Informace k odlovu
K vytvoření této série nás inspirovala velice zajímavá historie Kelče a okolí. Text je odborný, takže asi nezaujme každého. K odlovu bude stačit přečíst jen tento úvodní odstavec. Keše jsou umístěné ve výšce kolem 2m, takže bude zapotřebí trochu šplhu.Trasa měří kolem 8,5km a trvá přes 2 hodiny. Lze samozřejmě odlovit i in-drive, jen na finálce použijte doporučené parkoviště. Nezapomeňte si opsat bonusové číslo!
Prosíme všechny, aby použili buď židličku, žebřík, pomůcku v podobě prodloužené ruky nebo kačer na kačera, neboť by se mohlo stát, že název Kelč bude ztracen. A to bysme přece nechtěli. Takže nepoužívejte žádnou gravitační sílu a snad nám tato série vydrží.
Pozor, aby to nebylo tak jednoduché, tak s bonusovým číslem se ještě bude dále počítat dle následujícího vzorce, aby jsme zjistili neznámou (H).
Vzorec: (H) = (bonusové číslo)/6
V keši není tužka. Logbook dejte do víčka až dozadu a poté zašroubujte.
Přejeme příjemný lov :)
Doba hradištní
Stejná situace na tomto území panuje i pro časně slovanské období kdy před polovinou 6. století n. l. do našich zemí přicházejí, většinou se předpokládá, že od severovýchodu Moravskou branou, první skupiny slovanských kolonistů s tzv. keramikou pražského typu; tito ale po sobě nezanechali v užším prostoru Moravské brány ani na Záhoří téměř žádné památky a osídlili především moravské úvaly První stopa osídlení v raném středověku v širším okolí Kelče pochází ze střední doby hradištní (800 n. l. — polovina 10. století), tedy z doby, která se kryje s existencí prvního státního útvaru západních Slovanů, Velké Moravy. Někdy v průběhu této epochy bylo vybudováno na ostrožně nad Bečvou u Ústí v poloze „Hradištěk” hradiště, opevněné na přístupné šíji mohutnými trojitými valy, které pak fungovalo ještě dlouho v následující epoše mladší doby hradištní (polovina 10. století - konec 12. století), přičemž mimo jiné zřejmě střežilo cestu, spojující nově se konstituující kelečskou sídelní enklávu s tzv. jesenickou variantou komunikace Moravskou branou. Přitom předpokládáme, že v prostoru pozdější Kelče se mohla již dříve nacházet významnější obchodní křižovatka. Jedině v souvislosti s komunikačním významem tohoto území a jeho spojením s jednou s větví transevropské obchodní magistrály55 (jejíž význam vzrostl od počátku 10. století z důvodu ohrožení dříve užívanější podunajské větve této cesty Maďary a trval pak asi do konce 12. století) lze vysvětlit objev v našich oblastech neobvyklého pokladu zlomkového stříbra na vrchu Strážne u Kelče v říjnu 1938. Nalezl jej při vyorávání brambor čtrnáctiletý Jan Hradil z Kelče. Zlomkové stříbro bylo zabaleno v konopném plátně a umístěno v keramické tuhované nádobce, která byla ale orbou úplně rozbita. Původní hmotnost stříbra je dle očitého svědka odhadována na nejméně 1 kg, do dnes dochované stříbrné předměty váží jen 644,1 g. Z depotu se zachovalo 246 celých evropských mincí, 362 fragmentů evropských mincí, jeden celý islámský dirham, 875 zlomků islámských dirhamů a 245 kusů šperkových ozdob, většinou ve zlomcích.
Jedná se o typický poklad zlomkového stříbra, obvyklý v severní Evropě, v povodí Odry a Visly nebo v severozápadním Rusku. V našich zemích, které jsou okrajovou zónou výskytu pokladů tohoto typu, je však co do rozsahu a složení ojedinělý. Stříbro bylo v realizovaných platbách hodnoceno pouze dle váhy a ryzosti, nikoliv dle případné nominální hodnoty mincí. Stříbrné předměty (šperky, jakékoliv stříbné mince či jejich zlomky) byly děleny lámáním, sekáním, stříháním pouze za účelem odvážení potřebného množství stříbra, kterým se platba prováděla. Dochované zbytky látky mohou svědčit o balení stříbrných zlomků určitých váhových jednotek. Pokud se týká složení mincovní části depotu, zcela převažují německé ražby, na prvém místě otadelhaidské denáry, následují saské křížové denáry, ražby jednotlivých německých zemí, třemi celými exempláři jsou zastoupeny anglosaské ražby, jednu celou miliarense a tři fragmenty čítají mince byzantské, české ražby některého z Boleslavů představují tři denáry a 14 fragmentů (jeden zlomek denáru Boleslava III. stanovuje přibližnou spodní hranici ukrytí nálezu k roku 1002) Ojediněle se zde vyskytla antická mince (denár císaře Traiana).
