110 let rybářské organizace v Domažlicích
Jak to všechno začalo….
Výše uvedenou žádostí bylo prostřednictvím c.k. okresního hejtmanství žádáno c.k. místodržitelství v Praze o schválení stanov spolku.
Této žádosti vyhověno nebylo, protože c.k. místodržitelství žádalo o doplnění stanov v oblasti voleb do orgánů spolku. Stanovy byly doplněny a 8.ledna 1900 byly na c.k. místodržitelství odeslány doplněné stanovy, které byly 23.ledna 1900 schváleny ( jak pomalá byla c.k. byrokracie oproti dnešnímu stavu že? ) a tím byla činnost spolku povolena. A proto byla 15. března 1900 konána ustavující valná hromada
„Rybářského spolku v královském městě Domažlicích“
Zápis o ustavující valné hromadě, jež konána dne 15. března 1900.
Přítomno členů 25.
Pan purkmistr Petr Hana zahajuje vřelým proslovem schůzi a oznamuje, že stanovy Rybářského spolku v královském městě Domažlicích byly vynesením c.k. místodržitelství v Praze ze dne 23. ledna 1900 číslo 8410 schváleny a přeje novému spolku všeho zdaru v jeho ušlechtilých snahách.
- Předčítají se nové stanovy
- Předsedou zvolen jednohlasně p. Petr Hana
- Předsevzata volba výboru, jež provedena lístky. Absolutní většinou hlasů zvoleni P.T. pánové: Gustav Kraffer, c.k. okresní hejtman, Max Duffek, soukromník,Jan Kuber, učitel, Jan Ruda, učitel, Ferdinand Samohrd, c.k. profesor, Antonín Štrec, mlynář, za náhradníky: Emanuel Holý, obchodník, Karel Kralovec, mlynář v Havlovicích, Miroslav Sekera, c.k. okresní tajemník. Revisory účtů jsou pánové: Josef John, městský nadlesní, Leopold Kilb, úředník
- Usneseno, aby roční příspěvek byl 2 K a zápisné nového člena 1 K
- Zvolený výbor sejde se příští čtvrtek dne 22. 3. a zvolí místopředsedu, jednatele, pokladníka a porybného
Pan předseda končí schůzi a prosí, aby výborem a všemi členy spolku podporován byl, tak aby vytčený úkol všestranně a čestně dosažen býti mohl.
V Domažlicích 15. března 1900 podepsán předseda: Petr Hana
Jak je z výše uvedeného zápisu zřejmé byl dne 15. března roku 1900 valnou hromadou ustaven v Domažlicích Rybářský spolek, jehož nástupcem a pokračovatelem je dnešní místní organizace Českého rybářského svazu v Domažlicích.
Přesný datum založení můžeme dokladovat díky tomu, že dlouholetý předseda naší organizace a nejdéle organizovaný člen ( od r. 1948 ) p. Antonín Echtner, který dnes již bohužel není mezi námi ( ve funkci 1965 – 1990 ), pečlivě uchoval knihy zápisů z této doby. Můžeme se proto dnes probírat historií naší organizace od doby založení až do dneška.
Je to zajímavé čtení a dokazuje to, že domažličtí rybáři po celé uplynulé století věnovali všechnu svoji péči a práci přírodě a zejména vodním tokům a plochám. Díky jim se v rámci Domažlic a širokého okolí rozvinulo rybářské hospodaření.
Činnost spolku se úspěšně rozvíjela až do doby první světové války, která bohužel tuto činnost na poměrně dlouhou dobu přerušila. Z posledního zápisu z předválečné doby kdy se ve výroční zprávě jednatele nadšenými slovy vyjmenovávají úspěchy, které byly za dobu činnosti rybářského spolku v Domažlicích dosaženy, lze vyčíst k jakému rozvoji za období práce spolku došlo i s jakým nadšením a zápalem pro věc tehdejší členové budovali základy rybářské organizace.
Dobu války a čas po první světové válce konstatuje zápis tehdejšího jednatele spolku
p. Bohumila Teichmana ze schůze při znovuobnovení činnosti spolku v roce 1927:
„Činnost rybářského spolku, nacházející se dle poslední zprávy jednatelské na svém vrcholu a opravňující k nejlepším nadějím, byla náhle podlomena válkou. Pstruhová líheň udržela se v chodu až do roku 1916, aby byla zůstavena svému osudu, pustla a konečně zanikla úplně. Zprávy výboru končí v roce 1919, kdy výbor nenalézaje v popřevratovém shonu a v rozvířených politických vlnách možnosti pro zdárnou činnost další, pověřuje porybného Jiřího Vrbatu ochranou a hájením spolkových věcí a záležitostí až do doby příznivější. Město béře rybníky do vlastní režie, zarybnění bystřin rapidně klesá, neboť od roku 1916 žádná násada již do běhutých vod nepřišla, naopak vzrůstající pytláctví za uvolněné kázně vody nesmírně drancovalo, inventář spolkový se roztratil a tak v roce 1926 za nastoupení podepsaného ( Bohumila Teichmana ) v úřad městského lesmistra nezůstalo z pracně a obětavě vybudované činnosti spolkové nic, než pevná víra nadšeného bývalého jednatele Jana Rudy v nové a lepší příští Rybářského spolku v Domažlicích. Jeho vytrvalé iniciativy, podporované převorem domažlického kláštera páterem Alfonsem Bébarem, který se po úmrtí porybného stal strážcem hotového peněžního majetku, ujímají se p.p. Jan Solfronk, Martin Holub, Václav Pavlík a Bohumil Teichman, a tak dochází opět k obnovení intensivní činnosti spolkové v roce 1926.“
Zásluhy převora domažlického kláštera P. Alfonse Bébara o udržení a znovuobnovení činnosti rybářského spolku v Domažlicích jsou dokladovány v zápise z 30. 3. 1941 v souvislosti s jeho úmrtím v roce 1940 - „ v příhodné době vzkřísil činnost spolku, která mohla být dotována hotovostí jím zachráněnou. P. Bébar udržel tak kontinuitu našeho spolku a byl hlavním iniciátorem další rozsáhlé spolkové činnosti ve prospěch zdejšího rybářství a samotného města Domažlic, v jehož zájmu vlastně veškerá práce Rybářského spolku byla podnikána “.
