V Československu existoval přísně utajovaný telefonní systém. Jeho ústředny byly umístěny v obrovských bunkrech. K jednomu z těchto podzemních bunkrů bych vás rád přivedl touto keší. Jde o ojedinělou technickou zajímavost, o které ví však málokdo.
Od začátku 50. let vojenští stratégové předpokládali, že přes Československo musí přejít válečný konflikt. Existovalo ale jedno slabé místo a tím byla komunikace.
V případě války by musela komunikovat nejenom armáda, ale i státní správa nebo složky civilní obrany. Velká část komunikace by tak byla závislá na telefonních linkách, jenže právě v tomto byl velký problém. Ještě v 50. letech vedla většina telefonních linek centry velkých měst. Stačil by tak jeden dobře mířený zásah a nikdo by se už nikam nedovolal. Postupně se jako nejjednodušší řešení ukázalo zkrátka velká města obejít. K tomu sloužila síť známá jako Národní kabelový okruh. Tato síť nejen obcházela velká města, ale její součásti byly v objektech, které by přežily i jaderný útok. Postupně tak vznikaly kabelové okruhy třeba kolem Brna, Prahy nebo Olomouce.
V Československu se zkrátka začalo kopat kolem měst a postupně vznikly stovky kilometrů kabelových kanálů. V krajině tak vznikla řada zajímavých objektů, které měly různou podobu a sloužily k různým účelům. Mohlo jít o křížení jednotlivých tras, mohlo jít o napojení jednotlivých měst nebo šlo pouze o servisní vstupy.
Celý systém měl ale jeden malý problém. V krizi by byla používána jak klasická telefonní síť, tak i různé tajné telefonní sítě, ale i třeba vysílací systémy. Lidé s telefonem se s lidmi s vysílačkou museli nějakým způsobem domluvit a to i v případě, že by kolem zuřila válka. Právě proto byly od konce 60. let budovány tzv. záložní zesilovací stanice. Jedná se vlastně o masivní bunkry, ve kterých se sbíhají jednotlivé typy komunikace. Tyto bunkry odolají přímému zásahu. Počítalo se s tím, že v nich posádka musí vydržet až 10 dnů bez pomoci zvenčí. Jeden takový bunkr máme i u nás, pár kilometrů od Olomouce, u obce Mrsklesy, ke kterému by vás měla tato keš dovést.
Okolo těchto objektů se v okolních vesnicích vyprávěly legendy. V praxi šlo ale vlastně "jen" o jednu obří zodolněnou telefonní ústřednu. Podobných objektů bylo v socialistickém Československu celkem 7. Provoz v nich zajišťovaly společně státní radiokomunikace a armáda. U žádného z objektů nechybělo rozsáhlé anténní pole. Připraveny byly ale i záložní antény. Zesilovací stanice byly dimenzovány na jaderný výbuch v přímé blízkosti. Nedaleko nás by tedy mohla vybouchnout atomová zbraň a v této budově bychom to měli bez problému přežít.
Pojďme si říct něco o zesilovací stanici u obce Mrsklesy, nedaleko hranic s vojenským výcvikovým prostorem Libavá, u které se nachází tato keš.
Ve zdejším areálu bychom našli například administrativní budovu, kasárny, kuchyně, jídelny, garáže a další technická zázemí. To nejzajímavější však najdeme pod zemí.
Celý objekt má 7 pater, které dohromady tvoří malé podzemní město. Všechny patra objektu propojuje schodiště. Za dekontaminační smyčkou byla ošetřovna. Největší část pochopitelně zabíraly komunikační technologie. Stále zde najdeme třeba zbytky obřích telefonních ústředen a dalších technologií, které by umožňovaly komunikaci ve válečných podmínkách. Všude narazíme na vnitřní rozhlas, telefony a další komunikátory. Pohyb každého člena personálu, natož jakékoliv další osoby, byl přísně monitorován. Z hlavní kanceláře bylo možné kontrolovat pohyb osob po celém objektu.
Všechno tu bylo velmi precizně připraveno na válku. Počítalo se s tím, že posádka objektu musí nejméně 10 dní přežít a pracovat a to za jakékoliv situace. V podzemí byly nejenom ložnice, ale i jídelny, kuchyně, sklady nebo ošetřovna. Po oněch 10 dnů by zde posádka prakticky bydlela. V "pokojích" nechybělo dřevěné obležení a sektorový nábytek. V kancelářích na vás doslova dýchnou 80. léta. Na svou dobu byly kanceláře zařízeny opravdu velmi luxusně. Plakátky a záclonky by potom dodávaly alespoň zdání normálnosti a to v případě, kdyby byla venku už jen nukleární poušť.
Zesilovací stanice musela fungovat naprosto samostatně. Nemohla proto chybět technika, která by udržela celý objekt v chodu i ve chvíli, kdyby už okolní svět neexistoval. Elektrorozvodna měla dokonce i svůj velín.
Zdejší diesel agregáty jsou ukázkou výkonu, kterým byste mohli napájet menší město. Není se co divit, diesel agregáty typu Buzuluk Komárov jsou totiž původně určeny pro lodě, takže by vlastně menší město opravdu napájet uměly.
Československo se připravovalo na válečný konflikt, který měl většinu Evropy srovnat se zemí. Připraveny tak byly i komunikace. Otázkou však ale je, jestli by nakonec vůbec zbyl někdo, kdo by jejich prostřednictvím vlastně komunikoval.
Od června 2022 je objekt zpřístupněn veřejnosti! K dispozici jsou klasické i zážitkové prohlídky tohoto bunkru!
Více na: bunkrpraslavice.cz
Krabička je umístěna bezprostředně vedle onoho bunkru. Od schránky nečekejte nic extra, jedná se o klasickou lock lock krabičku velikosti regular. Buďte prosím obezřetní, keš se nachazí kousek od frekventované komunikace. Po odlovu keš pečlivě zamaskujte.
Zdroje: https://www.stream.cz/prisne-utajovana-mista/10012036-tajna-telefonni-sit; https://www.bunkrpraslavice.cz; Líčení mého kamaráda a vzpomínky jeho příbuzných