Xvatbe / 2wedding Traditional Geocache

Tuto kesku venuji jako svatebni dar me kaceri kamaradce Oxlikovi, jakoz i vsem dalsim novomanzelum :-)

At uz svatbu planujete, jste uz manzelata nejakou dobu nebo se chystate oslavit nejake to vyroci lasky, vydrze, trpelivosti a tolerance, doufam, ze vam tento listing, venovany historii manzelstvi a svateb, prinese par novych informaci.

Davny pravek

Vedci z Univerzity Missouri se domnivaji, ze svatebni obrad je stary jako clovek sam. Tedy presneji jako homo sapiens sapiens, cili nejakych 40 tisic let. Vede je k tomu zkoumani zvyku poslednich etnik dodnes zijicich "pravekych lidi", napr. Pygmeju kmenů Mbuti nebo tanzanijských Hadzu, nomadskeho kmene Mokenu migrujiciho po uzemi Barmy, pobreznich kmenu Aborigincu, Evenku nebo eskymaku z Kamcatky a Aleut. Vsechna tato etnika, dodnes zachovavajici puvodni praveky lovecky a sberacsky zpusob zivota, maji nejake ritualy svatby/trvaleho spojeni dvou lidi, ktere navic vykazuji radu spolecnych znaku:

• manzelstvi jsou parova (haremy jsou velmi ojedinele a vyrazne pozdejsi),
• vzajemna vymena drobnych predmetu mezi manzeli pri snatku,
• vymena zbozi nebo sluzeb mezi rodinami snoubencu ("veno").

Z techto spolecnych znaku jinak geograficky velmi odlehlych etnik vedci odvozuji, ze ritual svatby vznikl jeste pred tim, nez homo sapiens sapiens vysel z Afriky do sveta, tedy zhruba pred onemi 40 tisici lety. Vice o tomto vyzkumu si muzete precist zde: PLoS ONE.

O neco blizsi pravek

Svatby dlouho nebyly tak formalizovane, jak je zname dnes. Cely proces byl daleko jednodussi: zenich si odvedl/odtahl zenu do sveho obydli a vsem ve svem kmeni/rodu oznamil, ze tato zena je nyni jeho, cimz bylo manzelstvi uzavreno. Pote nasledovaly spolecne oslavy.

Co se lisi, jsou pravidla, podle kterych si muz vybiral zenu. V nekterych etnicich se manzele brali vyhradne uvnitr vlastniho, pomerne sirokeho rodu ci kmene. Jinde byla velmi cenena zena z kmene jineho. Napriklad u Islandanu toto chovani pretrvavalo jeste do zacatku 20. stoleti, ovsem s tim rozdilem, ze na ostrove byli vitani cizi muzi, obvykle par dni kotvici namornici, s nimiz islandske divky plodily potomky i bez svatby :-) Dite takoveho cizince melo pomerne vysadni postaveni, nebot rozsirovalo velmi izolovany genofond obyvatel tohoto odlehleho ostrova.

Ale vratme se zpet. Pomerne zajimave je, ze v praveku temer ve vsech pripadech prevladal patriarchat, kdy muz si vybira zenu. Nesetkavame se prakticky se zadnou obdobou lvich nebo slonich smecek, kde mladi samci odchazeji od sve rodiny k cizim stadum a rodovou linii udrzuji samice. U lidi se tato hiearchie vyskytuje velmi vyjimecne a je pozorovana v mladsich dobach.

Starovek

Zajímavou stopu tehdejsich svatebnich a manzelskych zvyku nam prinasi Bible, konkretne Genesis, kap. 38. Ta popisuje tzv. leviratni snatek. Leviratni snatek byla pribuzenska povinnost, jejimz ucelem bylo zachovat jmeno, rod a majetek zemreleho clena rodiny. Zemrel-li manzel drive, nez stacil zanechat potomka (syna), meli jeho bratri povinnost vzit si jeho manzelku za svou (a to i v pripade, kdy uz byli zenati - zde je jedna z vyjimek dokladujicich mnohozenstvi) a s touto manzelkou-vdovou svemu zemrelemu bratru zplodit syna.

