Ve 14. století stála na místě Maxova středověká osada Nedostojov, která patřila ke statkům Pancířů ze Smojna (na západním svahu kopce Strážný byl lokalizován hrad Pancířů Smojen).
Od roku 1641 patřily pozemky dnešní osady rodu radvaneckých rychtářů Hufnagelů. Ve svém dvoře měli Hufnagelové šenk, který využíval toho, že tudy vedla stará kupecká stezka z České Lípy do Žitavy. Po postavení císařské silnice přes Nový Bor v polovině 18. století, však dvůr ztratil tento svůj strategický význam a Hufnagelové jej roku 1720 zadlužený prodali za 3000 zlatých majiteli sloupského panství hraběti Janu Josefu Maxmiliánu Kinskému. Roku 1738 byl statek svým novým majitelem rozparcelován na 12 dílů, což byl základ budoucí osady Maxov, která získala tento název podle svého nového majitele. Usazovali se zde prevážně tkalci a později začala ve zdejších chalupách převládat sklářská výroba. Osada se vcelku slibně rozvíjela, a tak měla roku 1787 již 16 popisných čísel a roku 1833 již 23 domů a 188 obyvatel. V roce 1801 nechal Antonín Mücke (v Maxově žijící holandský obchodník) vystavět v Radvanci, na místě starší dřevěné kaple, kamennou kapli sv. Antonína Paduánského. Pro její zabezpečení vytvořil i nadaci. Za napoleonských válek v srpnu 1813 došlo na lukách u Maxova ke střetu dvou vojenských hlídek, při němž přišel jeden z vojáků o život. V roce 1898 byla přes osadu vystavěna silnice od Sloupu do Cvikova. Tehdy zde byl hostinec. V roce 1900 v Maxově žije již 146 obyvatel. Po 2. světové válce však obyvatel výrazně ubylo a v roce 1950 jich tu žilo už jen 87. V uvolněných objektech nastává velký rozvoj rekreace. Vedle majitelů rekreačních domků a chat přichází také ROH rekreace podniků. Např. POLDI Kladno, IPS Praha, OBZOR Praha a Úklid Praha, Vitana, ale i podniků menších, nejen z okolí Prahy, ale i z oblasti Ústeckého kraje. Velkým rekreačním objektem v Maxově je stavba "Vodohospodářské stavby Teplice" a pár desítek metrů severně od Maxova chátrá Mezinárodní Pionýrský Tábor - panelové monstrum v lese. Nutno dodat, že jak nebyla komunistická nomenklatura citlivá k zachování neopakovatelné atmosféry Maxovských roubenek v kouzelné přírodě Lužických hor, tak ta porevoluční si s ní nezadá a prodejem pozemků na svazích od Cvikovské cesty a výstavbou unifikovaných rodinných domů firmy BÜSSMARK (a v poslední době i jiných typů), zde vytváří (výměnou za pár tisícovek do rozpočtu) opravdovou sídelní kaši, která možná časem nebude vhodná ani k trvalému bydlení a ani k rekreaci.
Kdo ruší panorama?
Ve vsi se dodnes dochovalo několik původních roubených chalup. U rekreačního střediska č.p. 12, vpravo od silnice do Cvikova, stojí malá výklenková kaplička, postavená před rokem 1780 zdejším hajným Bartholomäem Melzerem a pod lipami, u odbočky do Radvance, je kříž opravený v říjnu 2006.
V Maxově se narodil sochař Hermann Koch. Pocházel odtud také malíř a pozdější ředitel obchodní školy v rakouském Halleinu Franz Oppelt (*1843), nebo sklářský průmyslník Josef Johann Hansel (1761-1834), který byl správcem obchodní firmy Gerthner a Hansel v Amsterdamu a v Čechách prý zavedl rafinaci skla anglickým způsobem.
Cimrmanova naučná stezka. Nejslavnější Čech pobýval podle historických pramenů nějaký čas také v Maxově. Na počest této slavné události zde byla zřízena stezka s pěti informačními tabulemi, kde se o tom (spolu s informacemi o Maxově a okolí) dozvíte více.
K samotné keši: DBEJTE PROSÍM, ABYSTE NECHODILI KE KEŠI PŘES SOUKROMÉ POZEMKY - NEJLÉPE VOLTE PŘÍSTUP POUZE OD DOPORUČENÉHO PARKINGU!!! Ze skrýše vytahujte jenom lock and lock krabičku a dodržujte přesné maskování. Příjemný lov.