místo posledního odpočinku převora domažlického kláštera P.Alfonse Bébara na hřbitově v Domažlicích
Další činnost spolku úspěšně pokračovala po celé období první republiky až do roku 1938, kdy v souvislosti s odtržením pohraničních území přišla organizace o značnou část povodí a opět o po obnovení činnosti spolku znovu vybudovanou pstruhovou líheň na Bystřici, kterou se rybářské organizaci již nikdy nepodařilo získat zpět.
V této době došlo – citace ze zápisu „ v pravém slova smyslu k vyrabování revírů“.
Činnost spolku byla ve válečné období poznamenána i tím, že k jednáním spolku bylo třeba povolení výnosem okresního úřadu, podstatná část revírů se po odtržení pohraničních území stala součástí Německa i přes přísliby zástupců Německa při záboru pohraničních území, že domažličtí rybáři budou mít do těchto revírů přístup, nebyl tento slib nikdy realizován a po celou válku na našich revírech hospodařila německá strana. Jak ? I to je patrno ze starých zápisů, po válce byly tyto revíry prázdné a znovu bylo co obnovovat. Přesto i v této válečné době a omezených možnostech výkonu rybářského práva i možnostech projednávání a řešení důležitých problémů, nebyla činnost organizace přerušena a dle okleštěných možností pokračovala i v době nacistické okupace. Již v červnu 1945 přivítal tehdejší předseda Jan Vrba na první valné hromadě členskou základnu v znovu osvobozené vlasti a organizace mohla po létech okupace pokračovat ve své činnosti a opět i na revírech znovu připojených k Československé republice.
Po roce 1946 jako Lidový rybářský spolek a od roku 1957 po zapojení do společného krajského hospodaření jako místní organizace Československého svazu rybářů, později od roku 1969 kdy byla Československá republika ustanovena jako federativní, jako místní organizace Českého rybářského svazu a pod tímto názvem pracuje dosud. V období po druhé světové válce zaznamenává organizace značný rozvoj zejména v rybničním hospodaření, když organizace dostala do tehdy bezplatného užívání v podstatě všechny rybníky ve vlastnictví města Domažlic, některé z rybníků ve vlastnictví tehdejší Meliorační správy a rybníky v obcích Blížejov, Milavče, Draženov.
Jednou z nejvýznamnějších akcí v tehdejší době bylo to, když rybáři koncem padesátých a počátkem šedesátých let minulého století za předsednictví p. Františka Rybišara a Karla Němečka vlastní prací, v rámci své brigádnické činnosti za finanční pomoci města ( finanční náklad města činil 62.000,-Kčs za materiál, veškeré práce provedli zdarma rybáři) vybudovali rybník Tři vrby – dnešní revír místního významu, na tehdejším pozemku Státního statku. Společně s organizací ze Kdyně jsme vybudovali vodní nádrž Bílka u Kdyně na které nějaký čas obě organizace společně hospodařili. Rybáři se podíleli i na různých pracovních akcích ve prospěch města, např. obtok Hanova parku ( mimochodem, Hanův park se jmenuje po našem prvním předsedovi a tehdejším starostovi města )
bysta Petra Hany v Hánově parku v Domažlicích
místo posledního odpočinku Petra Hany starosty Města Domažlic a prvého předsedy rybářského spolku v Domažlicích na hřbitově v Domažlicích
v rámci pomoci městu, práce na stavbě plaveckého bazénu, penzionu na Kozinově poli a mnohé další, ale samozřejmě největší podíl prací byl vždy ve prospěch organizace. V tomto období došlo k výraznému nárůstu členské základny, která v době založení v roce 1900 čítala 25 členů, na konci druhé světové války dosáhla počtu 93 členů, postupně narůstala do dnešní podoby, kdy je v organizaci evidováno 221 dospělých členů, 14 členů ve věku 15 – 18 let a v dětských kroužcích každoročně pracuje pod vedením třech vedoucích cca 40 dětí. Stalo se již pěknou tradicí, že při každoročních dětských závodech jsou noví mladí členové pasováni na členy rybářské organizace.
Po přechodném poklesu v období devadesátých let, který se projevoval nejen v naší organizaci, se opět projevuje vyšší zájem o členství a je tedy předpoklad, že do budoucna se bude počet členů naší organizace opět rozrůstat.