Gn38 to priblizuje na prikladu tri bratru, synu Judovych: Era, Onana a Sely. Kdyz Er dospel, vybral mu Juda za manzelku divku Tamar. Er vsak zemrel bezdetny, proto Juda porucil druhorozenemu Onanovi, aby si vzal Tamar za zenu. "Juda tedy řekl Ónanovi: ´Vejdi k bratrově ženě, vezmi si ji podle švagrovského práva a postarej se tak svému bratru o potomstvo.´“ Onan se nechtel protivit otcovu prikazu, a tak se s Tamar ozenil, ale chtel sve vlastni potomky, nikoli potomky patrici zemrelemu bratrovi. Proto s Tamar praktikoval coitus interruptus - a dodnes tak po nem zustal pojmenovan i jeden druh lidskeho chovani :-) Za sve chovani byl i Onan potrestan smrti a Tamar se tak stala vdovou podruhe. Sveho tretiho syna Selu ji Juda uz odmitl dat, cimz ovsem porusil leviratni povinnost. Tamar se pak prevlekla a Judou nepoznana otehotnela primo s nim. Prvorozeny Er tak mnoho let po sve smrti dostal pravoplatneho potomka, Tamar nebyla upalena za smilstvo, nebot prokazala, ze otehotnela s Judou podle leviratniho prava, a vse dobre dopadlo :-)

Leviratni snatek se praktikoval jeste i ve stredoveke Evrope. Napr. r. 1503 je zasnouben tehdy 14lety Jindrich VIII. Tudor s 18letou Katerinu Aragonskou, vdovou po jeho starsim bratru Arturovi, ktery se mel stat naslednikem anglickeho trunu, avsak ve svych 15 letech nahle umira. Snatek Jindricha a Kateriny (1509) byl vsak ciste dynastickeho a politickeho charakteru, proto jiz v te dobe musel pro pribuzensky snatek dostat výjimku od papeze. Kvuli stejne Katerine o nekolik let pozdeji Jindrich VIII. zadal papeze o dispens k rozvodu, coz jiz novy papez nepovolil, a tak si Jindrich VIII. - jak znamo - zalozil cirkev vlastni.

Stredovek

Ve stredoveku byla alfou a omegou celeho lidskeho zivota cirkev. Silna nabozenska vira spolu s nedostatkem vzdelani a monopolem cirkve na informace (nebyly zadne noviny, natoz jakekoli jine sdelovaci a komunikacni prostredky, proto se nove informace ze sousedstvi i ze vzdalenejsich koncin dozvidali lide nejvice pri bohosluzbach, jejich zaverecne casti, tzv. ohlaskach) vedly k tomu, ze pro stredovekeho cloveka byly peklo a nebe naprosto realne veci. Touto optikou nahlizel cely svuj zivot, na kterem zase az tak moc nelpel, nebot byl jen pripravou na "zivot" pozdejsi.

V ranem stredoveku (okolo r. 1000 n. l.) jeste doznivala jista nevazanost, kterou obyvatele Evropy prevzali predevsim od civilizaci Keltu, Slovanu a Germanu. Svatba byla nejjednodussi v celem sledovanem historickem obdobi: Muz rekl zene "Beru si te za zenu", zena rekla muzi "Beru si te za manzela" a tim byl svazek uzavren. Nebylo k tomu zapotrebi zadneho dalsiho cloveka (ani svedku, ani oddavajiciho), ani zadneho specialniho mista ci obradu. Manzele take nebyli nikde registrovani - jeste neexistovaly matriky a cist a psat umelo jen cca 1 % tehdejsich obyvatel Evropy (napr. benediktinsky mnich Beda Venerabilis, zijici v letech 672-735, vlastnil tehdy nejrozsahlejsi sbirku knih v Evrope - asi 250 - a byl patrne nejvzdelanejsim muzem sve doby). Dolozit manzelstvi tedy nebylo nikterak mozne a vzdy zalezelo na tom, co o sobe dany par tvrdi.

