Po stopách války z roku 1866 na Přerovsku
Soupeření Pruska a Rakouska o vliv nad Německým spolkem vyvrcholilo válkou, která v horkém létě 1866 prošla územím Čech a Moravy, kde za sebou zanechala značné škody a zásadně ovlivnila další politický vývoj celého středoevropského prostoru.
Jedním z měst, která přímo pocítila tíhu válečných událostí, byl i Přerov, v jehož okolí se 11. července 1866 utábořil rakouský I. armádní sbor generálmajora Leopolda von Gondrecourta. Sbor byl značně prořídlý po těžkých bojích, jimiž prošel v severních a východních Čechách, a v okolí Přerova si vyčerpaní vojáci konečně mohli odpočinout a doplnit svou výzbroj a výstroj.
Již 15. července však pronikly do okolí Tovačova jednotky pruského I. armádního sboru generála pěchoty Adolfa von Bonina a jízdní divize generálmajora Julia von Hartmanna a v průběhu několikahodinového boje donutily k ústupu rakouský VIII. armádní sbor, který se přesouval od olomoucké pevnosti ke Kojetínu a dále k Vídni. Hlavním cílem této pruské operace byl výpad k Přerovu, kde mělo být zničeno telegrafní vedení a přerušena železniční trať. Díky statečné obraně části rakouského 71. pěšího pluku, která obsadila Tovačov, se však podařilo Prusům uvolnit cestu na Přerov až v odpoledních hodinách 15. července.
Generálmajor Hartmann shromáždil pro úder na Přerov veškeré své jednotky, které ještě byly schopny boje a s 8 ½ eskadronami jízdy (přibližně 1 200 jezdců), jednou dělostřeleckou baterií se šesti děly a jednou setninou pěchoty se vydal okolo 15. hodiny k Dluhonicím. Po překročení řeky Bečvy zjistil, že u Dluhonic a Rokytnice stojí silná uskupení rakouské pěchoty. Jednalo se o brigády plukovníků Cattaneiho a Hohendorfa, každá sestávající ze dvou pěších pluků, jednoho praporu polních myslivců a jedné dělostřelecké baterie. Další tři brigády rakouského I. armádního sboru se v té době nacházely přímo v Přerově a v jeho jižním okolí. Celkem zde měli Rakušané k dispozici přibližně 15 000 vojáků.
Hartmann nezaváhal a ihned vydal povel k útoku. Pruská jízda opakovaně útočila na rakouskou pěchotu, která byla nucena vytvořit obranné čtverce (tzv. karé) a zanedlouho se obě rakouské brigády daly na ústup. Prostor mezi Rokytnicí a Přerovem ovládla pruská jízda, které se navíc podařilo napadnout velký rakouský trén u Předmostí a zajmout značný počet zajatců. Výsledek srážky doslova v poslední minutě zvrátil překvapivý útok rakouského 12. husarského pluku, který stál v záloze za Dluhonicemi a jemuž se podařilo odradit Prusy od dalších útoků a také osvobodit značný počet v předchozím boji zajatých rakouských vojáků. Okolo 17. hodiny musel generálmajor Hartmann uznat, že Přerov je hájen příliš silnými jednotkami nepřítele a stáhl se zpět k Tovačovu.
V noci postupně Přerov opouštěly jednotlivé brigády rakouského I. armádního sboru a 16. července 1866 v odpoledních hodinách do města přišla pruská armáda. Okolo 23. hodiny vyhodili pruští ženisté do vzduchu jednu část železničního mostu přes Bečvu. Vzhledem k tomu, že se již v okolí města žádné rakouské jednotky nenacházely, zkomplikovala si tak pruská armáda především přepravu vlastních posil ze Slezska.
Během boje Rakušané ztratili 9 důstojníků a 248 mužů, Prusové 7 důstojníků a okolo stovky mužů, všechny ztráty během necelých dvou hodin.
18. července 1866 byl Přerov obsazen pruským vojskem až do 15. září. S příchodem vojáků ale vypukla v Přerově epidemie cholery, na kterou zemřelo 310 (kronika uvádí 356) osob. Mezi jejími oběťmi byl i starosta města Přerova František Kramář (odtud máme po něm pojmenovánu Kramářovu ulici), který zemřel 6. srpna 1866. V hrobce rodiny Psotovy (Ivo Váňa Psota) na přerovském hřbitově je uložena i pamětní deska starosty Františka Kramáře.
Na choleru zemřelo v Předmostí 29 obyvatel, v Dluhonicích 31, v Rokytnici 8, v Kozlovicích 5, v Újezdci 25, v Lověšicích 1 a v Horní Moštěnici 17. V celé přerovské farnosti zemřelo až 650 obyvatel Přerovska.
Jako němý svědek krvavých událostí válečného roku 1866 se do dnešních dnů dochovalo v Přerově, Dluhonicích a Rokytnici několik pomníků a válečných hrobů.
Statutární město Přerov se ve spolupráci s Komitétem pro udržování památek z války roku 1866 se rozhodlo u příležitosti 150. výročí prusko-rakouské války vybudovat naučnou stezku, která by přivedla návštěvníky na místa nejvýznamnějších událostí a informovala je o bojových operacích v okolí města a také o epidemii cholery, která Přerov v roce 1866 zasáhla a vybrala si vysokou daň mezi jeho obyvateli.