Tak jako ve všech přelomových obdobích minulého století, tak i po revoluci v roce 1989 se naše organizace dostala do takových problémů, kdy další existence organizace visela doslova na vlásku. Od roku 1990 jsme postupně dostávali výpovědi ze všech rybníků, které naše organizace léta obhospodařovala. Přes tyto problémy s nedostatkem „vody“ se nám i v tomto období dařilo dodržovat zarybňovací plány a udržet i přes různá složitá jednání se „staronovými“ majiteli rybníků sportovní revíry do doby než se nám podařilo tuto situaci dořešit do dnešního stavu. Bohužel jsme museli opustit i všechny rybníka ve vlastnictví našeho domovského města na nichž hospodaří Domažlické městské lesy s.r.o.. Z městských rybníků se nám podařilo „ uhájit“ jen již desítky let zpátky tradiční sportovní revír Jezero. V rámci restitučních řízení jsme vrátili původním majitelům budovu ve které jsme měli klubovnu, garáž a sklad – bývalé Uhelné sklady, které jsme vlastními náklady upravili pro naše potřeby. Budovu jsme dostali do užívání v sedmdesátých létech od tehdejšího Měst.NV, když ji Uhelné sklady opustily a byla řadu let nevyužívána a silně chátrala. Rybník Tři vrby přestal patřit městu ( kromě hráze, ale i ta stála na cizím pozemku ) a pozemky související s rybníkem patřili 16 majitelům, většinou soukromým osobám, část státu a z této části je jeden díl dřívějším majetkem konventu Augustiánů . Na cizím pozemku stál i již zcela nevyhovující sklad zbudovaný souběžně se stavbou rybníka. Ocitli jsme se tedy s veškerým naším majetkem „ na ulici“ a byli jsme v podstatě bez „vody“. Díky pochopení tehdejších představitelů města se nám podařilo zajistit dočasný pronájem klubovny a získat do svého vlastnictví hráz rybníka Tři vrby.
Postupně jsme od majitelů odkoupili pozemky pod rybníkem Tři vrby, případně s rybníkem související ( přístupová cesta, pozemek pod skladem a pod hrází) a dnes zbývá již jen získat jeden malý pozemek. Jedná o pozemek, který byl dříve ve vlastnictví konventu Augustiánů, kde je jeho získání je již léta blokováno nedořešeným rozhodnutím o církevních restitucích. V současné době je však již v řádném vlastnictví rybářů 99 % tohoto rybníka, respektive zatopených pozemků a pozemků s rybníkem souvisejících.
Přebudováním starého skladu v létech 1998 – 1999 se nám podařilo získat sklad, garáž a klubovnu, do které jsme se koncem března 2000 přestěhovali a mohli jsme proto s hrdostí říci, že jsme si ke stému výročí organizace věnovali to co za celé období organizace neměla – vlastní sídlo.
Postupně se nám podařilo získat znovu do pronájmů rybníky z nichž jsme po roce 1990 dostali výpovědi, kromě rybníků, které jsou ve vlastnictví Města Domažlice a o jejichž opětovného svěření do hospodaření naší organizaci jsme město několikrát marně žádali. Od doby kdy nám byly odebrány na nich hospodaří Domažlické městské lesy s.r.o.
Přes všechny problémy se kterými se musíme stále potýkat jsme rádi, že se nám stejně jako našim předchůdcům podařilo udržet v chodu naši organizaci a tak jako v minulosti se nám znovu povedlo zkonsolidovat hospodářské i organizační poměry organizace i když s vynaložením značného úsilí s vynaložením značných finančních prostředků.
Kdo někdy začínal od nuly dovede si jistě představit, co to představovalo za práci, finanční náklady, jednání s vlastníky pozemků a rybníků, jednání na všech možných úřadech a institucích atd.
Jen doposud vynaložené náklady na získání Tří vrb dosáhly částky 950.000,- Kč + dalších zhruba 120.000,- Kč na s tím spojené zpracování geometrických plánů, znaleckých posudků a souvisejících poplatků.
Náklady na zbudování skladu, klubovny a garáže dosáhly zhruba částky 450.000,- Kč a to vše v rozmezí 4 let od roku 1996 do roku 2000, kdy jsme si připomínali sté výročí založení organizace.
U nevýdělečné organizace je to částka značná a nebyli bychom schopni toho všeho dosáhnout bez pochopení celé členské základny, kdy jsme se každoročními mimořádnými příspěvky skládali na to, abychom si mohli vykoupit rybník, který jsme v minulosti sami vybudovali a znovu zajistit pro organizaci zázemí tak, aby alespoň částečně odpovídalo našim potřebám. Za což patří všem našim členům dík. Samozřejmě dík patří i našim předchůdcům za to, že v této složité době nebyla naše organizace zcela bez finančních prostředků získaných v minulých létech brigádnickou prací našich členů.
Myslím si že i nyní po dalších deseti létech se opět můžeme s uspokojením ohlédnout za tím co se nám podařilo.
V březnu 2003 jsme pod hrází Tří vrb svépomocí zahájili výstavbu 3 malých rybníčků -sádek, které jsme v tomtéž roce dokončili a již 8. listopadu 2003 jsme zahájili jejich zkušební napouštění a v roce 2004 byly zkolaudovány. Finanční náklad na tuto akci byl 140.000,- Kč + 20.000,- Kč které jsme zaplatili za projektovou dokumentaci. Rozpočet dosahoval částku 600.000,- Kč.