Ve zlomcích mincí je nejvíce zastoupeno islámských dirhamů (875 kusů), mezi nimiž převažují sámánovské dirhamy z let 930—960, zatímco nejmladší je zlomek dirhamu z let 976—997 vyražený krátce před uložením pokladu do země. Kelečský nález tak patří k nejmladším nálezům zlomkového stříbra v Evropě, které ještě obsahují islámské mince.
Co se šperkové složky pokladu týče, jsou zde nejčastěji zastoupeny stříbrné perly, zlomky náušnic, lunicovité závěsky, pozůstatky kaptorg (původně malé závěsné schránky na vonné látky). Podle autorky zatím posledního monografického zpracování kelečského nálezu T. Kučerovské jsou tyto šperky především slovanského původu, i když se zde minoritně uplatňují i výrobky orientální provenience (perly). Celkově lze konstatovat, že v českých a moravských nálezech nemá kelčský poklad analogie, blíží se spíše depotům z oblasti mezi Odrou a Vislou.
Dálkové komunikace hrály v raně středověké kelečské sídelní enklávě důležitou roli, neboť výše zmíněný depot zlomkového stříbra není na Kelečsku zcela osamocen. V blíže neurčené době byl v okolí Němetic objeven raně středověký mincovní depot, který byl, bohužel, zřejmě brzy rozchvácen, a který obsahoval údajně značný počet mincí. Víme o něm jen to, že zde byly přítomny mimo jiné tři uherské mince krále Štěpána l. (1001—1038), takže byl mladší než depot zlomkového stříbra z Kelče. Jeho situování v okolí Němetic podtrhuje význam směru této již od pravěku užívané trasy, vedoucí přes Kelčskou pahorkatinu na Novojičínsko a dále na severovýchod. Přehled raně středověkých mincovních nálezů můžeme doplnit informací o denáru Vratislava II. (1061—1092), nalezeného při stavbě silnice Malá Lhota - Babice na katastru dnešní Lhoty u Kelče.
K topografii raně středověkého osídlení Kelečska v mladší době hradištní nám archeologie zatím nesdělila bohužel nic podstatného. Povrchovým průzkumem v roce 2003 byly sice na již několikrát vzpomenuté polykulturní lokalitě v trati „Pod šibenky” u Kelče nalezeny zlomky tuhové keramiky z mladší doby hradištní, avšak ty zde nemusí ještě indikovat lokalitu z mladohradištního období (nálezy mohou souviset např. s hospodářskou činností tehdejší nedaleké vsi Sazany, která později splynula s Kelčí, anebo s Kelčí samotnou).
Ve starší literatuře se též v souvislosti s dobou hradištní vyskytla informace o nálezu tuhových zlomků keramiky, údajně z doby hradištní, nalezených poblíž „Strážiska” u Zámrsk; v jednom případě se mělo dokonce jednat o část ucha nádoby s nápisem v řečtině nebo v cyrilici. Z mladší doby hradištní pocházejí prokazatelně větší kusy tuhovaných nádob s výzdobou vlnic a horizontálních linií (11.—12. století), nalezené v okolí obce Rouské, pocházejí bud' z mladohradištního předchůdce Obce nebo ze zaniklé osady v jejím okolí.
Středověkou keramiku, shromážděnou J. Očenáškem z výzkumů středověkých jímek ve městě, které byly v několika případech opatřeny dřevěnou výdřevou, lze datovat od 13. století do raného novověku, výběr z ní přinášíme na obrazové tabulce v příloze této knihy. Pravděpodobnost nálezů z doby hradištní je v intravilanu města Kelče velmi vysoká, jak vyplývá nejen z prvních písemných zmínek o Kelči nebo Sazanech. Proto je nutno věnovat z památkového hlediska nejvyšší pozornost provádění zemních prací na území města, nebot' nové archeologické nálezy budou mít jistě co říci k pohledu na utváření a vývoj města Kelče.
zdroj: Dějiny města Kelče (autorský kolektiv pod vedením Stanislavy Kovářové a Davida Papajíka)