Od r. 313 n. l., kdy rimsky cisar Konstantin povolil krestanstvi jako verejne nabozenstvi, resp. od r. 391 n. l., kdy se krestanstvi stalo jedinym povolenym nabozenstvim rimske rise, udelala cirkev velky krok kupredu. Postupne vymytila pohanske zvyky a svatky minulych nabozenstvi, ustanovila prvni uzemni spravni jednotky (vznikajici sit klasteru) a podmanila si i svetske vladare. Zhruba 50 let pred r. 1000 se vzedmulo masivni chiliasticke hnuti (ocekavani 2. prichodu Krista v r. 1000), ktere bylo velmi zklamano, kdyz se nestalo nic. Cirkev i nadale ovladala vsechny slozky spolecnosti, ale stale jeste neovladala dokonale lidsky zivot. I nadale ve spolecnosti pretrvaval dosavadni zvyk vdavat se a zenit se nezavisle na oficialnich autoritach.

Cirkev jiz dlouha staleti tvrdila, ze sex ma prijit az po svatbe, ale lide toho ve velke mire nedbali (prirozene :-)). Aby cirkev ziskala kontrolu, kdo opravdu zije v manzelstvi a kdo nikoli (a tedy sexem hresi), zacala tlacit na to, aby u svatby byl oddavajici - knez. Postupne pak pridala i nutnost uskutecnit obrad v kostele. A jiz okolo r. 1100 n. l., tedy jen po nekolika generacich, se cirkevni svatba stala normou, cirkev dokonce ziskala pravomoc prohlasit snatek za neplatny, pokud nebyl uzavren podle jejich reguli. Tak, jak se cirkev snazila ovlivnit zivot lidi, zasahovala i do svych rad - neni nahodou, ze teprve v r. 1139 n. l. papez Innocenc II. vyhlasil povinnost celibatu pro knezi (resp. uzavreni manzelstvi bylo prekazkou pro knezske sveceni). Do konce 12. stoleti tak cirkev dokonale ovladla celou spolecnost ve vsech jejich slozkach a napriklad v ceskych zemich byl cirkevni snatek jedinou povolenou formou svatby az do roku 1811, kdy Frantisek I. svym Obcanskym zakonikem zrovnopravnil snatek cirkevni a obcansky. Frantiskuv Obcansky zakonik pak platil dalsich 139 let (!), az do doby, kdy komunisticky Obcansky zakonik zavedl jako jedinou povolenou formu snatku snatek obcansky. Od r. 1950 mel cirkevni snatek jen formu soukromeho obradu, nikoli uredne platneho ukonu.

Stredoveka mentalita v pripade svateb pretrvavala temer 8 stoleti. Svatba byla v prvni rade spolecenskou udalosti, nastrojem zajisteni majetku, postaveni, starych rodicu. Az do poloviny 19. stoleti byly svatby domlouvany rodici. Protoze pri svatbe zena prebirala socialni status muze, bylo naprosto nemyslitelne, aby se provdala pod svou socialni tridu. V pripade slechty to vsak tak jednoduche nebylo - zvlaste na pocatku stredoveku relativni nedostatek muzskych zastupcu slechty (u nejvyssi zde hraly roli jeste dynasticke a diplomaticke zajmy) vedly k tomu, ze nebyla-li mlada slechticna provdana do svych cca 25 let, odchazela do klastera, ktery byl jedinou alternativou pro neprovdane zeny. Spolu s nimi prichazelo do klasteru znacne jmeni, takze moc techto cirkevnich instituci dale stoupala az do reforem Josefa II. na prelomu 17.-18. stoleti. Postupnym rozmachem mestanskych vrstev v 17. -19. stoleti pribyvalo moznosti, jak se mohly mestanske dcery vdat (velci sedlaci, remeslnici, majitele mensich vyrobnich kapacit, bankeri...). Postupne zacalo pribyvat pripadu (i kdyz byly stale ojedinele), kdy se slechtic z majetkovych duvodu ozenil s mestankou, avsak obraceny pripad byl stale nemyslitelny.