Roky 2004 - 2005 byly pro naší organizaci rovněž poměrně náročné:
- zahájili jsme výstavbu čtvrtého rybníčku pod hrází Tří vrb, finanční náklad na tento čtvrtý rybník byl projektem vyčíslený na částku 300.000,- Kč. My jsme na tuto akci vynaložili zhruba 90.000,-Kč + 20.000,- Kč které jsme zaplatili za projektovou dokumentaci. Cenu vyčíslenou projektem se nám podařilo snížit i u již výše zmiňovaných sádek, použitím vlastních materiálů a zvláště díky dvěma Václavům – Vlčkovi a Roubalovi, kteří jejich vybudování věnovali mnoho hodin svého volného času. Tento rybník byl v roce 2006 zkolaudován.
- Zahájili jsme rekonstrukci nezkolaudovaného rybníka pod Nevolicemi – černé stavby, kdy jsme byli nuceni provést nejen výkup všech souvisejících pozemků, ale proplatit ZOD Mrákov za hráz tohoto rybníka částku 150.000,-Kč. Na opravu hráze rybníka jsme vynaložili včetně zpracování projektové dokumentace částku 145.000,- Kč. V zájmu získání obtokové strouhy u rybníka Karlák a přístupové cesty k tomuto rybníku jsme provedli směnu pozemků s Městem Domažlice. Byl zpracován oddělovací geometrický plán na provedení této směny, museli jsme odkoupit pozemky od jednoho soukromého vlastníka a Pozemkového fondu ČR, což představovalo náklad 14.500,- Kč – včetně znaleckého posudku + náklad na oddělovací geometrický plán 11.000,- Kč
- požádali jsme o poskytnutí dotace od ministerstva životního prostředí pro obnovení dalšího rybníka pod Nevolicemi v lokalitě zvané Pickrov
Rok 2006
- Zahájili jsme a dokončili stavbu dvojgaráže v areálu Tři vrby - náklad 145.000,- Kč
- Dokončili rekonstrukci rybníka pod Nevolicemi, který byl pojmenovaný „Karlák“. Tento rybník byl od doby svého vzniku cca v roce 1970 „černou stavbou“. I tento rybník byl v roce 2006 zkolaudován.
- Od Domu dětí a mládeže jsme za částku 30.000,- Kč odkoupili mobilní buňky pro potřeby kroužků dětí a mládeže, které jsme museli pochopitelně zrekonstruovat, nově zastřešit a provést rekonstrukci elektroinstalace
- Provedli jsme opravu příjezdové cesty ke Třem Vrbám s nákladem zhruba 15.000,- Kč zahrnujícím i zakoupení, vysazených stromů při této cestě.
- naše žádost o poskytnutí dotace na výstavbu od ministerstva životního prostředí pro obnovení dalšího rybníka pod Nevolicemi v lokalitě zvané Pickrov byla kladně vyřízena a schválena s tím, že dotaci obdržíme v roce 2007 a výstavba bude v tomto roce zahájena
Rok 2007
- plánovali jsme zahájení prací na obnovení dalšího rybníka pod Nevolicemi v lokalitě zvané Pickrov. Bohužel… pro nedostatek finančních prostředků finance „nedorazili“
Museli jsme se i věnovat stromům kolem Tří vrb. Naši předchůdci, kteří koncem padesátých let minulého století vybudovali rybník Tři vrby vysadili na břehy rybníka stromy, jednak pro jejich zpevnění ale jistě i pamatovali na stín, který bude – a po celá ta léta byl - v letních měsících příjemný. Bohužel použili sice rychle rostoucí, ale málo kvalitní stromy, převážně topol černý, jehož životnost je cca 40 let. V době budování rybníka to byla doba značně vzdálená, ale v současnosti jsou již tyto stromy zhruba o 10 - 20 let starší, než je zdrávo. A to se již projevilo. Kromě značného stáří stromů vadí i jejich silné „ nahuštění“ jak je naší předchůdci vysázeli v obavě, že se nějaký ze stromů neujme. Ujali se všechny a my teď po létech řešíme problém.
Dne 25. 12. 2003 došlo na břehu rybníka Tři vrby k pádu poškozeného stromu těsně za právě procházející občankou Domažlic. Naštěstí nedošlo k žádnému poranění. Vzhledem k tomu, že v zimním období chodí na Tři vrby poměrně značné množství bruslařů, požádali jsme okamžitě odbor životního prostředí Městského úřadu o povolení k pokácení nebezpečných stromů. Protože i u dalších stromů docházelo a stále dochází při silnějším větru k pádům odumřelých větví u přestárlých stromů, od roku 2003 pravidelně v zimním období po konzultaci a prohlídce ve spolupráci odborem životního prostředí Městského úřadu provádíme postupné odstraňování nebezpečných stromů. Je nám smutno, jak se po létech mění vzhled „ Mekky“ domažlických rybářů, ale v zájmu bezpečnosti nejen rybářů, ale i všech občanů kteří se kolem Vrb procházejí, v létě koupají a v zimě (a není jich málo) je tento zásah bohužel nutný. Pochopitelně odstraněné stromy nahrazujeme mladými a trvanlivějšími druhy. Návštěvníci Tří vrb si jistě všimli, že příjezdovou cestu k rybníku již několik let lemuje nově vysazených 7 javorů, 6 jeřábů a samozřejmě symbolické tři vrby. Na břehu rybníka jsme po prvním prořezu vysadili 4 duby. U hlavní budovy a u klubovny mládeže jsme vysadili celkem 20 sazenic odolných buků, které jsme dovezli ze Šumavy. Bohužel přestože ODOLNÉ neodolaly, do dnešního dne přežil jen jeden. Je smutné, že většině z nich se nepodařilo přežít jen díky člověku – někomu asi vadili. Doufáme jen, že obdobný osud nepostihne dalších 13 dubů, které jsme vysadili v roce 2009 - 2010 po pokácení několika dalších odumřelých stromů. Takže nejen kácíme, ale snažíme se Tři vrby znovu „ozelenit“, aby i naši následovníci mohli opět využívat jejich stín a náš areál U Tří vrb neztratil svoji původní přírodní tvář.
