Pohled od Bělé na Luži
Radim Jedevět – zapomenutý spisovatel, dramatik a básník
14. 2. 1885 – 20. 5. 1938
Úvod – pátrání téměř detektivní
Často jsem pobýval na chalupě svých rodičů v Bělé poblíž Luže na Chrudimsku. Tam jsem také poprvé uslyšel jméno pozoruhodného a kdysi váženého občana města Luže, pana Radima Jedevěta. Náhoda tomu chtěla, že se mi před několika lety dostal do rukou článek Mgr. Jindřicha Antela (1), který mne inspiroval k dalšímu a hlubšímu bádání, s jehož výsledky se s vámi teď chci podělit.
Největším mým objevem bylo zjištění, že se Radim Jedevět (vlastním jménem Rudolf Jedewett) nenarodil v Domoslavicích ve východních Čechách, jak uvádí Mgr. Antel, nýbrž v severočeské obci Deutzendorf, po 1. světové válce přejmenované na Domaslavice (nyní je to část obce Háj u Duchcova). Jeho otec byl zaměstnán u Pražsko-duchcovské dráhy jako tesař při stavbě železnice Most – Dubí – Moldava. V roce 1886 však zemřel a vdova se dvěma dětmi se na podzim příštího roku přestěhovala ke svým vzdáleným příbuzným do východočeských Smidar. Na jejich statku pak malý Rudolf strávil své dětství. Jeho další osud je nejasný, není známo ani čím se vyučil nebo kde studoval. Po létech prý občas vzpomínal, jak učil děti ve škole v Církvicích a že „...bych bejval ty církvický parchanty nejradši přerazil!“ To mimochodem vysvětluje, proč narukoval k 21. pěšímu pluku a ne k 18., kam bývali posíláni odvedenci ze Smidar.
Pátral jsem na internetu po Jedewettových i Jedevětových, a kupodivu jsem dva našel. Odpověděl mi jediný, a to John Jedeweth, pravnuk tohoto spisovatele žijící v Torontu, který mi velmi pomohl v mém pátrání. Matně si pamatoval, že se jeho pradědeček (tedy R. Jedewett) narodil v nějaké vesnici v tehdejším Rakousko-Uhersku a snad to mělo být v Čechách. Její jméno si samozřejmě nepamatoval, ale v rodině se tradovalo, že se v téže obci prý narodila také manželka jednoho československého prezidenta.
Tady ale něco nehraje. Ani jedna manželka našich prezidentů se totiž v Domoslavicích nenarodila. Kdo však dělá pár let geocaching, tak ví, že to musí být jedině Domaslavice nedaleko Oseka. Keš věnovaná paní prezidentové je už bohužel v archivu, a tak jsem její dosud stojící a udržovaný rodný dům aspoň uvedl jako waypoint.
Pak už stačilo vyhledat zápis o narození R. J. v matrice – a skutečně tam bylo to, co jsem hledal:
14. 2. 1885, Deutzendorf, Rudolf, Jedewett Wolfgang ..., Málek Emilie ... atd.
Otec Wolfgang byl Němec, matka Emílie rozená Málková byla národnosti české. Dům v Domaslavicích, kde se R. J. narodil a kde jsou základní souřadnice této keše, vidíte na obrázku vlevo.
Smidary jsou vzdáleny od Domoslovic pouhých 9 kilometrů, ale od „našich“ Domaslavic 131 km, takže se o „nedalekých Smidarech“ nedá mluvit ani náhodou.
Není divu, že R. Jedewett používal umělecký pseudonym: Jedewett je jméno německé a on sám byl poloviční Němec; také jméno Rudolf po válce příliš připomínalo Habsburky, zvláště když se provalily aféry arcivévody Rudolfa korunované jeho sebevraždou. Radim pak je malá obec u Luže, odkud pocházela jeho žena Marie. Jejich dcera zemřela brzy po narození, syn Radim po Únoru emigroval do Rakouska a nakonec se usídlil v Kanadě. Rudolfova starší sestra Hedvika zůstala bezdětná.
A teď už se věnujme literární historii:
Průkopnická práce Jindřicha Antela o Radimu Jedevětovi:
„Radim Jedevět – zapomenutý východočeský básník, dramatik a spisovatel, ruralista
Mgr. Jindřich Antel
Rurаlismus (z latinského ruralis – venkovský) je literární směr, který se objevil v české literatuře ve 20. a 30. létech 20. století. Jeho ústředním bodem byla vesnická tématika, vztah rolníka k půdě, k rodovým tradicím, jeho sepětí s přírodním řádem, vývoj vztahu venkova a města – zvláště rozkladný vliv městské kultury importované do tehdejších venkovských poměrů. Tento směr navázal na vysoce kvalitní českou realistickou literaturu druhé poloviny 19. století, ovšem spíš s menším než větším úspěchem. Bývá spojován především se jmény J. Knapa, F. Křeliny a J. Čarka.
