Jan Sezima z Vrtby (1578 – 6. března 1648) byl český šlechtic a zakladatel hraběcí linie Vrtbů. Byl synem Jana Prostiborského z Vrtby a Magdaleny z Říčan. Byl jedním s významných majitelů zámku a proto je mu věnována tato keška.
Před rokem se stal 1620 královským radou, poté hejtmanem Nového Města pražského a za věrnost císaři Ferdinandu II. byl roku 1624 povýšen do hraběcího stavu. Téhož roku se stal prezidentem komory a královským hofmistrem, od 1638 zastával místo nejvyššího sudího, od roku 1644 byl nejvyšším komorníkem Českého království. Nákupem konfiskovaných statků připojil k Vrtbě a Červenému Hrádku Kosovu Horu s Vojkovem, Křešice, Beztahov, Votice, Křimice, Nezašov a také Vrchotovy Janovice.
Hrabě vstoupil celkem třikrát do svazku manželského: s Dorotkou z Říčan, Juditou Španovskou z Lisova a Barbarou Eusebia Moritorovou z Martinic. Jan Sezima dlouho neměl svého dědice, narodilo se mu sice několik dětí, ale všechny v útlém věku zemřely. Klášterní pamětní kniha františkánského kláštera ve Voticích vypráví, že Jan Sezima učinil slib, dá-li mu Bůh syna, že vystaví pro františkány klášter. Vyžádal si dokonce k provedení svého úmyslu povolení u papeže i císaře. Už v r. 1626 do Votic přišli 2 františkáni, kteří měli dohlížet na provedení stavebních prací a v roce 1627 bylo započato s výstavbou kláštera. A skutečně, zanedlouho poté se Sezimovi narodil syn, jenž dostal druhé jméno František, z vděčnosti, že Bůh na přímluvu sv. Františka vyslyšel jeho prosbu. Také další 3 synové, kteří se poté v průběhu dalších let narodili dostali druhé jméno František a tento zvyk se udržel v rodě Vrtbů až do jeho vymření. Stavba kláštera byla nakonec dokončena roku 1629.
Erb Pánů s Vrtby s trojími černými jeleními parohy spojoval všechny Hroznatovce čili potomky Hroznaty, i když časem některé linie vzniklé silným rozvětvením celého rodu původní znamení opustily. Šlechtický rod se rozčlenil na pány z Krašovic, z Krašova, z Gutštejna, z Vrtby, z Bělé, z Frumštejna, z Nekmíře, z Očína, a další. Někdy se najdou doklady toho, že parohy byly červené nebo i přirozené barvy, ale černá barva byla obvyklejší. Páni z Vrtby patřili k těm, kteří zůstávali věrni původním, tj. černým parohům ve zlatém poli (stejně jako páni z Gutštejna), jež pak nosili příležitostně i na přilbě jako klenot.
zdroj: www.mesto-votice.cz, http://cs.wikipedia.org
Geovozidlem se dostanete po zpevněné cestě téměř k finálním souřadnicí, ale pokud nespěcháte, své geovozidlo raději zaparkujte na doporučeném parkovišti, protože ve finále je problematické se otočit na cestu zpět. Keška je klasická PETka v dobře maskovaném úkrytu, není třeba nikde kopat ani hrabat, jen se pozorně rozhlédnout. Nenachází se za zdí zámeckého parku a je tak dostupná 7/24.