1 ARCHIV BEZPEČNOSTNÍCH SLOŽEK
Pod zkratkou ABS si většina lidí zřejmě vybaví antiblokovací systém brzd. ABS však znamená Archiv bezpečnostních složek, který patří mezi nejmladší archivy v České republice. Vznikl k 1. únoru 2008 společně s Ústavem pro studium totalitních režimů. Základem archivních souborů v jeho správě se staly archiválie do té doby uchovávané v Archivu ministerstva vnitra. Ve fondech ABS najdete především písemné prameny ke smutným okamžikům českých a československých dějin 20. století, neboli písemnosti vytvořené zhruba mezi lety 1939 a 1989 nacistickými a komunistickými bezpečnostními složkami. Největší přitažlivost pro veřejnost mají svazky Státní bezpečnosti (StB), které si tajná policie komunistického režimu vedla jak na své spolupracovníky (agenty), tak na své oponenty (tzv. nepřátelské osoby). Ve fondech tohoto archivu je však uloženo daleko více pramenů k poznávání nedávné minulosti – například písemnosti vztahující se k druhému odboji či k pátrání po válečných zločincích nebo vyšetřovací spisy (včetně těch k vykonstruovaným procesům z padesátých let). Dále zde můžeme nalézt archiválie civilní i vojenské rozvědky a kontrarozvědky, personální spisy zaměstnanců ministerstva vnitra, písemnosti Pohraniční stráže, Veřejné bezpečnosti nebo Odboru vnitřní ochrany správy Sboru nápravné výchovy. V současné době naše instituce spravuje okolo 20 km archiválií, které jsou uloženy ve dvou depozitářích v Praze (na Branickém náměstí a v ulici Na Struze), třetí je pak v Brně – Kanicích.
Díky ojediněle otevřené legislativě mají žadatelé v České republice neomezený přístup k archiváliím, které vznikly činností bezpečnostních složek komunistického režimu, a ABS tak patří mezi badatelsky nejvyužívanější archivy. Badatelny fungují v Praze v ulici Na Struze a v Brně – Kanicích. Na obou místech si může každý zájemce prostudovat, případně nafotit jakýkoli materiál.
Správa a předkládání archiválií však nejsou jediným úkolem archivu. O dobrý fyzický stav archiválií pečují zaměstnanci moderního restaurátorského pracoviště. Archiv se také intenzivně podílí na vyřizování agendy zákona č. 262/2011 Sb. o účastnících odboje a odporu proti komunismu, který vstoupil v platnost dne 17. listopadu 2011. Pro zlepšení badatelského komfortu a zlepšení ochrany originálů je důležitá rovněž činnost digitalizačních pracovišť a IT odborníků, díky nimž můžete část archiválií studovat prostřednictvím projektu eBadatelna.cz z pohodlí svého domova.
Dům v ulici Na Struze 229/3 získal svou nynější podobu na počátku třicátých let. Ještě předtím zde měl kolem roku 1925 kancelář první československý předseda vlády Karel Kramář (1860–1937). Budovu nechala vystavět rodina Červených, v luxusním bytě ve třetím patře bydlela Žofie Červená (podruhé provdaná Veselíková) (1896–1948) se svou dcerou, pozdější slavnou operní zpěvačkou, Soňou (nar. 1925). Roku 1947 dům zkonfiskovalo Ministerstvo vnitra, které sem v roce 1988 nastěhovalo část svého archivu. Dnes tu sídlí Archiv bezpečnostních složek, který spravuje archiválie vzniklé činností bezpečnostních složek nacistického a komunistického režimu. V budově se nachází také badatelna, kde si zájemci mohou tyto písemnosti prostudovat.
POČET ZLATÝCH TABULEK (CEDULÍ S NÁZVEM INSTITUCÍ) = HODNOTA D
2 NÁRODNÍ TŘÍDA
Významná pražská ulice oddělující Staré a Nové Město se stala symbolem Sametové revoluce. Dne 17. listopadu 1989 zde byl policejními složkami násilně zastaven pochod studentů a dalších účastníků manifestace svolané k Mezinárodnímu dni studentstva. Mnoho demonstrantů bylo zraněno a rozšířila se dokonce i fáma o zabitém studentu Martinu Šmídovi. Protesty proti brutálnímu zásahu příslušníků SNB vedly nakonec ke zhroucení komunistického režimu v Československu. Pietní místo připomínající události roku 1989 vzniklo v exteriéru Kaňkova domu, autory pamětní desky jsou Miroslav Krátký a Otakar Příhoda.
