Výhled na zatopený lom po cestě narazíte teké na starý německý hřbitov
Kocbeř a Nová Ves patřily do poloviny 19. století k panství Choustníkovo Hradiště, jehož majiteli byli: Půta z Turgova (1316-?), Ota z Turgova, Jan a Václav Krušinové z Lichtenburka (1382), Heřman z Choustníka (1395-1404), Beneš z Choustníka (1404-1410), Purkhart Strnad z Janovic (1410), Purkhart Strnad z Janovic (1410-1457), Mikuláš Zajíc z Hazmburka (1457-1459), Oldřich a Jan Zajícové z Hazmburka (1459-1473), Petr Čéč z Nemyčevsi (1473-1482), Dubek z Hustířan (1482-1501), Burian ze Švamberka (1501-?), Mikuláš z Dražovic (1513), Zilvar ze Silbrštejna, Jan Krupý z Probluze, Michal Slavata z Chlumu, Diviš Slavata z Chlumu (1533-1541), Mikuláš Pecingar z Bydžína (1541-?), Albrecht Ctibor Pecingar z Bydžína (?-1622), Albrecht z Valdštejna (1623), Marie Magdalena Trčková z Lípy (?-1633), Jan Rudolf Trčka z Lípy (1633-1634), František z Uhlfeldu (1636-1637), jezuitská kolej v Jičíně (1637-1651), Corfiz z Uhlfeldu (1651-1655), Ottavio Piccolomini (1655), Diana Maria Gazoldo, hraběnka Černínová, Vilém Bádensko-Bádenský, Jan Špork (1664-1679), František Antonín Špork (1679-1738), Anna Kateřina Swéerts-Šporková (1638-1743), hospitální nadace F. A. Šporka (1743-1848). První písemná zpráva o vesnici se datuje k 29. květnu 1410, kdy Purkhart Strnad z Janovic podal u dvorského soudu žalobu na vdovu po Beneši z Choustníka, která neoprávněně disponovala s panstvím Choustníkovo Hradiště.[2] Do 19. století byly Kocbeře běžnou vesnicí se zemědělským obyvatelstvem. Ani v krátké době, kdy na panství Choustníkovo Hradiště vybudoval František Antonín Špork výstavné lázně v Kuksu, nepatřily Kocbeře do společenského či hospodářského centra dění. Tuto dobu připomínají pouze pamětní kámen tradičně spojovaný s místem, kde hrabě údajně skolil bílého jelena a studánka sv. Brunona, lokalizovaná východně od obce. Další rozvoj obce (přesněji ale Království I.) začíná v roce 1842, kdy v budově hostince zakládá průmyslník Bernard Gerber textilní faktorii, kde začal roku 1853 pro vídeňskou firmu Valero vyrábět hedvábné zboží. Firma Groß Handlungshaus J. A. Valero et Söhne, Wien o dva roky později provoz odkoupila a krátce nato postavila novou tovární budovu. Firmu od roku 1876 vlastnil vídeňský průmyslník S. Eisenberger. V době hospodářské krize přivedl majitel Erich Eisenberger firmu k úpadku a roku 1932 byla uzavřena. Provoz obnovil o rok později Walter Morawek, firmu vlastnil až do znárodnění roku 1945. Textilní výroba v Kocbeřích existovala i poté, když se z továrny stal vedlejší závod firmy Tiba. Do roku 1945 v obci zcela převládalo obyvatelstvo německé národnosti. Dne 6. srpna 1945 byla v rámci takzvaného odsunu většina z nich deportována vlakem ke státní hranici u Hřenska, kde museli opustit území republiky. Stejný osud stihl dosud chráněné antifašisty z obce 8. října 1946.