Vzhledem k nedostatku vlastních finančních prostředků jsme si vzali v roce 2004 od našeho Územního svazu půjčku 500.000,- Kč (půjčku jsme splatili v roce 2008) na výkup pozemků pod výše zmiňovaným rybníkem pod Nevolicemi. Souběžně s tím jsme se snažili získat pozemky pro obnovení dalšího rybníka pod Nevolicemi v lokalitě zvané Pickrov. Celkový náklad na tyto výkupy dosáhl částky 855.000,- Kč. Výkup pozemků byl nutný k tomu abychom mohli zahájit potřebné kroky k vybudování nového rybníka.
A nebyla to snadná cesta.
Již v roce 1998 jsme v zájmu získání dalších vodních ploch nebo pozemků vhodných ke stavbě nového rybníka vytipovali tři lokality, na kterých by bylo možné vybudovat nové vodní plochy. První, se kterou jsme uvažovali, byla lokalita navazující na oblast Zelenova. Bohužel, pro negativní vyjádření orgánů životního prostředí – výskyt přísně chráněného raka kamenáče - jsme od tohoto záměru upustili. Další vhodnou lokalitou by mohlo být údolí pod střelnicí Jirklovka. Vzhledem k tomu, že by se tento záměr dotýkal cca 23 majitelů pozemků, z nichž se nám řadu z nich nepodařilo vůbec dohledat (nedořešená dědická řízení) jsme i zde od tohoto záměru upustili a zaměřili jsme se na další vhodnou lokalitu – Pickrov pod obcí Nevolice.
Prvním krokem v roce 2000 bylo požádání o vyjádření orgánů životního prostředí. Jejich vyjádření bylo podmiňováno provedením různých průzkumů a zpracování řady znaleckých posudků. Po kladném vyjádření orgánů životního prostředí jsme se mohli začít zabývat výkupem pozemků v této lokalitě. Jednalo se celkem o pozemky ve vlastnictví 5 soukromých vlastníků a o pozemek ve vlastnictví Města Domažlic. Podařilo se nám tyto pozemky, v létech 2002 – 2004 získat díky pochopení a vytrvalosti členské základny, ale i zejména díky pochopení a vstřícnosti tehdejších zastupitelů našeho města.
Nebyli bychom schopni vzhledem ke značným finančním nákladům na výstavbu rybníka jeho výstavbu zrealizovat z vlastních finančních prostředků, a proto jsme v roce 2004 požádali o poskytnutí dotace na výstavbu od ministerstva životního prostředí. Jak výše uvádím v roce 2006 byla naše žádost kladně vyřízena a schválena s tím, že dotaci v roce 2007 obdržíme a výstavba bude v tomto roce zahájena. Bohužel zahájena nebyla dotaci jsme přestože již byla schválena jsme v předpokládaném roce zahájení neobdrželi.
Nevzdali jsme to a o dotaci jsme znovu požádali v roce 2008 z Operačního programu životního prostředí Evropské unie – prioritní osa zlepšování stavu přírody a krajiny (ERDF).
Naše žádost byla ke dni 12. 2. 2009 akceptována a dne 26. 5. 2009 jsme obdrželi Rozhodnutí o poskytnutí podpory na spolufinancování akce „ Nevolice-Pickrov – obnova MVN“ s tím, že na tuto akci nám bude poskytnuta podpora jednak z Operačního programu životního prostředí Evropské unie i od Státního fondu životního prostředí ČR. Celkový náklad na výstavbu rybníka měl dle projektu dosáhnou částky 6 851 525,-Kč. Na základu všech předložených dokladů nám byla přiznána dotace z fondu EU ve výši 5.241.416,- Kč tj. 76% celkových nákladů, výše dotace ze SFŽP ČR – 924 955,- Kč tj. 14% celkových nákladů, náklady naší organizace budou činit 685 154,- Kč.
Po provedeném výběrovém řízení na zhotovitele, kterého se zúčastnilo 5 zájemců byla komisionelně vybrána firma MVP Merklín s.r.o.. Následně bylo provedeno přehodnocení uznatelných nákladů, které dosáhli částky 6 230 509,- Kč, z toho příspěvek z fondu Evropské unie dosáhl částky 4 766 339,- Kč ( 76% ), příspěvek SFŽP ČR činil 841 119,- Kč ( 14% ). Náklad naší organizace dosáhl na částku 623 051,- Kč ( 10% ).