Radim Jedevět (vlastním jménem Rudolf Jedewett) se narodil 14. 2. 1885 v Domoslavicích (Pozn. ownera – omyl, viz úvod.) a dětství strávil v nedalekých Smidarech. V roce 1915 narukoval k 21. pěšímu pluku, válčil v Haliči a tam byl zraněn. Po vyléčení byl odeslán ke svému pluku na italskou frontu a byl zařazen do funkce štábního písaře. Po válce se usadil v Luži na Chrudimsku, kde pracoval v místním pivovaru, oženil se a později to dotáhl až na vrchního sládka. Byl znamenitým muzikantem, hrával s místními ochotníky divadlo, funkcionařil v místním Orlu a hasičském sboru a byl činný i literárně. Jeho básně s rolnickou tématikou bývaly často otiskovány v Novém Chrudimsku a jeho balada Pluh a motyka vyšla v almanachu vydaném ke 100. výročí narození básníka Adolfa Heyduka, rodáka z nedalekého Předhradí u Skutče. Zemřel 20. 5. 1938 a na jeho slavný pohřeb obyvatelé Luže a okolí dlouho vzpomínali.
Jeho nejvýznamnějším dílem bezesporu je nedokončená kronika čtyř generací rodu Javorských, hospodařících na gruntu v Bělé nedaleko Luže. Napsal údajně tři díly (Poplužní dvůr, Rozárku a Dračí setbu), ale knižně mu vyšla jen Rozárka, ostatní rukopisy se nezachovaly. Román Rozárka realisticky (až naturalisticky – pozn. ownera) zobrazuje těžký život rolníků a tvrdé a nesmiřitelné sociální rozdíly na vesnici před 1. světovou válkou. Všímá si i lidových zvyků a náboženských zvyklostí a děj zařazuje do kontextu dobových událostí. (Pozn. ownera: Nakladatel tohoto románu byl i majitelem velkého ovocnářství a zahradnictví v Chrudimi a mladý Javorský k němu jednou jel pro ovocné stromky [viz s. 232]. Je to možná první product placement v české literatuře). Na motivy Dračí setby dodatečně napsal divadelní hru Hřích půlláníka Čihaře, kterou nastudoval s ochotníky v Luži a posléze i ve Skutči, prý s velkým úspěchem. Z této hry se zachovalo jen pár listů, ale i z těchto fragmentů si lze učinit aspoň nějaký obraz o literárních kvalitách tohoto autora v dramatickém žánru. Občas se zablýskne i vtipem a zemitou jadrností prostého lidu, jak je patrné z následující ukázky:
Úryvek ze hry Hřích půlláníka Čihaře:
(Půlláník byl majitel poloviny lánu, což za Rakousko-Uherska odpovídalo asi 8,5 hektarům zemědělské půdy).
Odehrává se večer ve světnici selského stavení.
Výstup 4. Děvečka. Předešlí.
DĚVEČKA (vejde): Hospodáři, koza se mi nějak nelíbí.
STRÝČEK Kde jsem to přestal? – – Jo! Tenkrát bylo hrozný vedro a útočili jsme na srbský zákopy.
SELKA Snad se proboha nenadmula?
STRÝČEK (vzrušeně): Najednou slyším hvízdat minu. Skočil jsem do příkopu...
BABIČKA (klimbá, probudí se): Hráli jsme zrovna v Podlažicích ***, a Rybáčkojc Anka, co hrála kněžnu, když *** zvedla a chtěla s ní třísknout o zem a rozbít ji, tak se uprdla. A pěkně nahlas! – celá sokolovna to slyšela!
DĚVEČKA Ale tráva na pastvě byla suchá, už dlouho nepršelo... Nadmutá nebude! To poznám.
STRÝČEK Strašná rána! Zvednu hlavu, setřesu ze sebe hlínu, protřu oči – a koukám: z Tondy z dolního mlejna zbyla jen holínka s kusem nohy. Nic víc... (začne fňukat a vysmrká se)
HOSPODÁŘ Zítra bude pršet, k večeru byly červánky.
BABIČKA Každému pak říkala, že jí jen vrzla botka... (začne zas pospávat)
SELKA Koza je stará, ale mlíko má furt dobrý...
HOSPODÁŘ (k děvečce): Řekni Matějovi, že zítra pojedem ke kováři. Potkal jsem ho u hospody, povídal, že už tu mříž spravil.
STRÝČEK (se slzami v očích): Byl to moc hodnej kluk... a jak hrál na křídlovku!...
BABIČKA (se náhle probere): Ale nikdo jí nevěřil, (vítězoslavně) kde-pááák! – Prd-la-si!!!