POČET ZDVIŽENÝCH PRSTŮ NA PAMÁTNÍKU SAMETOVÉ REVOLUCE = HODNOTA A
(Pro zvětšení obrázku klikněte na obrázek)
3 BARTOLOMĚJSKÁ
V Bartolomějské ulici se nachází budova tzv. kachlíkárny neboli „Barťáku“, která byla obávaným sídlem Státní bezpečnosti (StB). Méně známá je však budova 308/9, v níž byla v roce 1947 zřízena věznice Sboru národní bezpečnosti (SNB), která sloužila jako vazební věznice až do roku 1963. Poté zde působila až do konce komunistického režimu Správa vyšetřování StB, jejíž příslušníci se zaměřovali především na tzv. protistátní činnost. V padesátých letech 20. století byly na tomto místě vyšetřovány tisíce občanů Československé republiky obvinění z velezrady a dalších činů „proti republice“, velmi často za použití brutálních výslechových metod, které si nezadaly s postupy gestapa. Mnohahodinové výslechy, odpírání spánku, vyhrožování a bití bylo na denním pořádku. Fyzicky a psychicky týraní pak mnohdy podepsali cokoli, jen aby se svých muk zbavili. Naprostá většina příslušníků SNB, kteří se na vězních dopouštěli násilí, zůstala nepotrestána.
NA MÍSTĚ NENÍ POTŘEBA NIC ZJIŠŤOVAT
(Pro zvětšení obrázku klikněte na obrázek)
4 VÁCLAVSKÉ NÁMĚSTÍ
Při příležitosti prvního výročí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy proběhly v srpnu 1969 v několika městech Československa masivní demonstrace, které byly brutálně potlačeny. Jeden z těchto protestů se konal 21. srpna v Praze na Václavském náměstí. Účastníci, mezi nimiž převládali mladí lidé, nebyli rozehnáni sovětskými vojáky, ale československými příslušníky jednotek Sboru národní bezpečnosti (SNB), Československé lidové armády a Lidových milicí. Zásah, při němž byla použita těžká technika, vodní děla a především ostrá munice, si vyžádal několik lidských životů a mnoho zraněných. Potlačení demonstrace a následné přijetí tzv. pendrekového zákona, který bezpečnostním složkám velmi usnadňoval použití síly proti demonstrantům „v rámci zákona“, bývá považováno za definitivní konec období pražského jara. Podobné hromadné protesty proti režimu se objevily až téměř po dvaceti letech.
SOUČET CIFER ZE VŠECH LETOPOČTŮ NA PAMÁTNÍKU = HODNOTA B
Václavské náměstí, 1969
https://www.youtube.com/watch?v=yOaIiKKDAWk
5 PAMÁTNÍK HRDINŮ HEYDRICHIÁDY
Barokní kostel sv. Cyrila a Metoděje, jenž byl původně zasvěcen sv. Karlu Boromejskému, se zapsal do povědomí národa především jako poslední úkryt parašutistů vyslaných z Velké Británie naším zahraničním odbojem. Někteří z nich spáchali v rámci akce Antropoid dne 27. května 1942 atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Kostel byl od roku 1935 sídlem biskupa pravoslavné církve Gorazda. Tento muž poskytl skupině odbojářů ve složení Jan Kubiš, Jozef Gabčík, Adolf Opálka, Josef Bublík, Josef Valčík, Jaroslav Švarc a Jan Hrubý dočasné útočiště v kryptě chrámu. K jejich prozrazení došlo díky výpovědi Karla Čurdy, parašutisty z výsadku Out distance a pozdějšího konfidenta gestapa. Brzy ráno 18. června 1942 byl kostel obklíčen příslušníky SS a gestapa a z nerovného boje nikdo ze sedmi ukrývajících se československých vojáků nevyšel živý – někteří byli zabiti v boji, jiní spáchali sebevraždu. Karel Čurda byl po druhé světové válce zatčen a v roce 1947 oběšen v Pankrácké věznici. Hrdiny československého odboje dnes připomínají nejen pamětní desky na zdi kostela, ale také celá expozice Národního památníku hrdinů heydrichiády – místa usmíření, kterým byl chrám vyhlášen roku 1995.
