|
Po řadě skalních bran a skalních oken se podíváme pro změnu na skalní kyj. Čapská palice i s přilehlou pískovcovou plošinou se tyčí nad Velkým Čapským dolem, do něhož lze od někdejšího hradu sestoupit po Kamenných schodech. Touto částí CHKO Kokořínsko - Máchův kraj prochází modře značená turistická cesta od jihu z Pavliček a rovněž i cyklotrasa č. 0058. Z Čapského dolu nahoru k Čapu od rozcestí míří krátká zeleně značená odbočka. Od rozcestí na východní straně Čapu vede žlutě značená spojovací cesta do Malého Čapského dolu. Nejbližší ves Pavličky je od Čapu vzdálena necelé 2 km, z autobusové zastávky Tuhaň, Pavličky je možné spojení po silnici č. 260 do Dubé. Vítejte na dalším pokračování Alkeho Geo-earth-cache Tour.
Čapská palice - základní informace
Čap (v některých mapách a dalších zdrojích označovaný též jako Čáp, německy Tschapkenle) je pískovcová vyvýšenina (387 m n.m.) se zbytky stejnojmenného skalního hradu v katastrálním území Zátyní (území města Dubá), asi 1,5 km severozápadně od osady Pavličky (část obce Tuhaň) a 4 km západně od města Dubá v jižní části okresu Česká Lípa.
Vrchol kopce tvoří 6 metrů vysoký skalní kyj ze železitého pískovce, čnící nad propastí. Tento pozoruhodný útvar bývá nazýván Čapská palice. Nezalesněná skála na vrcholu poskytuje dobrý výhled na Dokeskou pahorkatinu a České středohoří. Samotný Čap je řazen do Polomených hor.
Čapská palice - geologie a geomorfologie
Tento skalní objekt je výsledkem selektivního zvětrávání pískovců.
Pískovec je zpevněná, klastická usazená hornina. Zjednodušeně lze horninu označit za pískovec tehdy, pokud podstatnou část tvoří zrna o velikosti 0,06 až 2 mm. Velmi časté jsou křemenné pískovce, kde podstatnou část zrn tvoří křemen. Pískovec vzniká stmelením zrn (odborně řečeno tzv. klastů - obvykle křemene, živců a horninových úlomků jako jsou např. silicity) tmelem. Tento tmel je velmi často karbonátový nebo železitý. Mezerní hmotě (např. jílovité) se říká matrix. Složení pískovce se liší podle místa výskytu. Pískovec mívá velmi různé barvy: od šedé přes žlutou až k červené (indikuje přítomnost oxidů železa), někdy může být i vícebarevný.
|
|
Pískovce jsou společně písky jedněmi z nejrozšířenějších sedimentárních hornin – společně tvoří více než čtvrtinu všech známých sedimentů na povrchu Země.
Zde jsou nejhrubší sedimenty ve svrchních partiích pískovce s bohatými inkrustacemi sloučenin železa více odolávají erozním vlivům než pískovce v jiných částech. Zdrojem proželeznění hrubozrnných pískovců a slepenců jsou proniky třetihorních vulkanitů.
Třetihory (Terciér) je označení pro geologické období patřící do éry kenozoika. Spodní hranice je kladena k 66 milionů let před dneškem a opírá se hlavně o vyhynutí amonitů a velkých plazů, svrchní na 2,58 milionu let, kdy byly zaznamenány příznaky razantního globálního ochlazení. Kontinenty se v průběhu terciéru postupně dostávaly do dnešní polohy. Rozevíral se Atlantský oceán, čímž se Amerika vzdalovala od ostatních kontinentů. Naopak se uzavíral oceán Tethys, z něhož do dnešních dnů zůstalo zachováno Středozemní a Černé moře. Africká tektonická deska se pohybovala k severu, díky čemuž došlo k další fázi Alpinského vrásnění. Započal výzdvih Himálaje. Antarktida se oddělila od Austrálie a doputovala do oblasti jižního pólu a v průběhu eocénu se působením studených mořských proudů, jež jí od té doby obklopují, začala zaledňovat.
Terciérní klima se vyznačovalo sériemi teplých a chladnějších výkyvů se sklonem k postupnému ochlazování, s tím souvisel i postupný pokles mořské hladiny a celkové vysušování klimatu. O ledové doby jak je známe z pozdějších čtvrtohor, však ještě zdaleka nešlo. Na počátku neogénu též definitivně ustoupilo moře z prostoru dnešního Česka. Poslední dva zaznamenané studené klimatické výkyvy z pliocénu lze již považovat za počátek čtvrtohorního cyklu glaciálů a interglaciálů.
