Adolf Cihlář se narodil 5. května 1912 v obci Dlouhý Most na Liberecku. Absolvoval gymnázium a pak učitelský ústav. Jeho povolání ho přivedlo v roce 1933 do Moravské Třebové, kde bydlel v podnájmu na tehdejší Panské ulici u židovské rodiny, ze které pocházela i matka pozdějšího spisovatel Arnošta Lustiga.
Vzhledem k tomu, že v době narůstajícího německého nacionalismu dával veřejně najevo odpor k událostem, zejména po Mnichovu, v září 1938 mu to noví moci páni připomněli. Po záboru města německou armádou byl ihned propuštěný z učitelského místa a musel opustit i dosavadní byt na Panské ulici č. 21. Přestěhoval se do č. 14 na Nových Sadech. Dům židovského soustružníka totiž ihned Němci zdemolovali a obyvatele vyhnali z města.Adolf Cihlář a další vlastenci z Moravské Třebové se brzy zapojili do odbojové činnosti, kterou od roku 1942 koordinovali s Národním sdružením vlastenců na severní Moravě (Šumpersko a Zábřežsko). Začátkem roku 1944 došlo k prozrazení činnosti skupiny. Přitom se dostaly do rukou gestapa i seznamy odbojářů.
Adolf Cihlář byl zatčený 7. dubna 1944 a ještě téhož dne v úřadovně schutzpolizei a gestapa v (dům na náměstí č. 16) při výslechu ubit k smrti. Jeho tělo bylo převezeno do hřbitovní kaple a 12. dubna 1944 při neveřejném pohřbu pohřbeno u hřbitovní zdi. Přítomná mohla být pouze jeho matka. Jako oficiální příčina smrti bylo uváděno selhání srdce.
Také ostatní členové odbojové skupiny z Moravské Třebové byli postupně zatčení a po výsleších na gestapu skončili v koncentračních táborech. Patřili mezi ně například Jiří Just, Richard Sitta, Václav Mačát, Václav Mackerle, Ervin Seidl, Jan Nerušil Zdeněk Kubíček, František Jurka, Josef Komoň, Antonín Dokoupil a někteří další. Z věznic na území Německa je vysvobodil až příchod Rudé armády.
Ihned po skončení války, 8. června 1945, byl odbojáři, kteří se vrátili do města, ustavený kroužek Adolfa Cihláře. Prosadili provedení exhumace jeho těla, při němž byla zjištěna skutečná příčina jeho smrti - proražení lebeční kosti a krvácení do mozku. Otevření hrobu bylo provedeno 2. září 1945 ve tři hodiny ráno za lékařského dozoru MUDr. Langa. V ten den byla pak uskutečněná tryzna spojená s odhalením pomníku Adolfa Cihláře, který se stal i symbolem všech padlých v domácím odboji.
Byl umístěný v parku u hlavní cesty k muzeu a zhotovil ho třebovský kameník Rudolf Beneš. Rakev s kovovou vložkou, do níž byly po exhumaci uložené pozůstatky Adolfa Cihláře, byla vystavená katafalku před ještě zahaleným pomníkem. Od devíti do čtrnácti hodin sem přicházelo velké množství lidí místních i z dalekého okolí, kteří přinášeli věnce a kytice, jimiž byl pomník doslova obložený. Ve čtrnáct hodin po odhalení pomníku byla rakev uložená do pohřebního vozu a smuteční průvod se vydal na poslední cestu městem.
V průvodu za rakví šla matka Adolfa Cihláře, příbuzní, odbojáři, členové Svazu politických vězňů, příslušníci policie, četnictva a vojska, Sokolové, Skauti, partyzáni a další. Na místním hřbitově byla rakev uložená do hrobky, na níž stojí jednoduchý pomník, skládající se ze dvou menších obelisků.
Kromě osobních dat zemřelého zde najdeme i nápis se slovy matky: „Drahý synu, jak velmi mé srdce bolelo, když gestapo tě umučilo." Pohřeb Adolfa Cihláře se stal tryznou za všechny padlé v domácím odboji a znovu připomněl hrůzy a utrpení, které našemu národu přinesl německý fašismus.
Po Adolfu Cihlářovi je ve městě pojmenovaná jedna z hlavních ulic, směřující k náměstí. Před deseti lety obdržela třebovská radnice dopis z Liberce od bývalého spolužáka Adolfa Cihláře, který se zajímal o jeho osud a zároveň sděloval, že i v Liberci pojmenovali po Adolfu Cihlářovi jednu ulici, směřující k jeho rodišti, k Dlouhému Mostu.
Pomník Adolfa Cihláře, původně stojící v parku u muzea, je nyní umístěný na ne příliš důstojném místě na Komenského ulici.
Zdroj: http://svitavsky.denik.cz/zpravy_region/vlastenec-adolf-cihlar-polozil-svuj-zivot-v-boji-proti-fasismu-20140407.html