Že Jeseníky mají do rakouských Alp daleko a že srovnání železnice přes Ramzovské sedlo s tratí přes průsmyk Semmering poněkud kulhá? Podívejme se na srovnání očima čísel. Ramzová ve výšce 752 m n. m. je nejvýše položenou rychlíkovou zastávkou v České republice. Sklon trati do zastávky Horní Lipová, která leží 602 m n. m., místy přesahuje třicet promile. Alpský průsmyk Semmering sice leží podstatně výše – 897 m n. m., ale dráha přes toto sedlo si vypomáhá patnácti tunely a šestnácti viadukty. Stoupání trati tam dosahuje dvaceti pěti promile. I když tedy připustíme, že železnice přes Jeseníky parametry svého rakouského vzoru z r. 1854 nedosahovala, musíme uznat, že šlo o technicky velice náročnou stavbu.
Její historie se začala psát již v polovině 19. stol., kdy se město Jeseník samotné začalo překotně rozrůstat díky lázním na Gräfenberku a rozvoji průmyslu; potřebovalo spojení jak s vnitrozemím, tak s pruskou částí Slezska (dnešním Polskem). V 70. letech 19. stol. měly železniční stanici Hanušovice na druhé straně hor i Glucholazy v Prusku. Bylo jasné, že bez železnice se Jesenicko nemůže dál rozvíjet. Stavbu dráhy podporovalo proto nejen město, ale i místní podnikatelé a provozovatelé lázní. Hlavním iniciátorem stavby byl Johann Ripper (1830 – 1912), zeť Vincenze Priessnitze. Již v r. 1881 řešila Rakouská společnost místních drah, jež obdržela koncesi na stavbu dráhy, problém nejvhodnější trasy. První variantou byl tunel pod Červenohorským sedlem spojující údolí řek Bělá a Desné. Druhá, levnější varianta, která nakonec byla realizována, vedla z Hanušovic přes Ramzovou – Dolní Lipovou do Jeseníku a dál na Glucholazy. S prací bylo započato v r. 1885 a stavba tratě v délce 57 km rychle postupovala. Dne 26. února 1888 byl zprovozněn úsek Glucholazy – Dolní Lipová a
1. října téhož roku začaly jezdit vlaky mezi Dolní Lipovou a Hanušovicemi. Jesenicko se otevřelo dalšímu rozvoji.
Od r. 1976 jezdí na trati dieselové lokomotivy. Při ničivých povodních v r. 1997 byla železnice na mnoha místech velmi poškozena, místy přestala existovat. I tuto zkoušku však překonala a slouží milovníkům nádherných horských scenérií dosud. Jen nesmíte spěchat, rychleji to opravdu nej(e)de!
V létech 2008 - 2009 prochází rekonstrukcí nádražní budova. Nástupiště připomíná svou podobou nádraží z devatenáctého století.
V roce 2016 proběhla oprava kolejiště. Během přestavby za bezmála čtvrt miliardy korun získala stanice nové sdělovací a zabezpečovací zařízení. Dělníci rovněž zbourali některé nepotřebné budovy. Zcela jinak vypadá i kolejiště, v němž přibyla dvě bezbariérová nástupiště.
Keš není uložena v kolejišti, nevstupujte mimo prostory určené pro cestující. Neporušujte zákaz vstupu.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Zachodniośląskim Semmeringiem
Historia trasy kolejowej Hanušovice – Lipová – Jeseník
Że Jeseníky są od austriackich Alp daleko i że porównanie trasy kolejowej przez przełęcz Ramzovą z trasą przez przełęcz Semmering nieco kuleje? Popatrzmy na zestawienie liczbowe. Ramzova z wysokością 752 m n.p.m. jest najwyżej położoną stacją w Czechach. Nachylenie linii kolejowej do stacji Horní Lipová, która leży na wysokości 602 m n.p.m. miejscami przekracza 30 promili. Wprawdzie alpejska przełęcz Semmering jest położona wyraźnie wyżej – 897 m n.p.m., ale trasa przez ową przełęcz obejmuje 15 tuneli i 16 wiaduktów. Nachylenie linii kolejowej dosięga tam 25 promili. Nawet jeśli przyznamy, że trasa kolejowa przez Jeseniky nie osiągnęła parametrów swego austriackiego wzorca z 1854, musimy się zgodzić, że była to technicznie bardzo wymagająca konstrukcja.
Jej historia zaczyna się już w połowie 19. wieku, kiedy miasto Jesenik zaczęło się gwałtownie rozrastać dzięki uzdrowisku na Grafenberku oraz dzięki rozwojowi przemysłu. Z tego powodu miasto potrzebowało połączenia z resztą kraju oraz z pruską częścią Sląska ( dzisiejsza Polska ). W latach 70-tych XIX wieku stacje kolejowe znajdowały się w Hanušovicach po drugiej stronie gór i w Głuchołazach w ówczesnych Prusach. Było oczywiste, że bez rozwoju kolei Jesenicko nie może się dalej rozwijać. Dlatego budowę jej wspierało nie tylko miasto, ale i miejscowi przedsiębiorcy oraz zarządcy uzdrowiska. Głównym inicjatorem budowy był Johann Ripper (1830 – 1912), zięć Vincenza Priessnitza. Już w 1881 r austriacka spółka kolejowa, która otrzymała koncesję na budowę kolei, zmierzyła się z problemem najodpowiedniejszej trasy. Pierwszym wariantem był tunel pod przełęczą Červenohorską, łączącą doliny rzek Bělá a Desna. Drugi, tańszy wariant, który ostatecznie został zrealizowany, prowadził z Hanušovic przez Ramzovou – Dolní Lipovou do Jeseníka i dalej do Głuchołaz. Prace rozpoczęto w 1885, a budowa odcinka o długości 57 km postępowała bardzo szybko. Dnia 26 lutego 1888 uruchomiono odcinek Głuchołazy - Dolní Lipová, a 1 października tegoż roku zaczęły jeździć pociągi między Dolní Lipovą a Hanušovicami. Jesenicko otworzyło się na dalszy rozwój.
Od r. 1976 jeździły tędy lokomotywy dieslowe Przy niszczących powodziach w 1997, trasa została w wielu miejscach uszkodzona, miejscami przestała istnieć. Ale przetrwała i tę próbę i dotąd służy miłośnikom wspaniałych górskich scenerii
V latach 2008 - 2009 przeszła rekonstrukcję budowa dworca. Peron zaczął przypominać ten z 19. wieku.
W roku 2016 przebiegła dalsza modernizacja. Podczas przebudowy za niemal ćwierć miliarda koron uzyskała stacja nowe wyposażenie łącznościowe i zabezpieczające. Ponadto zburzono niektóre niepotrzebne elementy konstrukcyjne. Przybyły także dwa bezbarierowe perony.
Kesz nie znajduje się w obrębie torów, nie wchodźcie poza miejsca przeznaczone dla podróżujących. Nie łamcie zakazów wstępu.
Za překlad do Polštiny moc děkuji mainecoon123