Co jsou to řopíky
Lehké objekty vz. 37 - řopíky - jsou nejrozšířenějším pevnostním objektem v naší vlasti. Opevněné pásmo tvořené lehkými objekty vz. 37 využívalo převážně boční palby, což znamená, že každý objekt kryl svého souseda a sám byl bráněn ze sousedních pevnůstek. Kosé a čelní palby byly využívány v daleko menší míře. Většinou se linie "řopíků" stavěla o dvou sledech (tzv. čára), nebo jednom sledu (tzv. clona). Výjimečně bylo sledů i více.
Nejdříve byly vyprojektovány objekty typu A, B a C. Po zahájení vytyčovacích prací v terénu ale vyvstala potřeba dalších typů a proto byly na jaře 1937 vyprojektovány ještě typy D a E.
Typ A je nejčastějším typem objektu lehkého opevnění. Je to dvoustřílnová pevnůstka pro boční palby s úhlem mezi osami střílen od 120 do 220 stupňů (A120, 140, 160, 180, 200, 220). Typ B je též dvoustřílnová pevnůstka, ovšem s jednou střílnou pro boční či kosou palbu. Podle provedení se rozlišují objekty typu B1 a B2 (zrcadlově obrácené), dle úhlu střílen rozeznáváme objekty B1 (B2) 80, 90, 100. Objekty typu B se používaly pro uzavření údolí či roklí, nebo v místech prudkého zlomu pevnostní linie. Typ C je poměrně vzácný a v Lužických horách nebyl vůbec použit. Jedná se o jednostřílnový objekt nejnižší odolnosti pro čelní či kosou palbu pro krytí méně významných míst. Objekty D a E byly též jednostřílnové. Typ D je vlastně polovina objektu typu A, typ E byl určen pro čelní palbu na důležitých směrech. Objekty C, D a E se vyskytují též zrcadlově obrácené.
Půdorysy objektů lehkého opevnění vz. 37
(Kliknutím na náhledy dostanete větší obrázky)
Výše uvedené základní typy řopíků měly mnoho modifikací, které umožňovaly vyprojektovat opevněnou linii v jakémkoliv terénu. Členitost terénu však měla zásadní vliv na podobu objektů. Objekty typu A a B mohly být stavěny podle sklonu terénu jako rovné, šikmé, nebo lomené. Při velkých sklonech pak byly objekty typu A děleny na dva objekty D (například u Petrovic ve strmé stráni kóty 427,8 Petrovický vrch byl původně řopík typu A rozdělen na dva objekty L2/226/D2 a L2/227/D1), objekty typu B pak byly děleny na jeden objekt D a jeden objekt E.
Řopíky byly stavěny ve třech stupních odolnosti - zeslabené, zesílené a normální, přičemž zeslabené objekty se v našich horách nevyskytují.
Tabulka č. 2, zpracováno dle [1] a [6]
Síly stěn a odolnosti objektů LO vz. 37 [ cm ]typ objektučelní stěnastropboční stěna se střílnoutýlová stěnaodolnost proti zásahům rážíA normální8060605010 - 10,5A zesílený120100808015 - 15,5B normální80, 6060605010 - 10,5B zesílený120, 100100808015 - 15,5D normální8060605010 - 10,5D zesílený120100808015 - 15,5E normální6060-50, 6010 - 10,5E zesílený100100-70, 8015 - 15,5
Pro tyto odolnosti byly vyráběny i ocelolitinové střílny. Protože ale zeslabených objektů a řopíků typu C bylo nakonec postaveno méně, než se předpokládalo (v Lužických horách žádný), byly tyto střílny použity i do objektů normální odolnosti (například objekty č. L1/260/A140, L1/261/A140 a L1/263/A160 až L1/265/A160 u kóty 511 Ostrý vrch) nebo dokonce do objektů zesílených (např. řopík číslo N2/27/A160 u kóty 611 Široký kopec). Pro postřelování potřebného prostoru bylo třeba někdy střílny různě vyklonit, což můžeme pozorovat například u objektů N2/50/A160 a N2/52/A160 u Všemil, nebo u řopíku č. M2/224/A160 u kóty 641 Suchý vrch, který má depresi pravé střílny. Od 26. července 1938 se mělo místo osazování vykloněných střílen používat střílen zvlášť pro ten účel vyrobených. Vyráběla se střílna, podle dobové terminologie označená jako střílna "speciální" (dnes někdy označovaná jako "velká"), která měla odměr +25°/-35° oproti normální střílně s odměrem jen ±20°. Ovšem i po tomto výnosu se střílny podle potřeby nakláněly. Speciální střílnu má osazenu např. objekt č. L1/262/A160 u kóty 511 Ostrý vrch.
