Tomuto jednomu z nejhezčích míst v krajském městě dominuje mohutný kostel dominikánského kláštera zasvěcený Panně Marii Bolestné. Klášter byl založen v raně gotickém slohu spolu s městem roku 1265 českým králem Přemyslem Otakarem II.. Ke kostelu přiléhá klášterní ambit, ve kterém, stejně jako v kostele, zůstala dochována část z původních gotických fresek.
V sousedství kostela je bašta z původního hradebního opevnění, ve které je galerie Kamenná žába, a na jejímž nádvoří se občas hrává divadlo. Vedle ní je malebná Malá solnice se stupňovitým cimbuřím a zajímavými prvky ve fasádě průčelí. Byla postavená roku 1531 původně jako zbrojnice, za sklad soli začala sloužit až v pozdějších dobách. Domovské místo v ní nyní má Muzeum historických motocyklů.
Z průčelí Malé solnice shlížejí kamenné hlavy. Pověst tvrdí, že jsou to hlavy sťatých loupežníků, avšak podle historiků tady zanechali své podoby patrně stavitel a jeho pomocník. Pověst by se jim nepochybně nelíbila.
Také na zdi klášterního kostela, v rohu těsně pod okrajem střechy, je pozoruhodná skulptura. Říká se jí Kamenná žába.
Obrovská žába prý původně žila v hlubokém sklepení, které bývalo v místě nynějšího kostela. Střežila v něm truhlu s pokladem. Když dělníci při hloubení základů tajemné sklepení objevili, žába na ně začala dorážet, aby je zahnala. Divoce skřehotala, koulela očima a plivala jedovaté sliny. Zprvu se jí sice lekli, ale pak se karta obrátila. Na jedinou, byť obří žábu, jich bylo moc. A tak to byla žába, kdo byl odehnán. Truhlici s pokladem ovšem odtáhla s sebou a kdesi ji ukryla. Jenomže u toho nezůstalo. Obří žába se vracela a bránila nejprve kopáčům a poté zedníkům v práci. Nepomohla ani svěcená voda, kterou ji marně kropili. Až ji pak kdosi proklel a žába zkameněla. Ze zdi, o kterou se právě opírala, ji ovšem nedokázali odtrhnout ani největší siláci a tak ji tam nechali.
Postupem času si lidé údajně všimli, že Kamenná žába začala po zdi po nepatrných kousíčcích popolézat. Říká se, že až se došplhá nahoru k okapu, nastane konec světa.
Na náměstí prý bývá občas vídána Bílá paní. Není to ale obecně známá Perchta. Ta se zjevuje pouze na hradech a zámcích, které patřívaly Rožmberkům. Je to některá z jejích kolegyň a není známo její jméno ani jak se Bílou paní stala.
Tomuto jednomu z nejhezčích míst v krajském městě dominuje mohutný kostel dominikánského kláštera zasvěcený Panně Marii Bolestné. Klášter byl založen v raně gotickém slohu spolu s městem roku 1265 českým králem Přemyslem Otakarem II.. Ke kostelu přiléhá klášterní ambit, ve kterém, stejně jako v kostele, zůstala dochována část z původních gotických fresek.
V sousedství kostela je bašta z původního hradebního opevnění, ve které je galerie Kamenná žába, a na jejímž nádvoří se občas hrává divadlo. Vedle ní je malebná Malá solnice se stupňovitým cimbuřím a zajímavými prvky ve fasádě průčelí. Byla postavená roku 1531 původně jako zbrojnice, za sklad soli začala sloužit až v pozdějších dobách. Domovské místo v ní nyní má Muzeum historických motocyklů.
Významnými architektonickými památkami jsou i mnohé ze starobylých měšťanských domů na náměstí.
Z průčelí Malé solnice shlížejí kamenné hlavy. Pověst tvrdí, že jsou to hlavy sťatých loupežníků, avšak podle historiků tady zanechali své podoby patrně stavitel a jeho pomocník. Pověst by se jim nepochybně nelíbila.
Také na zdi klášterního kostela, v rohu těsně pod okrajem střechy, je pozoruhodná skulptura. Říká se jí Kamenná žába.
Obrovská žába prý původně žila v hlubokém sklepení, které bývalo v místě nynějšího kostela. Střežila v něm truhlu s pokladem. Když dělníci při hloubení základů tajemné sklepení objevili, žába na ně začala dorážet, aby je zahnala. Divoce skřehotala, koulela očima a plivala jedovaté sliny. Zprvu se jí sice lekli, ale pak se karta obrátila. Na jedinou, byť obří žábu, jich bylo moc. A tak to byla žába, kdo byl odehnán. Truhlici s pokladem ovšem odtáhla s sebou a kdesi ji ukryla. Jenomže u toho nezůstalo. Obří žába se vracela a bránila nejprve kopáčům a poté zedníkům v práci. Nepomohla ani svěcená voda, kterou ji marně kropili. Až ji pak kdosi proklel a žába zkameněla. Ze zdi, o kterou se právě opírala, ji ovšem nedokázali odtrhnout ani největší siláci a tak ji tam nechali.
Postupem času si lidé údajně všimli, že Kamenná žába začala po zdi po nepatrných kousíčcích popolézat. Říká se, že až se došplhá nahoru k okapu, nastane konec světa. Má to přitom k němu už jen docela malý kousek.
Mnozí ze znalců této pověsti, přibližně polovina z nich, ovšem říkají, že žába neleze nahoru, ale naopak slézá dolů a tak je ke konci světa ještě velmi hodně daleko.
Na náměstí prý bývá občas vídána Bílá paní. Není to ale obecně známá Perchta.