Po dokončení akce byla u nově zbudovaného rybníka umístěna pamětní deska.
Realizace této akce byla pro naši společenskou, nevýdělečnou organizaci značně finančně náročná i při poskytnutí podpory z EU a od SFŽP ČR. Protože jsme se zavázali, že tento nový rybník necháme zařadit do společného hospodaření Českého rybářského svazu, podařilo se nám na výstavbu tohoto rybníka získat od našeho Územního svazu bezúročnou půjčku ve výši 700.000,- Kč. Tuto půjčku budeme řadu let splácet. Přesto jsme rádi, že i naše organizace přinesla do našeho regionu finanční prostředky z fondů Evropské unie a i naše organizace může na tomto případu dokladovat, že vstup naší republiky do Evropské unie byl kladným krokem.
A tak jsme znovu po bezmála padesáti létech opět vybudovali rybník, který je vlastnictvím naší organizace. Pochopitelně i zde bychom se neobešli bez další finanční pomoci „zvenčí“. Stavba – obnova - rybníka Pickrov byla zahájena 12.8. 2009, plánované dokončení celé akce - 15.5.2010 – bylo provádějící firmou dodrženo a v tento den jsme od zhotovitele MVP Merklín s.r.o. dokončený rybník převzali a po shromáždění všech potřebných dokladů jsme podali žádost o provedení kolaudačního řízení, které bylo dokončeno 5.8.2010 a tím jsme splnili další z dlouhé řady podmínek pro poskytnutí dotace – mezní termín provedení kolaudace do 31.8.2010.
Výsledkem tohoto našeho letitého snažení je nejen možnost rozšíření sportovního rybolovu pro všechny členy ČRS, ale i obnovení původního rázu krajiny.
Pro ilustraci:
Tak se začínalo
A tak to vypadá dnes – ještě ne zcela napuštěno
Poslední velkou vodní stavbu naší organizace, rybník Tři vrby realizovali naši předchůdci v šedesátých létech minulého století (zahájeno v roce 1961, dokončeno v roce 1964). Jsme rádi, že se nám podařilo po vzoru našich předchůdců rozšířit možnost sportovního rybolovu a to nejen pro naše členy, ale i pro naše kolegy z dalších organizací ČRS.
Ne vše se nám bohužel podařilo.
Po dlouhých jednáních se nám podařili za částku 109.050,- Kč zakoupit rybník – lépe řečeno podstatnou část pozemků pod ním na bývalém vojenském cvičišti. Další jednání o právní vznik tohoto rybníka – byla to původně nádrž pro brodění tanků a my musíme tedy tento rybník právně zrealizovat což bude poměrně složité. Naše organizace vlastní pod hrází rybníka a rybníkem pozemek o výměře 4 488m 2. Ministerstvo obrany ČR společně s naší organizací vlastní, každý z nás jednu polovinu pozemků zasahujících do rybníka o výměře 928 m 2. O odprodeji těchto pozemků s Ministerstvem obrany jednáme již více než rok. Zatím bohužel zatím jak už to bývá „vede“ byrokracie. Jeden pozemek, který z části o výměře 1634 m 2 zasahuje do rybníka, byl již v rámci restitucí vydán původní majitelce. Tato majitelka nám tento pozemek odmítá odprodat.
Město Domažlice vlastní úzký pruh pozemků probíhající rybníkem a hrází o celkové výměře 804 m 2, tyto pozemky bychom chtěli od města odkoupit. Jednání s městem a dalšími vlastníky, které již ne příliš úspěšně proběhly budou pochopitelně i dále pokračovat.
Rádi bychom byli rádi navázali na tradici a práci našich předchůdců a chtěli jsme pstruhovou líheň, kterou naši předchůdci vybudovali na Bystřici znovu i když jinde vybudovat. Bývalou dnes již desítky let nevyužívanou vodárnu v Domažlicích, ve vlastnictví našeho domovského města o kterou se jednalo bychom byli využívali jako objekt líhně pro odchov nedostatkových druhů ryb, např. pstruh obecný, lipan a pod. Ač je to s podivem v povodí našeho města se těmto druhům ryb dobře daří na rozdíl od jiných, dříve tradičných pstruhových povodí - např. Otava v Sušici. Na tomto povodí – Sušicko – ale i jinde se již jedná bezmála o ohrožený druh ryb a v současné době zde bylo se souhlasem Krajského úřadu v Plzni vyhlášeno (prozatím) až do konce letošního 2010 jeho hájení a je do těchto povodí na rozdíl od naší Zubřiny uměle dosazován. Cílem naší předpokládané líhně měla být zejména pomoc v chovu těchto ohrožených druhů ryb, dodávkou vyprodukované rybí násady ostatním organizacím Českého rybářského svazu do těch oblastí kde je v současné době výskyt těchto druhů ryb ohrožen. Měli jsme zájem právě o tento objekt protože stojí přímo u toku Zubřiny a v jejích vodách jak jsem již uvedl se zatím – s důrazem na to zatím - pstruhům daří. Mohli bychom si pochopitelně postavit líheň na svém pozemku u Tří vrb a díky brigádnické činnosti našich členů by nás finančně přišla v nákladech asi tak jako předpokládaná přestavba vodárny a ušetřili bychom kupní cenu a i pracovně by to bylo snazší. Rekonstrukce bývá zpravidla pracnější a nákladnější než nová stavba na zelené louce, kterou si kromě toho můžete lépe přizpůsobit svým představám a požadavkům. Ale tam by nebyla právě ta voda ze Zubřiny ve které se pstruhům a lipanům daří. Tento objekt se nám bohužel získat nepodařilo.
