V čem je jádro pudla, to ví přece každý blbec. Dobrá tedy, ať mi blbci prominou. Dávám to tu pro ty, co blbci nejsou!
Jádro pudla je ustálené slovní spojení, které vešlo do našeho povědomí jako rčení, přirovnání. Znamená pochopení smyslu nějaké léčky nebo podvodu nebo objevení skryté podstaty věci a jednání. Úsloví opakujeme, když na nás někdo nastrojí „boudu“, tváří se nevinně a my najednou pochopíme, oč vlastně v jádru jde.
Johann Wolfgang Goethe ve svém stěžejním díle „Faust“ - dvoudílné filosofické básni – píše o učeném doktorovi Faustovi. Faust je posedlý najít kámen mudrců a elixír života. Studuje vědy a studuje i černou magii a je odhodlán upsat se i ďáblu, jen aby došel cíle. Jednou se venku k němu přidává černý pudl, lísá se k němu a nedá se odehnat. Usadí se u Fausta v pracovně za kamna a postupně se zvětšuje a proměňuje. Slibuje mu poznat všechny taje i rozkoše světa. Faust podepisuje smlouvu vlastní krví. V tom okamžiku se nestvůra mění v Mefistofela - samotného ďábla. Faust překvapeně i pobaveně zvolá : „Tak tohle bylo to jádro pudla!?“ V německém originále věta zní: "Das also war des Pudels Kern."
Mefistofeles se stává jeho dobrým služebníkem a seznámí Fausta s krásnou Markétkou. Bohatě mu dává okusit všech slastí a otevírá mu tajemství, která mu byla dosud utajena. Mefistofeles Faustovu dušičku nakonec stejně nezíská. Faust toho hodně vytrpí a po velkém bloudění a velkých peripetiích plném omylů, zklamání a utrpení, vykoupí se a nachází smysl života v dobru a v prostém lidském štěstí. Hurá!
Text a obrázek použit z e-knihy.cz