Zasnubovani v detskem veku pretrvavalo zhruba do konce 17. stoleti. Zprvu se jednalo o jev vseobecny, postupne pretrvaval (nebo je dolozen) hlavne u slechty. Napr. Karel IV. (*1316) byl se svou prvni manzelkou Blankou z Valois (taktez *1316) oddan v jejich 7 letech roku 1323. Vaclav IV. byl zasnouben jiz v nekolika mesicich sveho veku a do svatby ve svych 9 letech byl zasnouben jeste 2x. Snatek Anny Jagellonske s Ferdinandem Habsburskym byl dohodnut v jejich 12 letech atp.

Novovek

Novovek sice zacina jiz humanismem, ale z naseho hlediska je onim prelomem mezi starou a moderni dobou az pocatek 20. stoleti.

Zatimco zhruba do 18. stoleti se lide brali velmi mladi, rozvoj prumyslu v 19. stoleti znamenal relativni zbohatnuti spolecnosti a s tim take zmeny ve veku snoubencu. Slechtici - predevsim nejstarsi synove, dedicove - se zenili obvykle az po dosazeni zletilosti, tedy podle Frantiskova zakoniku po 24. roce sveho zivota. Slechticny se ale nadale vdavaly velice mlade, v podstate ihned, jakmile se objevil socialne a ekonomicky vhodny kandidat. Rozdil mezi manzeli tedy byval okolo 10 let. V mestanskych vrstvach tim, jak se diky ekonomickemu rozvoji zvysily poplatky rodine nevesty, se mohli zenit teprve muzi se zajistenou existenci, coz bylo malokdy pred 30 lety jejich veku. Mestanske dcery se vdavaly obvykle po dokonceni zakladni a rodinne skoly (obdoba naseho dnesniho 2. stupne ZS, vzdelavala v oblastech spolecenske etikety, pece o domacnost, vareni, pece o dite apod.), tedy vetsinou mezi 16 a 20 lety. Na venkove zustaval vek obou snoubencu i nadale nizky. K uzavreni snatku nebylo treba dosazeni zletilosti (24 let), postacoval souhlas rodicu.

Zatimco v drivejsich staletich bylo dohodnuti snatku veci otcu obou rodin, na pocatku 18. stoleti zacina byt hojne vyuzivana nova "profese" - "dohazovac/ka". Obvykle to byla starsi osoba ze sirsiho pribuzenskeho okruhu, napr. vzdalena teticka ci stryc, ktera s rodici nevesty vybirala vhodne kandidaty a pote vyjednavala s rodinou zenicha. V pripade pokrokovejsich rodin dohazovaci take zorganizovali setkani budouci nevesty a zenicha jeste pred svatbou.

Frantiskuv zakonik z r. 1811 kodifikoval prekazky, ktere zabranovaly uzavreni manzelstvi. Je vsak treba poznamenat, ze tyto duvody platily jiz mnoho staleti pred vydanim zakoniku. Byly to:

• nedostatek veku (myslena pohlavni nezralost, nikoli dospelost);
• nedostatek rozumu;
• donuceni ke snatku duvodnou bazni;
• unos, pokud nebyla unesena osoba propustena na svobodu;
• podstatný omyl;
• neschopnost k soulozi, jestliže trvala v dobe uzavreni manzelstvi;
• trvajici manzelsky svazek;
• manzelske a nemanzelske pribuzenstvi v prime linii (tedy si nemohl vzit napr. otcim svou nevlastni dceru, coz bylo ustanoveni daleko prisnejsi nez dnes);
• manzelstvi mezi plnorodymi a polorodymi sourozenci, mezi strycem a neteri, tetou a synovcem a mezi bratrancem a sestrenici; svagrovstvi tak, ze jeden manzel nemuze uzavrit manzelstvi s pribuznymi druheho manzela v prime linii a s jeho plnorodym ne­bo neplnorodym sourozencem (tedy de fakcto uplny zakaz leviratniho manzelstvi);
• zavrazdeni manzela i bez predchazejiciho cizolozstvi manzelky ci manzela s druhou osobou, se kterou doslo v teto souvislosti k umluve o naslednem uzavre­ni manzelstvi (nezapominejme, ze rozvod tehdy jeste nebyl mozny, mozna byla pouze anulace cirkevniho snatku z duvodu nenaplneni hlavniho ucelu manzelstvi, tedy kvuli neplodnosti manzelskeho paru);
• nedostatek podstatnych formalnosti, tj. ohlasek.