Je pravděpodobné, že se autor inspiroval vrcholnými dramaty A. P. Čechova. Vidíme zde totiž typické čechovovské dialogy, tj. paralelní monology, kdy každá postava říká to svoje. Všichni něco říkají, ale jeden druhého skoro neposlouchá. (Pozn. ownera: Možné však je, že se tehdy podobné rozmluvy odehrávaly za dlouhých večerů pravidelně a že všichni už dobře věděli, co kdo pronese a autor to pouze věrně reprodukoval.
Ty hvězdičky místo názvu hry jsem doplnil já, abyste měli co luštit.)
Úroveň jeho básní je různá, některé lze bez diskuse zařadit mezi neumělé veršovánky snaživých prostých lidí, ale najdou se mezi nimi i lepší texty. Asi nejlepší je jeho báseň (balada) pojednávající o vzestupu a pádu chudého chalupníka, Pluh a motyka. Uvedu jen její závěr:
By splatil poslední dluh,
prodal svou krávu a pluh.
Blahobyt se ho už netýká,
zbyla mu zas jenom – motyka.
Básník v této baladě projevil své sociální cítění i politický rozhled, kdy nedává vinu za jeho pád židovským lichvářům a obchodníkům, ale jeho zálibě v alkoholu a karbanu. Vzhledem k tradičnímu antisemitismu české společnosti té doby a politickému vývoji v Německu po nástupu Hitlera k moci to byl jistě chvályhodný postoj.
Jak tedy zhodnotit osobnost a dílo Radima Jedevěta?
Na základě studia jeho dochovaného díla ho s klidným svědomím můžeme zařadit mezi první ruralisty, i když sklony k mytickému pojetí selství a venkova stavěného do protikladu vůči mravně zkaženému městu (což bylo pro ruralisty typické – pozn. ownera) jsou v jeho díle do značné míry upozaděny. To se týká v první řadě jeho prózy. Jeho Rozárka představuje sociální román s výbornou psychologickou modelací hlavních postav i formálně propracovanou stavbou, srovnatelný s tvorbou J. Knapa nebo F. Křeliny (a také s tvorbou českých kritických realistů – pozn. ownera). Jeho poezie však bohužel zůstává ve stínu jeho prózy, jeho názvuky na poetismus jsou z dnešního pohledu dost toporné, někdy až kýčovitě trapné. Třeba takovému J. Čarkovi nesahá – lidově řečeno – ani po kotníky.
V neposlední řadě ale musíme ocenit jeho kulturní a společenskou angažovanost v regionu Chrastecka a Skutečska.
Jeho asi největší neliterální zásluhou byla výborná kvalita piva – zvláště Košumberský 12° ležák byl začátkem 30. let známý po celé Vysočině.
Poděkování:
Děkuji za pomoc při získávání informací vedoucích k tomuto spisovateli: zaměstnancům Státního okresního archivu v Chrudimi, p. kapelníku v. v. Honsovi, vedení pivovaru, pracovnicím Městského úřadu v Luži, Sboru dobrovolných hasičů a studentům gymnázia v Luži, kteří se ochotně zapojili do mého pátrání.
Literatura u autora
21. května 2011
Publikováno v Acta liter. Bohem., 66, 2011, s. 335 – 8.“
Doslov
Cituji z Wikipedie: „Díla ruralistů byla ve své době velice oblíbená díky vyobrazení selské tradice 19. století a kvůli své podobnosti s texty realistů. Některé knihy byly později dokonce zfilmovány, přesto se však dnes netěší u čtenářů přílišné popularitě, a to hned z několika důvodů: Prvním z nich je bezpochyby neaktuálnost děl – mnozí literární kritici dnes označují ruralismus za jakousi slepou vývojovou větev, která se mihla na obří scéně vývoje literatury a upadla v zapomnění. Není tedy divu, že nakladatelství nejeví o díla autorů zájem a ta pak prakticky nevycházejí. Objektivní zpracování všech ruralistických děl v jedné ucelené publikaci zatím neexistuje. Knihy zabývající se vývojem české literatury ve 20. století (a je prakticky jedno v kterém období) nejsou ruralismu příliš nakloněné – interpretace děl jsou uveřejňovány v minimech případů, nemluvě o životopisech autorů“.
Tolik o tomto svérázném autorovi, většině literárních vědců dosud neznámém nebo aspoň přehlíženém. Snad i jeho česko-německý původ na tom nese vinu. Měl také smůlu, že se narodil o pár desítek let později než slavná generace českých kritických realistů (K. V. Rais, T. Nováková, J. Š. Baar, K. Klostermann, A. Stašek, bratři Mrštíkové, L. Stroupežnický a další), mezi kterými by jistě našel své zasloužené místo v učebnicích i v povědomí veřejnosti.