Posádku dvoustřílnové pevnůstky tvořilo sedm mužů, posádku objektů typu E a D čtyři muži a v typu C měli být tři vojáci.
Důležitá byla za boje ventilace objektu, neboť při střelbě vznikají jedovaté plyny (především oxid uhelnatý - CO). V objektu byl při střelbě udržován ručním ventilátorem trvale přetlak, aby zplodiny střelby unikaly střílnou a hlavně výduchy ven z objektu. Při 32 otáčkách za minutu zajišťoval ventilátor výměnu vzduchu o objemu 800 m3/hod při přetlaku cca 5 Pa. Bez použití ventilátoru bylo nutno po chvilce střelby použít v objektu protiplynové masky. Ventilátor neobsahoval žádné filtry a v případě plynového útoku musela posádka objektu bojovat taktéž v protiplynových maskách. Ventilace objektů lehkého opevnění nebyla tedy do září 1938 uspokojivě vyřešena.
Pevnůstky vz. 37 byly většinou vyzbrojeny lehkými kulomety vz. 26, na důležitých směrech a pro daleké palby pak těžkými kulomety vz. 24, nebo novějšími těžkými kulomety vz. 37. Zbraně byly ve střílnách nainstalovány ve speciální lafetaci buď vz. 37 ze Zbrojovky Brno, nebo vz. 38 ze Strakonické zbrojovky. Do objektů se pak musely vejít kromě osobní výstroje a výzbroje osádky i další věci jako bedničky s granáty a kulometnou municí, sekera, pila, krumpáč, kosa, nádoba na vodu, zdravotnický a odmořovací materiál apod. Dle seznamu MNO-HŠ čj. 8124 ze dne 21.4.1938 měl inventář vybavení lehkých objektů (LO) na 60 položek.
Řešení aktivní protitankové obrany v linii řopíků spočívalo v roce 1938 plně na bedrech protitankových kanónů pěších pluků (kanóny ráže 37 mm vz. 34 a vz. 37), čímž došlo k paradoxní situaci, kdy kulomety měly větší stupeň ochrany než kanóny.
ŘOP si tento problém uvědomovalo a již v březnu 1937 vydal hlavní štáb čs. armády směrnici pro přípravu stanovišť zbraní proti útočné vozbě v lehkém opevnění s výkresy železobetonových kanónových objektů typu F a G. V červenci 1937 pak vznikl ještě typ H. Konstrukce těchto objektů nebyla z různých důvodů vyhovující a v celém čs. opevnění byl postaven jen jediný objekt typu G (u Opavy) a jediný typu H (v Bratislavě).
V létě 1938 byla ukončena projekce nového typu objektu pro kanóny proti útočné vozbě. Jednalo se o objekt typu K, který byl vyprojektován v pěti variantách. Dřevěná maketa K objektu byla postavena v červnu 1938 na střelnici v Brdech, jelikož se ale pro zkoušky nehodila, byl o měsíc později vybudován cvičný objekt K-3 v Ženijním zkušebním dvoře v Milovicích, kde se v září 1938 uskutečnily i kompletní střelecké zkoušky. Výsledky zkoušek byly pozitivní a proto se ŘOP rozhodlo okamžitě vypracovat detailní stavební plány a přikročit k výstavbě. Do kapitulace se však již nepodařilo žádný objekt vystavět a tak zůstaly nerealizovány i dva již vytyčené K objekty u Petrovic (úsek L2).