Jedno lidové moudro praví, že „Láska je kořením života“. Jako láska je takovou nadstavbou lidského žití, tak teprve koření dokáže z jídla udělat to pravé potěšení. I ten nejlepší kuchař by bez špetky koření nestvořil žádný pokrm. Proto bych vás ráda v této krátké sérii provedla světem koření, seznámila Vás se známými i neznámými druhy a třeba i zaujala novými informacemi.

První autentické záznamy o použití koření a bylin se zachovaly na jílovitých destičkách ze Sumerské říše (3000 př. n. l.). Nacházely se zde zmínky o sezamu, kopru, fenyklu, kmínu, koriandru, tymiánu a šafránu. Mnoho druhů koření se dováželo a používalo v Egyptě pro balzamování, jako kadidla, do mastí, parfémů, jako protijedy, do kosmetiky a léčiv. Ve starověku bylo koření zprvu považováno za léčivý prostředek a až na druhém místě jako ochucovadlo. První zprávy o koření ve starém Egyptě jsou na svitku papyru z roku 1500 př. n. l., který poskytuje přehled o lékařském umění starých Egypťanů. Je v něm uvedeno přes 800 předpisů s bohatými přísadami pelyňku, anýzu, hořčice, máty, šafránu, skořice, puškvorce, koriandru, sezamu a kmínu.

Asyrský král Merodach-Baladan (721-710 př. n. l.) zanechal 1. knihu o užitkovém zahradnictví s popisy a předpisy o pěstování bylin a též o pěstování různého koření: kardamomu, koriandru, kopru, česneku, cibule, tymiánu, šafránu. V jeho zahradách rostlo na 60 druhů těchto rostlin.

Ve staré Indii bylo dnes známé koření pěstováno před tisíciletími. Písemné doklady z 9. století př. n. l. se zmiňují o bylinkách a koření a uvádí přes 600 léčivých rostlin a drog. Bezpochyby byly již tenkrát známy druhy jako skořice, kardamom, hřebíček, různé druhy pepře, zázvor, kurkuma a muškátový ořech. V Číně první zmínky o koření pocházejí z doby téměř 2700 let př. n. l., kdy vznikla kniha o bylinkách císaře Chen-nunga. V Americe znali domorodí obyvatelé vanilku, nové koření a papriku dávno před Kolumbem.

K rozšíření použití koření v kulinářství v západních kulturách došlo až po 1. století n. l. po monopolizaci dovozu koření Araby z východu na západ. Řím značně zintenzivnil námořní obchod s Indií. Obchodovalo se hlavně s černým pepřem. Díky Římanům došlo k rozšíření znalostí o použití koření a také distribuci středozemních kořeninových druhů po celém římském impériu. Římané přivezli do Británie téměř 400 druhů aromatických rostlin.

Římský obchod s kořením byl přerušen rozkvětem arabské říše, která si podrobila Blízký Východ a severní Afriku. Evropané znovu ovládli trh s kořením v této oblasti ve 12. století. Tehdy se léčivé a aromatické rostliny získávaly z klášterních zahrad.

V klasickém Řecku znali již dávno většinu našeho dnešního koření. Vedle dováženého pepře, skořice, kasie a zázvoru, kterých si cenili nejen jako koření, ale i jako důkaz bohatství a přepychu, vyskytovala se mezi starořeckými léčivými rostlinami také koření ze sousedních zemí (anýz, kmín, fenykl, česnek, máta peprná). Za vlády anglického krále Jindřicha II. vznikl v roce 1180 v Londýně Spolek obchodníků s pepřem, který se začlenil do Sdružení kořenářů a následně se vytvořila v roce 1429 Společnost obchodníků s potravinami. Kořenáři se stali apatykáři a nakonec léčiteli.

Když Kryštof Kolumbus v roce 1492 přistál na Karibských ostrovech, odvezl odtud několik zdejších druhů koření. Rozvinul se tak dovoz papriky, chilli, vanilky do Evropy. Vasco de Gamma dorazil v roce 1498 do Malabaru, odkud se vrátil s černým pepřem a skořicí. Při následujících cestách se dostal až na Moluky, ostrovy hřebíčku a muškátového oříšku. Námořní bitvy Portugalců, Holanďanů a Angličanů se vedly o kontrolu obchodu s kořením a položily tak základy pro vznik koloniálních území, která přetrvala do 20. století.