A aby nebylo všem problémům konec 24. 7. letošního roku došlo na našem chovném rybníku v Luženicích k faktickému vytrávení tohoto rybníka, do kterého se přítokem – citace ze zprávy Hasičského záchranného sboru Plzeňského kraje,Školicí středisko a laboratoř Třemošná „Je patrné, že původem znečištění je přítok z pole (Mračnický potok). Zdrojem může být fekální znečištění z blízkého pole, které bylo na místě silně cítit, nebo přítok kanálu pod mostem.“ Do vody v rybníku se dostalo obrovské množství škodlivin – citace ze zprávy Hasičského záchranného sboru Plzeňského kraje,Školicí středisko a laboratoř Třemošná „Analýzou vzorků vod byly zjištěny překročené hodnoty některých ukazatelů. Nejvyšší koncentrace vykazovaly amonné ionty, které v rybníce překračovaly maximální přípustné hodnoty 10-11krát. Největší koncentrace byly naměřeny ve vzorku č. 2. Jedná se u ústí kanálu do potoka pod mostem na silnici mezi Luženicemi a Luženičkami. Zde byly koncentrace překročeny až 60krát a zároveň naměřeny vysoké koncentrace fosforečnanů. Výskyt amonných iontů bývá spojen s komunálními odpady, bodovým a plošným zemědělským znečištěním a průmyslovými hnojivy.“ Došlo k úhynu 4 000 ks ryb o celkové váze 2 200 kg, škoda která nám tímto vznikla dosahuje na částku 200 000,- Kč + 20.664,- Kč jsme museli zaplatit za likvidaci ryb v kafilerii..
Tyto ryby měly být v říjnu letošního roku vysazeny do sportovních revírů. Viník zatím není znám. Úhyn řeší policie ČR a Krajský úřad, odbor životního prostředí. Jen doufáme,
Ještě malé porovnání.
V době svého vzniku v roce 1900 měl Rybářský spolek v královském městě Domažlicích ve své správě tekoucí vodu v délce 15 km a 6 rybníků – z toho 5 rybníků bylo ve vlastnictví Města Domažlic.
V současnosti naše organizace hospodaří vzhledem k zeměpisné poloze Domažlic pochopitelně zejména na stojatých vodách.
Hospodaříme ale mimo ně i na 16 km tekoucích – mimopstruhových vodách tj. Zubřina od Paseckého mlýna pod Osvračínem k podniku CHVAK Domažlice.
Hospodaříme i na 14 km tekoucích – pstruhových vodách tj. rovněž Zubřina a Smolovský potok.
Ze stojatých vod bych chtěl zmínit rybářské revíry – Jezero a Chrastavice a revír místního významu Tři vrby. Od podzimu příštího roku budou tyto rybářské revíry rozšířeny o nově dokončený rybník Pickrov pod obcí Nevolice. Byli bychom rádi zahájili rybolov na tomto rybníku již od jara roku 2011, ale jednou z podmínek poskytnutí dotace na jeho výstavbu bylo i to, že rybník musí zůstat rok od kolaudace a jeho prvého napuštění zcela bez rybí obsádky.
Kromě těchto revírů hospodaříme na 7 chovných rybnících o rozloze bezmála 8 ha kde pěstujeme rybí násadu. Tyto chovné rybníky máme v pronájmech ( kromě rybníků Karlák a Cvičák, které vlastníme, a jsou rovněž chovnými rybníky). Jsou to dva rybníky v Luženicích, jeden v Chrastavcích, jeden na Baldově, jeden v Draženově a jeden v Domažlicích. Ze všech rybníků – chovných a sportovních revírů, které obhospodařujeme je bohužel jen jeden – Jezero ve vlastnictví Města Domažlic. Ze zkušenosti z jiných organizací Českého rybářského svazu víme, že řada z nich má od svých domovských měst a obcí v pronájmu ( většinou pouze symbolickém) všechny vodní plochy náležející městu, nebo obci kde organizace působí. Řada z nich kromě toho ještě dostává od těchto měst dotace na svoji činnost za to, že se o tyto rybníky starají. Jiný kraj, jiný mrav!
I přes všechny problémy o kterých se zmiňuji, jsme rádi že klady převyšují zápory a že si v roce ve které si připomínáme stodesáté výročí naší organizace můžeme s hrdostí ohlédnout zpět. S klidným svědomím můžeme vzpomenout na naše předchůdce s tím, že jsme nezmařili jejich úsilí a víru v to, že přes všechny problémy se kterými se naše organizace po celou dobu své existence potýkala nezanikla, pracuje dál a umožňuje řadě našich spoluobčanů aktivní trávení volného času při jejich zálibě a že i nadále vychováváme náš dorost k lásce k přírodě a ke sportovnímu rybaření.
Naše generace dnes buduje a máme dluhy, ale děláme to pro ty co přijdou po nás. Že se nám ledacos podařilo, mohou pamětníci zhodnotit například i podle toho jak to vypadalo u Tří vrb před deseti léty a jak to v našem současném areálu u Tří vrb vypadá dnes.
