HoudiniX: Slunce k západu se chýlí,
zvolna slábne jeho zář.
Srdce mé zármutkem šílí,
nespatřím víc její tvář...
Vzpomínám, jak jsem ji poznal
překrásnou a mladičkou...
Jak jsem jí pak lásku vyznal
pod tou lípou staletou.
Pod tou lípou jsme seděli,
jež v háječku stojí
a tam jsme si přísahali
věrnou lásku svoji.
Přešla doba jahod zrání,
zezlátl pšeničný klas...
Neznáš smrti smilování,
dívčin život přervalas!
Dohořela její svíce
z kruté zvůle osudu!
Uzardělé její líce
víc již líbat nebudu!
Na hřbitově růvek malý,
na něm nápis omšelý...
V srdci bolest ohněm pálí,
Maruško má, sladce spi!