Příští rok uplyne 80 let od jeho úmrtí a to bude jistě vhodná příležitost si připomenout život a dílo tohoto neprávem zapomenutého rodáka z našeho regionu.
* * *
Jak najít keš
Položím vám pár snadných otázek. Vyberte správnou odpověď a dosaďte její číslo za příslušné písmeno. Letopočty a RPSN dosaďte přímo.
K: Jaké bylo původní křestní jméno manželky prezidenta ČSR narozené v Domaslavicích?
3 - Marta
5 - Anna
7 - Hana
9 - Charlotte
11 - Olga
L: V 1. světové válce bojoval R. Jedevět s 21. pěším plukem v Haliči a pak na italské frontě na Piavě. Jaký název měl tento pluk?
10 - Pražské děti
20 - Královéhradecký
30 - Čáslavský
40 - Plzeňský
M: Ve kterém roce mu vyšla báseň Pluh a motyka?
- uveďte rok
N: Javorských statek v roce 1913 vyhořel. Co bylo příčinou požáru?
28 - Rozárka šla do stodoly na půdu (kde bylo seno) s lampou, tam zakopla a rozbila ji.
41 - Dřevo v kamnech se nechtělo rozhořet a tak mu mladá paní Javorská „pomohla“ lihem.
54 - Dřevěný trámek krovu zazděný v komíně.
67 - Blesk.
80 - Babička škvařila sádlo, odběhla na chvilku od plotny, sádlo vzkypělo a začalo hořet.
93 - Pomsta propuštěného čeledína.
P: Lichvář Moscheles v básni Pluh a motyka půjčil (předpokládejme, že 5. ledna) chalupníkovi 120 zlatých splatných v 18 měsíčních splátkách po 12 zl. vždy k 5. dni každého měsíce. Za poskytnutí půjčky si ihned vzal 10 % z půjčené částky, tj. 12 zl. (čili mu 5. ledna sice jakoby půjčil 120 zl., ale na ruku mu vyplatil pouze 108 zl.). První splátku 12 zl. chalupník uhradil 5. února.
- Kolik činila RPSN této půjčky? RPSN zaokrouhlete na celé procento.
Q: Na jaký hudební nástroj hrál Tonda z dolního mlýna?
31 - dřevěný
132 - žesťový
233 - strunný
334 - bicí
R: Slečně Rybáčkové se při jednom ochotnickém představení přihodila jistá nepříjemnost. Jistě si vzpomenete na název této hry (v textu mnou označený ***) i na jejího autora, ale vaším úkolem je zjistit, kdy měla tato hra premiéru v pražském Národním divadle.
- uveďte rok premiéry v ND v Praze.
Tyto hodnoty dosaďte do vzorce
(K + L + M) * (Q + R) – N * P
a z výsledku vypočtěte druhou odmocninu. Tím dostanete číslo ABCDEFGH. Desetinné čárky si nevšímejte a číslici H nezaokrouhlujte. Pak už jen dosaďte:
N 50° (37.783 + 0.HGE)´ E 13° (41.767 + 0.FDC)´
Ještě kontrola...
...a můžete si jít vyzvednout keš.
* * *
Poznámky
-
Signál v místě finálky za moc nestojí. Proto jsem plán cesty stručně popsal v Geochecku a přiložil fotku.
-
Rodný dům R. Jedevěta na základních souřadnicích je nyní součástí farmy p. Sedlára (zde). Na jeho pastvinách při cestě od Křižanova uvidíte se pást koně a hovězí dobytek. Odtud jsou také krásné výhledy na Krušné hory i České středohoří. Nejen dětem se ten výlet bude líbit. Tělesně zdatnější si mohou při cestě do Oseka odlovit Pekyho keš It's Brutal, ti méně zdatní jen Štolu Křižanov, Rybí potok (lze tam koupit čerstvé pstruhy) a Švestku.
-
Literatura a odkazy:
(1) Antel, J.: Radim Jedevět – zapomenutý východočeský básník, dramatik a spisovatel, ruralista. Acta liter. Bohem., 66, 2011, s. 335 –8.
(2) Jedevět, R.: Rozárka. Nakladatelství zahradnické literatury, Chrudim, 1928, 409 s.
(3) „Štěstí! Co je štěstí? Muška jenom zlatá...“. Almanach ke 100. výročí narození básníka Adolfa Heyduka. Vydala Veřejná knihovna Havlíček, Skuteč, 19**.
Internet: hesla prezident ČSR, kritický realismus, ruralismus a další.
Současná podoba části bývalého statku Bukovských
v Bělé
Konec
GC75A1H – verze 1.4 z 19. 9. 2017
(CC BY-SA 3.0 CZ) ladislavappl, 2017
