Jedno lidové moudro praví, že „Láska je kořením života“. Jako láska je takovou nadstavbou lidského žití, tak teprve koření dokáže z jídla udělat to pravé potěšení. I ten nejlepší kuchař by bez špetky koření nestvořil žádný pokrm. Proto bych vás ráda v této krátké sérii provedla světem koření, seznámila Vás se známými i neznámými druhy a třeba i zaujala novými informacemi.
První autentické záznamy o použití koření a bylin se zachovaly na jílovitých destičkách ze Sumerské říše (3000 př. n. l.). Nacházely se zde zmínky o sezamu, kopru, fenyklu, kmínu, koriandru, tymiánu a šafránu. Mnoho druhů koření se dováželo a používalo v Egyptě pro balzamování, jako kadidla, do mastí, parfémů, jako protijedy, do kosmetiky a léčiv. Ve starověku bylo koření zprvu považováno za léčivý prostředek a až na druhém místě jako ochucovadlo. První zprávy o koření ve starém Egyptě jsou na svitku papyru z roku 1500 př. n. l., který poskytuje přehled o lékařském umění starých Egypťanů. Je v něm uvedeno přes 800 předpisů s bohatými přísadami pelyňku, anýzu, hořčice, máty, šafránu, skořice, puškvorce, koriandru, sezamu a kmínu.
Asyrský král Merodach-Baladan (721-710 př. n. l.) zanechal 1. knihu o užitkovém zahradnictví s popisy a předpisy o pěstování bylin a též o pěstování různého koření: kardamomu, koriandru, kopru, česneku, cibule, tymiánu, šafránu. V jeho zahradách rostlo na 60 druhů těchto rostlin.
Ve staré Indii bylo dnes známé koření pěstováno před tisíciletími. Písemné doklady z 9. století př. n. l. se zmiňují o bylinkách a koření a uvádí přes 600 léčivých rostlin a drog. Bezpochyby byly již tenkrát známy druhy jako skořice, kardamom, hřebíček, různé druhy pepře, zázvor, kurkuma a muškátový ořech. V Číně první zmínky o koření pocházejí z doby téměř 2700 let př. n. l., kdy vznikla kniha o bylinkách císaře Chen-nunga. V Americe znali domorodí obyvatelé vanilku, nové koření a papriku dávno před Kolumbem.
K rozšíření použití koření v kulinářství v západních kulturách došlo až po 1. století n. l. po monopolizaci dovozu koření Araby z východu na západ. Řím značně zintenzivnil námořní obchod s Indií. Obchodovalo se hlavně s černým pepřem. Díky Římanům došlo k rozšíření znalostí o použití koření a také distribuci středozemních kořeninových druhů po celém římském impériu. Římané přivezli do Británie téměř 400 druhů aromatických rostlin.
Římský obchod s kořením byl přerušen rozkvětem arabské říše, která si podrobila Blízký Východ a severní Afriku. Evropané znovu ovládli trh s kořením v této oblasti ve 12. století. Tehdy se léčivé a aromatické rostliny získávaly z klášterních zahrad.
V klasickém Řecku znali již dávno většinu našeho dnešního koření. Vedle dováženého pepře, skořice, kasie a zázvoru, kterých si cenili nejen jako koření, ale i jako důkaz bohatství a přepychu, vyskytovala se mezi starořeckými léčivými rostlinami také koření ze sousedních zemí (anýz, kmín, fenykl, česnek, máta peprná). Za vlády anglického krále Jindřicha II. vznikl v roce 1180 v Londýně Spolek obchodníků s pepřem, který se začlenil do Sdružení kořenářů a následně se vytvořila v roce 1429 Společnost obchodníků s potravinami. Kořenáři se stali apatykáři a nakonec léčiteli.
Když Kryštof Kolumbus v roce 1492 přistál na Karibských ostrovech, odvezl odtud několik zdejších druhů koření. Rozvinul se tak dovoz papriky, chilli, vanilky do Evropy. Vasco de Gamma dorazil v roce 1498 do Malabaru, odkud se vrátil s černým pepřem a skořicí. Při následujících cestách se dostal až na Moluky, ostrovy hřebíčku a muškátového oříšku. Námořní bitvy Portugalců, Holanďanů a Angličanů se vedly o kontrolu obchodu s kořením a položily tak základy pro vznik koloniálních území, která přetrvala do 20. století.
Anýz
Jsou dochovány záznamy o tom, že již staří Řekové a Římané oceňovali toto koření díky jeho nezaměnitelné mírně ovocné vůni, ale i jako výborné afrodiziakum stimulující sexuální vlastnosti. Dalším národem, který si k tomuto koření vybudoval velmi vřelý vztah, jsou Kubánci, kteří tento produkt vždy spojovali s bohyní "Oshun" - bohyní lásky, smyslnosti, intimity, krásy a manželství.
Anýz (Pimpinella anisum) je jednoletá rostlina z čeledi miříkovité (Apiaceae) pocházející ze Středozemí a Malé Asie. Zralý anýz aromaticky voní a má kořenitou nasládlou chuť. Vůni dodává silice, ve které je hlavní složkou anetol. V léčebném využití se využívá hlavně nálev, méně již čistá silice, v případech předávkování silicí může dojít k otoku mozku a plic. Anýz je neodolatelnou pochoutkou pro myši.
Pěstuje se na Balkáně, Španělsku, Indii, Turecku, Mexiku, ve středomořských státech.
Používá se do některých druhů chleba, do pečiva (balkánská kuchyně), k nakládání červené řepy, do červeného zelí, okurek. Velmi příjemný je v hruškovém a jablečném kompotu. Anýz je možno přidat k dušeným houbám, především k žampiónům. Je velmi oblíben v indické a čínské kuchyni, kde se používá do masitých jídel.
Ke keši
Na úvodních souřadnicích krabičku nehledejte. Souřadnice si budete muset vyluštit zodpovězením několika nenáročných otázek. Některé odpovědi najdete v listingu (proto si ho pozorně přečtěte), některé si budete muset zjistit sami z internetu:
1) Anýz je bylina:
a) jednoletá...........A=2
b) dvouletá............A=5
c) víceletá...............A=4
2) Jaký je celý název rostliny:
a) Anýz obecný..........B=8
b) Bedrník anýz.........B=3
c) Miřík anýz..............B=5
3) K nakládání čeho se používá anýz:
a) bílého zelí a červeného zelí..........C=4
b) bílého zelí a červené řepy.............C=7
c) červeného zelí a červené řepy......C=1
4) Která část rostliny se používá v gastronomii:
a) květ..........D=9
b) plod.........D=6
c) list............D=1
5) K přípravě jakého pokrmu se používá anýz:
a) Květákový dahl..........E=3
b) Indický dahl...............E=4
c) Hráškové pyré............E=1
6) Urči podle obrázku co je anýz:
a)F=0
b)F=9
c)F=3
N 48° 58. ABC / E 014° 23. DEF
!!!!Pozor!!!! 12.12.23 došlo k lehkému posunu krabičky. Kdo máte vyluštěno před tímto datem, připočtěte si k N 003 a k E 013.
Nezapomeňte si opsat bonusové číslo. Hodí se vám k odlovu finálky. Další a podrobnější informace k celé sérii najdete u bonusu.
!!!!!! UPOZORNĚNÍ!!!!!!
Rozhodně nejezděte autem až k lesu, ať nebudíte přílišnou pozornost místních chatařů. Nechte ho na doporučeném parkovišti. Vejdou se tam 2-3 vozidla.