Jako první jeho účinky využívali Číňané už před více jak 2500 lety. Z té doby se nám zachovaly záznamy o obchodování s hřebíčkem a o jeho použití u dvora. Každý, kdo měl tehdy audienci u císaře, musel žvýkat hřebíček, aby císař nebyl pohoršen zápachem. Arabští obchodníci hřebíček rozšířili do Evropy kolem 4. století. Římané ho používali jak v kuchyni, tak i v léčitelství. Ve středověku patřil hřebíček k jedněm z nejdražších koření. A v 17 a 18 století dosáhl v Británii hodnoty zlata, kvůli vysoké ceně dovozu.

Hřebíček je sušený kalich s poupětem hřebíčkovce kořenného (Syzygium aromaticum). Pochází z Moluckých ostrovů. Hřebíčkovec je tropický zelený strom s kuželovitou hustou korunou dosahující výšky asi 10-15 metrů. Jeho květy se sbírají těsně před rozkvětem a následně se suší. Hřebíček je charakteristický svou silnou aromatickou a hořkou příchutí. Největšími producenty hřebíčku jsou nyní Madagaskar, Zanzibar a Indonésie. Indonésie má však tak obrovskou spotřebu hřebíčku, že musí tuto surovinu ještě dovážet. Hřebíček zde totiž míchají s tabákem a dělají z něj velmi populární cigarety. V Indonésii se nasládlý kouř z těchto cigaret vznáší v kavárnách, v tržnicích, na autobusových zastávkách i v autobusech a vlacích.

Použití hřebíčku je široké. Hodí se do slaných i sladkých pokrmů, sušenek, kompotů, pečiva, ale i svařeného vína. Nejčastěji se používá k přípravě pokrmů z ryb, kuřecího masa a rýže. Dochutí jak slaná, tak i sladká jídla. Je hlavním kořením specialit v Indii a Srí Lance. Je výborný také k dochucení kečupu. Je součástí čínské směsi pěti koření. V Indii se přidává do kari, v Mexiku se míchá se skořicí a římským kmínem a v Africe a na Středním východě se používá k dochucení masa. Dodá chuť perníku a dýňovému koláči a přidává se do různých nápojů (např. punče).

Znecitlivující vliv silice hřebíčku se tradičně uplatňuje hlavně v případě bolestí zubů, kdy se využívala i tinktura, nebo při bolestech v krku hřebíčková voda jako kloktadlo.

Na úvodních souřadnicích krabičku nehledejte. Souřadnice si budete muset vyluštit zodpovězením několika nenáročných otázek. Některé odpovědi najdete v listingu (proto si ho pozorně přečtěte), některé si budete muset zjistit sami z internetu:

1) Z jaké rostliny se získává hřebíček:
a) Hřebíčkovec vonný..........A=1
b) Illicium Verum..................A=6
c) Skořicovník cejlonský.......A=3

2) V jakém lékařském oboru se hřebíček používá:
a) oční.................B=0
b) psychiatrie.....B=6
c) zubní...............B=7

3) Jakou chuť má hřebíček:
a) nasládlou až hořkou..........C=7
b) s příchutí mazutu...............C=0
c) kyselou až hořkou..............C=2

4) Kterým ostrovům se říká „Ostrovy hřebíčku“:
a) Nová Guinea..........D=1
b) Moluky...................D=8
c) Nový Zéland..........D=5

5) K přípravě jakého pokrmu se používá hřebíček:
a) Chemoula..........E=2
b) Hangi.................E=9
c) Glögg.................E=5

6) Urči podle obrázku co je hřebíček:
a)F=0

b) F=8

c) F=4

Změna finálních souřadnic. Překontrolujte si vypočtené souřadnice.

Nezapomeňte si opsat bonusové číslo. Hodí se vám k odlovu finálky. Další a podrobnější informace k celé sérii najdete u bonusu.

Rozhodně nejezděte autem až k lesu, ať nebudíte přílišnou pozornost místních chatařů. Nechte ho na doporučeném parkovišti. Vejdou se tam 2-3 vozidla.