U železničního viaduktu v Duchcově, v období velké hospodářské krize v 30. letech 20. století, došlo 4. února 1931 ke střetu četnictva a stávkujících hladových dělníků, vedených komunistickým senátorem Petrem Stránským. Protestní pochod proti snižování mezd a sílící nezaměstnanosti složený převážně z nezaměstnaných dělníků a horníků byl u místního železničního viaduktu násilně zastaven zasahujícími četníky. Při nastalé potyčce spustili četníci palbu, při níž zemřeli čtyři demonstranti (Josef Kadlec z Hostomic, Alois Lamač z Bíliny, Antonín Zeithammer z Hostomic a Josef Studnička z Bíliny). V 80.letech 20. století byla vážně zvažovaná možnost likvidace Duchcova a využití zásob hnědého uhlí, které jsou údajně ukryty pod městem. Došlo také ke zbourání několika významných památek. Paradoxně hlavním argumentem proti zboření města, který nakonec porazil zájmy těžařů, nebyl zámek nebo významné sakrální stavby, ale existence tzv. duchcovského viaduktu. Z hlediska architektury jde o zcela průměrnou stavbu, vázala se však k němu pro komunistický režim významná událost. Na základě této události se ujalo klišé „Masaryk střílel do dělníků". Viadukt byl vyhlášen 3. května 1958 národní kulturní památkou, ale tento status jí byl odebrán nařízením vlády ze 16. srpna 1995. Dnes zde najdete pouze jednu nevyužívanou kolej.