SOUČET CIFER LETOPOČTU, KDY BYLA ZREALIZOVÁNA OPERACE ANTHROPOID = HODNOTA C
(Pro zvětšení obrázku klikněte na obrázek)
6 PALACH
Bronzová pamětní deska na budově Filozofické fakulty Univerzity Karlovy připomíná tragickou oběť vysokoškolského studenta historie a politické ekonomie Jana Palacha, který se dne 16. ledna 1969 v horní části Václavského náměstí upálil. Svým činem chtěl probudit československou společnost z letargie a rezignace, do níž postupně upadala v reakci na zřejmou neodvolatelnost důsledků okupace vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968. Před sebeupálením Jan Palach rozeslal dopis podepsaný „Pochodeň č. 1“, což poté vedlo k hysterii komunistických představitelů, kteří se obávali, kolik mladých lidí bude jeho čin následovat. Posmrtnou masku, která se stala předlohou i pro pamětní desku na budově Filozofické fakulty, vytvořil sochař Olbram Zoubek. Další připomínkou činu poblíž náměstí, které dnes nese Palachovo jméno, je dvojice plastik Dům sebevraha a Dům matky sebevraha od Johna Heyduka.
V HORNÍ ČÁSTI DESKY JE ... = HODNOTA D, MEDVĚD = 1, LEV = 2, OREL = 4, OHEŇ = 5, TRNY = 6
(Pro zvětšení obrázku klikněte na obrázek)
7 EMANUEL MORAVEC
Krátce po vypuknutí Pražského povstání, dne 5. května 1945, zde spáchal sebevraždu zastřelením jeden z nejznámějších českých kolaborantů Emanuel Moravec (1893–1945). Moravec bojoval za první světové války v československých legiích, za první republiky vystupoval jako velký příznivec T. G. Masaryka a v roce 1938 radikálně odmítl mnichovskou dohodu. Tehdy vyzýval k ozbrojenému odporu a publikoval protinacistické články. Nakonec však svou životní kariéru spojil právě s nacistickým režimem. Stal se předsedou organizace Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě a od roku 1942 pak také ministrem školství a lidové osvěty v protektorátní vládě a jedním z nejvíce nenáviděných kolaborantů, kterému se podle nejznámějšího norského zrádce přezdívalo český Quisling
NA MÍSTĚ NENÍ POTŘEBA NIC ZJIŠŤOVAT
(Pro zvětšení obrázku klikněte na obrázek)
8 STALIN
Na místě dnešního metronomu se na letenském prostranství nad Čechovým mostem v letech 1955–1962 vypínal obludně veliký pomník generalissima J. V. Stalina. Tato dominanta, která dle oficiálního výkladu vznikla jako výraz vděčnosti Čechoslováků velkému vůdci, Pražanům každý den připomínala, kdo je ve skutečnosti v jejich zemi pánem. Autorem projektu největšího skupinového sousoší v Evropě byl sochař Otakar Švec (1892–1955). Společně s architekty Jiřím a Vlastou Štursovými pracoval na pomníku šest let, za dohledu a velkého tlaku odpovědných činitelů i Státní bezpečnosti. Psychickou zátěž nakonec manželé Švecovi nevydrželi a spáchali sebevraždu otravou svítiplynem – Vlasta Švecová již v dubnu roku 1954 a její muž o rok později. Ani jeden z nich se tak odhalení pomníku nedočkal. Sousoší ovšem nevydrželo o mnoho déle. Po Chruščovově „odhalení“ Stalinových zločinů bylo za uvolňující se atmosféry počátku šedesátých let rozhodnuto pomník zlikvidovat a na konci roku 1962 se tak za použití tun dynamitu také stalo.
INFOTABULE: SOUČET PÍSMEN JMÉNA SOCHAŘE NA DRUHÉM ŘÁDKU = HODNOTA E
(Pro zvětšení obrázku klikněte na obrázek)