Na našem území bylo toto období tektonicky i vulkanicky aktivní.
Během vulkanické aktivity v terciéru došlo k aktivní cirkulaci podzemních vod bohatých železem v těchto hrubozrnných sedimentech. Zdrojem železa byly samotné bazické vulkanity, v nichž došlo k rozkladu minerálů Fe (magnetit, biotit), ale horniny hlubších pater zemské kůry. Vrstva bohatší vápnitou složkou podléhala při diagenezi snáze rozpukání než okolní, relativně plastičtější křemenný pískovec. Vápnitý tmel se nakonec v obvodu dnešních dutin zcela rozpustil a nesoudržný písek byl odstraněn.
Zvětrávání
Jedná se o soubor změn, které prodělávají horniny na zemském povrchu vlivem vnějších geologických činitelů (např. působením atmosféry, vody, ledu, kolísající teploty a činností organismů). Jde o určité přizpůsobování se hornin povrchovým podmínkám, zejména nízkým teplotám a tlakům, dostatku kyslíku a vody. Výsledkem uvedených procesů jsou četné zvětrávací produkty, kterými mohou být minerály, úlomky hornin, ionty a plyny. Má povahu fyzikálních nebo chemických procesů, které mohou probíhat za spoluúčasti živých organismů. Zvětrávání může v průběhu času (často velmi rychle, stačí se podívat na stav řady městských fasád), vést k rozpadu hornin a následné erozi, které vede k celkovému přetvoření tváře krajiny.
Druhy zvětrávání podle příčin
Rozlištujeme 3 základní druhy zvětrávání:
Zde se jednoznačně setkáváme s chemickým zvětráváním. Chemické zvětrávání je proces, při kterém se mění minerální a chemické složení hornin. Intenzita těchto pochodů je závislá především na klimatických podmínkách, zejména na množství srážek a teplotě. Značný podíl na chemickém zvětrávání má voda, obsahující rozpuštěné organické i anorganické látky. Účinnost pochodů bývá zvyšována také předcházejícím fyzikálním navětráním dané horniny. Základní formy chemického zvětrávání představují chemické procesy: rozpouštění, hydrolýza, oxidace, hydratace a karbonatizace. Na chemickém zvětrávání mají svůj podíl také rostliny a živočichové. Z rostlin přispívají zejména lišejníky, mechy a vyšší rostliny svými kořeny. Velký význam mají také bakterie. Z živočichů mají větší význam vrtavé houby a mlži, kteří svými výměšky naleptávají pobřežní skály.
Zvětrávání hornin je neustále probíhající proces, který je značně závislý na klimatických poměrech oblasti, vlastnostech matečných hornin, tvaru georeliéfu a stavu rostlinného pokryvu povrchu.
Selektivní zvětrávání
Různá odolnost hornin vůči zvětrávání se projevuje tzv. selektivním zvětráváním, při kterém rychleji vyvětrávají z okolních měkčích hornin horniny více odolné. Např. vypreparované žíly magmatických žil, sopouchy, různé římsy odolných hornin uvnitř souboru sedimentů, pokličky, zemní pyramidy. Zvětrávací procesy podmiňují také pochody, které vedou ke vzniku půdotvorného substrátu. Produkty fyzikálního a chemického zvětrávání, které zůstávají ležet na místě, označujeme jako eluvia. Eluvia jsou typická tím, že postupně přecházejí do neporušené horniny v podloží.
|
|
Otázky a úkoly:
Pro uznání svého logu splňte následující úkoly a správně a vlastními slovy odpovězte na následující otázky:
1) Domácí příprava (listing): Kdy se do pískovce dostaly prvky železa, které způsobují efekt sektivního zvětrávání.
2) Jaká je výška skalního kyje.
3) Na kyji jsou 3 výrazné vodorovné rudé vrstvy, ověřte za pomoci magnetu, zda reagují na magnet a výsledek mi napište.
4) Úkol: Vytvořte fotografii sebe v místě výchozích souřadnic tak, aby Vás bylo možné jednoznačně identifikovat, nebo své GPS s čitelným nickem a tuto fotografii přiložte ke svému logu.
Vaše odpovědi můžete zasílat přes profil, ale budu raději, když využijete následující formulář:
ON-LINE FORMULÁŘ
Pokud budou Vaše odpovědi špatně - budu Vás kontaktovat. Pokud žádné odpovědi nezašlete, nebo Váš log nebude obsahovat fotografii / fotografie podle zadání - log nebude uznán a bude odstraněn.
|