A tož vám povím, jak se to stalo.
Bylo to někdy v první polovici minulého století. Tehdy se ještě hojně úhořilo. Čeledíni po denní práci nejezdili přímo domů, nýbrž vypřáhli a nechali koně pásti na úhorech třeba do půlnoci. Při tom se vyprávělo, hrálo, skotačilo, zpívalo, jako to již bývá, když se několik mladých lidí do kule sejde.
Jedenkráte napadlo Rodicovi, že půjde také koně pást a šel. Avšak teplá srpnová noc, nebe plné hvězdiček, bublající hájovský potůček přímo lákaly ke koupačce. Také nemeškal a v okamžiku byl ve vodě. Lázeň lahodila mu tou měrou, že začal rukama plácati do vody, jako když se husy perou a při tom vyrážel ze sebe roztodivné zvuky. Tu zařehtal jako kůň, zaštěkal jako pes, zaňamčel jako kočka, zaskřehotal jako vyplašená straka, zakvílel jako sýček, ale obzvláště dovedně uměl napodobiti hejkání sovy. Slyšeli jste někdy za noci, jsouce sami v lese, houkání sovy? Já to slyšel a nic se nedivím, že někde vypráví se o strašidlech hejkadlech. Mráz při tom běží člověku po zádech.
Takový byl asi i účinek výkřiků Rodicových na pasoucí chasníky. Ti sedíce kolem ohně brzo zaslechli podivné hlasy z blízkého potoka a šplouchání vody. Zpěv umlkl, hlasy se ztišily, kolem ohně klid, žes mohl slyšeti bzukot komára, a když do toho ticha zalehlo pronikavé zahejkání sovy, celá skupina chlapců kolem ohně shromážděných s tlumeným výkřikem : “Hastrman !” se bleskurychle zvedá a peláší odtud, až se za nimi práší a do uší zaléhá jim jako posměch ďábelské chechtání z potoka.
Té noci pásli se koně až do rána, nikdo z mladíků neodvážil se blíže, aby ho vodník do vody nevtáhl.
Rodica vylezl z vody, oblekl košili, přehodil kabát a pomalu sešoural k tábořišti, nikde ani živé duše, oheň plápolá a hle, na primitivním ohništi kastrol, z něhož vychází příjemná vůně“škracenice”. To bylo něco pro Rodicu! V minutě byl kastrol prázdný, jak by jej vylízal, našel tu i dýmku, pravý kelecký výrobek, zapálil si a bral se pohodlně domů.
Brzo na to byla neděle, jako člověk svého zevnějšku dbalý, šel Rodica k holičovi dát se oholit, na dýmku, k níž tak lacino přišel, nikterak nezapomněl, čehož důkazem byly kotouče dýmu jak z továrního komína. V holírně bylo právě mimo jiné též několik z oněch chasníků a ti dosud ustrašeně si vykládali o vodníkovi z hájovského potoka, jaký hrozný“tartas” tam vyváděl, jak všichni dali v nohy, jak jim snědl škracenici a ukradl novou dýmku.
Rodica vstrčil rychle dýmku do kapsy, zamžoural očima a se slovy, že přijde až později, rychle se vytratil, ale dýmky nevrátil.
(autor: Milada Davidová)
A teď Vám aj já povím, že sem vodníka potkala.
Už to ale nebylo u Hájovského potoka, teď sa kupal v Juhyni. No a tež když sem ho slyšela, rači sem sa brala ztadyma pryč.
Ale já ti poradím, kama jiť, pokuď ho chceš slyšeť, nedejbože aj viděť. Musíš jiť ale pěšky, tož nech auto, koňa a jiné povozy tam, kde sem ti napsala a dondi kusek dál, kde máš tu obálku na mapě namalovanů. Ta je u prvního mola. Ztama vyrazíš dál, kolem rybíčka tak, že budeš mít po levej ruce rybníček a po pravej Juhyňu. Tož napočítej eště druhé, třetí a čtvrté molo a tam sa zastav.
Stupni si ke kraju teho mola a podiv sa na rybník, Juhyňu máš za zádama. A za rybníkem trochu doprava je taký velký strom, je nejtlustší ze všech, taký starý. Tož sa k němu vydaj a tam sa zastav.
Už si u teho stroma? Je tu taká velká a široká cesta do lesa, tu asi jezdili čeledíni na koňách. Nemáš kde zabludiť, tož sa zkus po ni vydať dál. Já sem po ní taky šla a panečku, to sem sa bála, také strašidelné to tu bylo. Není to daleko, enem kusek, nejvyš 350m. A už musíš viděť ten splav na pravej straně.
Tam sa Rodica kupal a tam řval jak tur na celé kolo. A to skřehotání sem ale slyšela a naštěstí ňa on neviděl. Tož sem rači utekla. Ale ztratila sem svůj poklad, z kapse mi vypad. Tož třeba ho najdeš ty a udělá ti radosť.
No a tož abysme sa dostali do cíla....
Stupni si tam, kde je také velké ozubené kolco. Stupni si před něho, ať sa ti dobře díve a ať ho máš za zádama. Před tebů bude bublat malý potůček a bude sa stáčať doprava. A tam, kde mizí, tož sa zadiv kusek za ňho a tam je také velké pařezisko. Esi ho nevidíš, tož si na buzole nastav 108° a asi 55 metrů. Jinak přejdi stavidlo a malů cestičků mezi potůčkem a Juhyňou těch 55 metrů dondi. Ten pařez je tam enem jeden a je taký, že ťa praští do oka a nemožeš sa splesť. A tož u ňho mi ten poklad vypad z tej kapse.
A teď, když si ten poklad našel, tož sa tu podepiš, vyměň si to bukove kolečko, ale tož ferově, kus za kus! A poklad zpátky schovaj, ať ho nikdo neukrade. Nikdy nevíš jaky čeledín ťa pozoruje...
Možeš sa jiť zpatky pokochať k temu splavu a kuknuť, esi Rodica sa zas nekupe a po cestičce až k prvnímu molu dojiť nebo od poklada běž rovnů kolem teho malého potůčka kusek doprava a dojdeš tež na tu cestu, co domů ťa dovede.
Děkuji kačerovi Herys Herys a mojí babičce za betatest.
V keši bylo při publikování 50 CWG, někdo si ovšem 23ks půjčil. Nyní je v keši NA VÝMĚNU 30 cwg.
RAZÍTKO HASTRMANA JE NEODDĚLITELNOU SOUČÁSTÍ KEŠE, PROSÍM NECHTE HO V KEŠI. (MOMENTÁLNĚ UKRADENO)