podivné psí stvoření. Prý to byla láska na první pohled.
Když jsem se vzpamatoval ze šoku, zeptal jsem se nesměle, jak budeme tomuto zdivočelému stvoření, zmateně pobíhajícímu po bytě, říkat. I dostalo se mi pohotové odpovědi, že to bude Ben.
„Ben?“ odvětil jsem překvapeně. „Vždyť to je jméno vhodné pro nějakého vznešeného a čistokrevného krasavce a ne pro toto chlupaté stvoření s lišáckým kukučem a očividně pestrým rodokmenem. Bude to Ferda a hotovo,“ ukončil jsem rázně diskusi na toto téma.
Na druhý den zašla Kateřina s Ferdou k veterináři. Ten Ferdu zevrubně prohlédl a na dotaz, kolik mu tak může být roků, odvětil, ne příliš přesvědčivě, že asi dva.
Je tedy nanejvýš pravděpodobné, že letos Ferda slaví kulaté, desáté narozeniny, což je pádný důvod k oslavě. A jelikož spolu již osm let brouzdáme po krásných vlastech českých a naše toulky si zpestřujeme lovením kešek (nejraději máme ty skalní), rozhodl jsem se jednu takovou na Ferdovu počest založit. Snad potěší i vás.
Takže Ferdíku, všechno nejlepší, hodně zdraví a ať nám to spolu ještě dlouho šlape.
Ke keši přistupujte shora, od kraje lesa, nevstupujte na soukromé louky a pastviny pod keší.