Při příležitosti výročí založení organizace vzpomínají členové organizace na všechny naše předchůdce a děkují jim za jejich úsilí při zřízení a udržení rybářské organizace v našem městě.
Protože nelze vyjmenovat a vzpomenout na všechny členy, kteří prošli naší organizací za uplynulých 110 let dovolte mi připomenout jen její hlavní představitele.
1900 – předseda Petr Hana - starosta města Domažlice
1906 – předseda Gustav Kraffer - c. k. okresní hejtman
1911 – předseda - Jan Ludvík – starosta města Domažlice
od 23. 8. 1913 ( poslední zápis v knize zápisů ) do 4. 3. 1927 přerušena činnost. V tomto období došlo v důsledku války a založení Československé republiky k přerušení činnosti organizace, které málem vedlo k rozpadu spolku.
1927 – předseda Jan Ruda - řídící učitel
1932 – předseda profesor Václav Pavlík, starosta města Domažlice
1943 - předseda – Bohumil Teichman - lesní rada
1944- předseda Jan Vrba – úředník pojišťovny
1945 – předseda František Tikal - majitel pneuopravny v Domažlicích
1949- jednatelem spolku se v tomto roce stal p. Antonín Echtner, který v různých funkcích, včetně dlouholetého předsednictví spolku, pracoval až do roku 1990
1953 – předseda – František Rybišar - vedoucí sdruženého komunálního podniku v Domažlicích – prokazatelně do 23. 2. 1960,
Od této doby 23.2. 1960 - 7.1.1971, se dle pamětníků vystřídali v předsednictví spolku p. František Rybišar, Karel Němeček, Matěj Pikart a Antonín Echtner.
Zápisy z této doby nám bohužel chybí, ztratily se v době, když jsme v roce 1990 po předání naší klubovny, kterou jsme v té době měli v bývalých Uhelných skladech v rámci restitučního řízení původním majitelům, měli věci z klubovny dočasně uložené v budově na bývalém vojenském cvičišti, a vše co jsme tam měli uložené bylo rozkradeno a zničeno.
Dále již opět prokazatelně
od 7.1.1971 do 31.3.1990 – předseda Antonín Echtner , technický pracovník
od 31.3.1990 do 5.3.1996 – předseda – Miroslav Bohman, technický pracovník
od 5.3.1996 – dosud – předseda Karel Amerling, státní zaměstnanec
Všem těmto funkcionářům, ale samozřejmě i všem členům, i těm, kteří již bohužel nejsou mezi námi musíme poděkovat za to, že si dnes můžeme připomínat to, že existujeme v Domažlicích již 110 let. Myslím si, že není v našem městě příliš organizací, které by se mohli pochlubit tak dlouhou historií.
Současný stav funkcionářů organizace po volbách 13.3.2010
výbor:
Amerling Karel – předseda organizace
MVDr. Sklenář Václav – místopředseda
Nový Václav – jednatel
Vlček Václav – hospodář
Makarovič Josef – pokladník
Členové: Císař Jiří, Gabriel Petr, Hanačík Hynek, Kalous Lukáš, Pecka Karel, Roubal Václav
dozorčí komise:
MUDr. Kovář Zdeněk - předseda komise
členové: Kaiser Jaroslav, Hrabík Jan
Plánů na další rozvoj organizace do budoucna máme ještě mnoho, jen doufáme, že se nám alespoň některé podaří realizovat.
A protože i rybáři nejsou jen „tiší blázni“, ale dovedou se i bavit pořádala naše organizace tak jako každoročně i v letošním roce již 63 tradiční, vždy hojně navštívený rybářský ples.
Na letošní výroční a zároveň volební členské schůzi – 13.3.2010 byla při příležitosti 110 výročí založení organizace řada našich členů za svoji práci pro organizaci a pro rozvoj rybářství vůbec, oceněna všemi stupni vyznamenáními udělovaných Českým rybářským svazem.
Čestným uznáním místní organizace: Eret Vlastimil, Gabriel Jaroslav, Čestným uznáním Územního svazu: Halmáš Milan, Bronzovým odznakem ČRS: Klapko Václav, Stříbrným odznakem ČRS: Androščuk Viktor, Ing. Haška Štefan, Kraft Vladimír, Pecka Karel ml., MVDr. Sklenář Václav, Volmut Josef, Zlatým odznakem ČRS: Jakoubek Josef, Medailí za mimořádné zásluhy o rozvoj Českého rybářského svazu: Hrabík Jan, Pauer Vlastimil, Raděj Jaroslav, Čestným uznáním Rady Svazu: Amerling Karel, Roubal Václav Vlček Václav,.
Všem současným členům patří poděkování za pochopení se kterým přijmali nepopulární a někdy i nepříjemné povinnosti, které nám ale pomohli přežít kritickou dobu, udržet organizaci, dosáhnout dalšího rozvoje organizace a dožít se tohoto významného výročí. Dík patří i Městskému úřadu v Domažlicích, bez jehož pomoci by se nám v devadesátých létech minulého století asi nepodařilo získat do vlastnictví „Mekku“ domažlických rybářů – rybník Tři vrby. Stejný dík patří všem organizacím, firmám i jednotlivcům, kteří naší organizaci fandí a pomáhají.
Karel Amerling
předseda MO ČRS Domažlice
