...Raphael si připadal jako štvaná zvěř. Už druhý den ho pronásledovaly vládní stíhačky a dosud se mu nepodařilo setřást je na víc než na pár hodin. Netušil, jak to dělají, ale ti zatracení armádní piloti dokázali každý jeho úkryt vyslídit s vytrvalostí a neúprosností loveckých ohařů. Byl bledý a nevyspalý, ale stále ještě se dokázal soustředit a uvažovat. Věděl, že ve chvíli, kdy zpanikaří a ztratí soudnost, bude to nade vše pochyby jeho konec. Přesto mu bylo jasné, že dlouho už odolávat nedokáže. Docházelo mu palivo i munice a motor, rozžhavený do ruda, postupně ztrácel na výkonu.
Ve chvíli, kdy zblízka míjel obrovskou namodralou planetu, se náhle rozhodl. Prudce potlačil řízení a ve strmé spirále vletěl přímo do její atmosféry. Povrch se blížil závratnou rychlostí. Spíš než let to připomínalo pád. To také chtěl. Povrch jeho stroje olizovaly plameny, ale Raphael nemilosrdně nutil stíhačku k ještě prudčímu sestupu. Teprve těsně nad povrchem vší silou přitáhl řízení a modlil se, aby kormidla vydržela. Povedlo se! Z lodi odpadlo pár rozžhavených plechů, s praskotem proletěla větvemi jakéhosi obřího stromu a na jedné z posledních nakonec s prudkým škubnutím zůstala viset.
Raphael na nic nečekal. Netušil, jestli se pronásledovatelé odvážili kopírovat jeho zoufalý manévr, ale v žádném případě nemínil čekat na místě, aby se o tom přesvědčil. Odhodil poklop kabiny a vysoukal se ven. Podíval se pod sebe a z té výšky se mu zatočila hlava. "Nemít ve skafandru padákové trysky, lezl bych odsud dolů týden", pomyslel si, když za chvíli přistával v listí u kořenů stromu. "A teď honem co nejdál odtud!" Klopýtal hustým lesem, až narazil na břeh řeky. Dosud nikdy tak veliký tok nespatřil. Lehl si na břeh a dopřál si pár minut odpočinku. Krom hučení vody nebylo nikde nic slyšet. Raphael pomalu začínal věřit, že konečně uniknul. Počká několik dní a pak se vypraví prohlédnout, v jakém stavu je jeho loď. Sám pro sebe se usmál. V tu chvíli se zčistajasna setmělo. Poslední, co ucítil, bylo, jako kdyby mu do hlavy narazila kovadlina...
…to byl ale hnus, pomyslela si znechuceně slepice, vyplivla zbytky skafandru a spěchala za svými kdákajícími družkami.
Chudák Raphael dopadl velice neslavně. Ty se však můžeš vydat hledat aspoň vrak jeho lodi. Lépe se ti bude pátrat v noci, protože tak snáz zahlédneš stopy, které padající kosmická loď po sobě zanechala, když prolétla větvemi stromu. V tom případě si s sebou vezmi baterku, nebo čelovku. Na výchozích souřadnicích nenajdeš nic, ale pokud se pořádně rozhlédneš, brzy objevíš na jednom z nedalekých stromů první z trosek Raphaelovy stíhačky. Na místě zřícení stroje pak uvidíš ve větvích větší množství plechů, které v noci fosforeskují. Při troše pozornosti ale místo objevíš i ve dne. Raketa zůstala viset ve větvích stromu asi 3 metry nad zemí. V noci hledej v koruně slabý stříbrný záblesk. Hodně zdaru. A pozor na mudly :-)