Na pocatku 19. stoleti jsme stale jeste ve svete, kde se informace siri velmi omezene. Prvni periodicky vydavane noviny jiz par desitek let existuji, ale jde o exkluzivni zalezitost urcenou bohatsim vrstvam, proto se venuji spise zahranicnimu, politickemu a ekonomickemu zpravodajstvi. Rozvoj tisku tak, jak ho zname dnes, kdy se stava dostupnejsim i pro nizkoprijmove vrstvy, nastava az ve 2. pol. 19. stoleti. Ohlasky tedy maji i nadale svou nezastupitelnou roli - v kostele ci kostelich dle prislusnosti nevesty a zenicha se minimalne 3x s minimalne tydennim rozestupem na konci bohosluzeb ohlasilo, ze dany par ma v planu se vzit. Kdo pak vedel o nejake skutecnosti, ktera by zabranovala snatku (napr. pribuzenstvi, jine trvajici manzelstvi, dusevni choroba apod.), mohl proti planovanemu snatku vznest namitku a takove manzelstvi nebylo pak uzavreno. Jednalo se tedy o velmi dulezity ochranny mechanismus.

Namitku bylo mozno vznest jeste i pri obradu, kdyz knez pred sezdanim uvedl: "Pokud je zde nekdo, kdo by mel proti snatku namitky, necht promluvi ted, nebo at mlci naveky." Znate to z romantickych filmu - zaroven s vyrcenim teto vety vbehne do kostela uriceny mladik, vykrikne "Namitka!", sdeli nejakou podstatnou informaci a tim zachrani hlavni hrdinku pred nucenym snatkem s osklivym, zlym, ale bohatym zenichem. Tak takhle to nechodilo, vetsinou. Slo o vicemene formalni text, ktery uzaviral obdobi od zacatku ohlasek; mel-li kdo namitky, vetsinou je vznesl jiz pred obradem. Ucel ohlasek byl splnen.

• jine trvajici manzelstvi;
• pribuzenstvi (stupne pribuznosti byly definovany jinde v zakoniku, okruh pribuznych byl podstatne zuzen, prakticky pouze na prime pokrevni pribuzne, takze uz byly mozne snatky napr. mezi bratrancem a sestrenici);
• dusevni porucha nebo nedostatecny duchovni vyvin;
• nezletilost (tj. zakaz snatku pred dovrsenim 18 let).

Zaroven obcansky zakonik z r. 1950 zrusil povinnost predmanzelskych smluv, bez nichz do te doby nebylo mozno manzelstvi uzavrit. Obsahem smlouvy byla predevsim majetkova ujednani, ale nikoli tak, jak je zname dnes (pro pripad rozvodu), nybrz se jednalo o soupis majetku nevesty a ruznych poplatku a daru se svatbou souvisejicich. Nejcasteji se jednalo o:

• veno a vybavu nevesty (vybava - vycet praktickych predmetu do domacnosti, veno vetsinou financni, ale mohlo jit i o dobytek, nemovitost apod.);
• vybava zenicha;
• jitrni dar - jednalo se o vetsinou financni castku pro nevestu, ktera vstupovala do manzelstvi jako panna, slo o jakousi obdobu odskodneni za ztratu panenstvi v manzelstvi;
• obveneni - dar zenicha neveste, ktery pridaval zenich navic k nevestinu venu;

Roku 1890 nastala velka legislativni zmena. Teprve ona - dle meho nazoru - v oblasti svateb a manzelstvi prinasi "novovek". Jednalo se o pravni zakotveni moznosti rozvodu. Tedy nikoli anulace manzelstvi od pocatku nebo odluku, ale jeho zruseni s priznanim drivejsi existence a zavazku z ni vyplyvajicich. V oblasti snatku to vyvolalo asi podobnou revoluci, jako v prumyslu vynalez parostroje.

