Hejkalova louka u Chaty Horka
Blížil se podzim a dva dřevaři měli v lesích kolem Žákovy hory stále spoustu práce. Káceli, řezali a sekali dlouho do noci a stěží si našli chvíli na odpočinek a posezení u ohýnku. Když už se tak stalo, vzali velký pytel na klestí, do kterého strčili oba nohy, až po pás, aby jim bylo teplo. Jak tak sedí a popíjejí kořaličku na zahřátí jeden z nich cosi zaslechne, podivné zvuky přicházející z hloubi lesa. Oba sedí jak zařezaní, v temném hvozdu, daleko od lidí, strachy ani nedutají. Najednou před dřevaře skočí zvláštní stvoření, nahrbený malý mužík s vykulenýma očima a rozcuchanýmy vlasy. Hejkal, obávaná lesní bytost. Chvíli si oba muže důkladně prohlíží a pak se dá do hlasitého smíchu. „To jsem ještě neviděl, dvě hlavy, čtyři ruce a jen jedna noha. To jsem vážně ještě neviděl, takové stvoření.“ S tímto odběhl do hloubi hvozdu. Jeho smích se této louce ozýval ještě dlouho po jeho zmizení. Dřevaři na nic nečekali, ve spěchu popadli nářadí a za tmy je už v hlubokých lesích kolem Žákovy hory nikdo neviděl. Byli rádi, že vyvázli se zdravou kůží.
Vy se ale bát nemusíte, ani když sem půjdete v noci. Na této pověsti není pravdivého nic jen ta louka zůstala tajemná dodnes. Vyzkoušejte si zahejkat sami, co uslyšíte? Můžete to klidně napsat do logu.
Do keše se nyní vleze tužka, ale znáte to...
Pozor, od 3.2.2019 nepatrná korekce souřadnic a nový hint.