Svojí první jednoduchou tradičkou bych Vám chtěl přiblížit historii místa, resp. domu ve kterém bydlím. Ten byl v minulosti součástí mladoboleslavského cukrovaru Čejetičky, který byl uveden do provozu v prosinci roku 1871.
Něco málo z historie cukrovaru:
Původně se uvažovalo o umístění továrny v Debři, ale nakonec byly pro výstavbu zvoleny Čejetičky, mj. vzhledem ke skutečnosti, že právě zde fungovala mladoboleslavská železniční stanice.
První kampaně přinesly velice špatné ekonomické výsledky, zejména díky velké konkurenci v okolí. Na mladoboleslavsku bylo v době největšího rozmachu celkem deset cukrovarů (Brodce, Čejetičky, Dobrovice, Dolní Bousov, Dolní Cetno, Kropáčova Vrutice, Mnichovo Hradiště, Staré Benátky, Stránov, Vlkava).
Pozitivní obrat nastal od poloviny sedmdesátých let. Prosperita podniku trvala do roku 1914, ve válečném období však nastaly výrazné výrobní i odbytové potíže. Přesto přečkal nelehká léta bez zásadních ztrát či následků. Po roce 1918 pak nastala epocha další modernizace výroby. Úspěšný vývoj bez větších výkyvů pokračoval i ve třicátých letech. V roce 1934 byla zavedena výroba bílého cukru v podobě rafinádního krystalu.
Po další rozsáhlé rekonstrukci v letech 1936–1937 dosáhla denní výroba již 900 q zpracované řepy. Po nelehkém, avšak poměrně bez úhony zvládnutém období nacistické okupace, se výroba v plné míře znovu rozběhla v průběhu roku 1945, i když zatím zcela nedosáhla předválečné úrovně. V okamžiku znárodnění cukrovaru, tj. v roce 1947, představovala 7 680 q denně zpracované řepy.
Avšak tento menší cukrovar nebyl schopen ustát světovou konkurenci, proto cukrovar v Čejetičkách ukončil své kampaně v 90. letech minulého století.
Ze všech mladoboleslavských cukrovarů nakonec přežil pouze ten v Dobrovicích.
Jediné budovy, které unikly demolici v roce 1997 jsou domy čp. 27 a 28. V místech bývalého cukrovaru jsou teď skladové haly.
Info ke keši: Vlastní keš je umístěna trochu stranou, až za bývalým areálem cukrovaru, z důvodu pohodlnějšího odlovu.