Konecne totiz do svateb mohla vstoupit LASKA.

Co se jinam neveslo

• Snubni prstynky tak, jak je zname dnes, pouzivali jiz stari Egyptane. Chudsi si je vyrabeli ze dreva, kosti nebo travy, bohatsi z kovu.
• Zasnubni prsteny se objevily poprve v Rime, kdy jim byla stvrzovana smlouva mezi otci zenicha a nevesty o uzavreni zasnubni dohody, ze se dvojice vezme.
• Az do 16. stoleti byla v Evrope bila barva symbolem smutku (srv. napr. Korea ci Vietnam, kde je tomu dodnes). Nevesty se tehdy vdavaly nejcasteji ve zlutych nebo cervenych satech (cervena je svatebni barvou v Koreji dodnes) nebo proste v bohate zdobenych satech.
• Vubec poprve si bile saty jako saty svatebni oblekla britska kralovna Viktorie (*1819 +1901) v roce 1840 (vdavala se tedy ve svych 21 letech - vzhledem k dobe a svemu statusu pomerne pozde) a zavedla tak novou spolecenskou normu.
• Svatost manzelstvi zavedla cirkev jako posledni ze 7 dnes uzvavanych svatosti az na prelomu 12. a 13. stoleti. Dodnes je jedinou svatosti, kterou neudeluje knez vericim, ale manzele sobe navzajem.
• Vek pro uzavreni manzelstvi se ruznil. Az do nastupu humanismu byla obvykle za schopnou vstoupit do manzelstvi uznana osoba, u niz se vyvinuly druhotne pohlavni znaky. Chlapci se tak zenili ponejvice mezi 16.-18. rokem, divky mezi 14.-16. rokem. Schopnost uzavrit manzelstvi nebyla v nekterych epochach vazana na uredni plnoletost, ktera nastavala napr. podle Frantiskova Obcanskeho zakoniku z r. 1811 az ve 24 letech.
• Ve 40. letech 19. stoleti se v Evrope poplatek za nevestu rovnal priblizne rocnimu platu zenicha. V Africe v 70. letech 20. stoleti otcove zacali pozadovat stale vyssi poplatky za sve dcery proto, ze byly vzdelane (chodily do skoly), coz vedlo k pomerne rychlemu upadku mnohozenstvi.

K vlastni kesce: Nakonec jsem nevybrala zadne poeticke nebo symbolicke misto, jak jsem mela puvodne v umyslu, ale radeji klidne, vhodne pro odlov. V kesi neni tuzka, racte si donest vlastni psadlo. Na miste signal trochu lita, radeji i trochu premyslejte, nespolehejte jen na GPS. Pri nalezu kesky neni treba oddelavat drzatko! Jestlize budete pred odlovem kontrolovat polohu kesky v PC, pouzijte mapy.cz; Google ukazuje trochu nepresne. Tak hodne zdaru! :-)

Edit 26. 7. 2017: "Dekuji" prvnim 5 nalezcum - predevsim Ives77 a Gargalaucz -, ze svymi logy dokazali popsat ctvrtinu logbooku, jste opravdu velmi "ohleduplni"...

Edit 2. 12. 2018: Keska presunuta na vabnejsi misto, změněna nápověda, vzhledem k novemu umisteni zmenena D/T na 2/2, doplnen logbook c. 4.

Edit 28. 7. 2019: Po zcizeni zhotovena nova schranka a vlozen novy logbook. Vracejte prosim kesku na stejne misto a dobre maskujte, at zase chvili vydrzi :-)