Jedná se prevážně o nahodile zakládané keše k oněm místům. Čechy jsou jimi posety celkem obstojně a jim tato série patří. Nejdříve se zaměřím na střední/jižní čechy (Benešovsko, Milevsko ,Táborsko, Sedlčansko, Příbramsko...), kde se vyskytuji nejčastěji. Postupem času se bude série rozšiřovat i do jiných oblastí.
Ne ke všem objektům se dají dohledat patřičné informace, ale budu se snažit co nejvíce zjistit :)
motto
Kříž jako výrazný a významný grafický tvar má nezastupitelnou funkci v symbolice člověka od pradávna. Jeho předobraz je vidět ve tvaru cest, jejich křižovatek, které provázeli člověka od počátku věku...
-------------------------------------------------------------------------------------------------------
-- Uhřice --
Uhřice:
První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1388, kdy je uváděn Ondřej z Uhřic (Andreas de Uhrzicz).
Místní jméno Uhřice je vykládáno dvojím způsobem:
a) z osobního jména Uher ("ves lidí Uhrových")
b) Uhřice, Srbice u Votic a pomístní jméno Polský vrch u Votic jsou pozůstatky rozptýlených zajateckých osad z 11. století.
Uhřice jsou malé, ale dějiny mají bohaté. Z prvních vladyků, kteří na zdejší tvrzi sídlili, je znám jediný: Ondřej z Uhřic v l. 1378-1393. Potom tento rod vyhynul a Uhřice dostaly se v 15. století ryt. Sezimovi Tluksovi z Buřenic a po něm jeho dceři Kateřině. Po její smrti r. 1468 připadly králi Jiřímu z Poděbrad, na němž si je vyprosili Jan Bezdružický z Kolovrat a Přibík Tluksa z Čechtic, statečný a bojovný hejtman královského vojska. Tehdy vedl král Jiří po několik let válku proti odbojné panské jednotě, jejíž vůdcem byl Zdeněk Konopišťský ze Šternberka. Když vojsko královské obléhalo a dobývalo v l. 1467-68 hrad Konopiště, který patřil Zdeňkovi ze Šternberka, vedl je Přibík z Čechtic. Dal vystavěti na návrších kolem Konopiště pevné bašty a vykopati příkopy a udělati náspy, odkudž vrhány těžké kameny z prakův i koule z děl na hrad, který však vzpurně vzdoroval všem útokům. Teprve po 18 měsících vzdala se hladem umořená posádka a hrad i s městem Benešovem připadl králi Jiřímu.
Jak dlouho Přibík Tluksa z Čechtic hospodařil na tvrzi uhřické, nevíme. V první polovině 16. stol. patřily Uhřice k prčickému statku. Apolena Mrácká z Nové Vsi na Prčici prodala před shořením desk zemských své dědictví v Uhřicích i kmetcí statky v Bolešíně a v Záhoří Zikmundovi Vrchotickému z Loutkova, po němž je zdědili synové Mikuláš a Ctibor. Mikuláš Vrchotický z Loutkova ujav statek uhřický, zapsal na něm roku 1542 své manželce, Elišce z Vražkova, jisté peníze. Jeho dědicem byl synovec Jindřich, pán na Libenicích, jenž se r. 1589 na uhřické tvrzi připomíná, Uhřice prodal před rokem 1598 svému strýci Burjanovi. Od Burjanových synů, Albrechta a Zikmunda Kunráta, převzali statek bratři Pavel a Přibík Boubínští z Újezda, ale již 1611 jej zase prodali manželům Ruprechtovi Měsíčkovi z Výškova a Evě, roz. z Údrče. Po smrti manželově nemohla Eva Uhřic podržeti a proto je roku 1617 prodala za 16.325 kop gr. míš. Bedřichovi z Bílé. K uhřickému statku patřily tehdy kromě tvrze, dvora a vsi Uhřic ještě tvrz Libenice se dvorem a kmetcí statky v Bolešíně, Záhoří, Moníně, Božetíně, Hatově a v Poradkově. Bedřich z Bílé pocházel z německé rodiny rytířské. Měl na svém štítě uprostřed ostrvu (větev osekanou) o třech sucích a po stranách dvé klíčův o třech zubech a na přilbici ostrvu mezi dvěma křídly. Tento rytíř byl horlivý vyznavač protestanského náboženství. Stal se jedním z direktorů zemských a zúčastnil se odboje českých stavů proti králi Ferdinandu. Roku 1618 prodal Uhřice, ve kterých se nikdy nezdržoval, Petru Pavlu Hozlaurovi z Hozlau za 16.500 kop gr. míš., ale nový majitel dlouho Uhřic neužil. Zúčastniv se bojů proti Ferdinandu, zemřel r. 1621 v Táboře, který byl tehdy císařskými obléhán. Po bitvě bělohorské byl Bedřich z Bílé odsouzen a sťat 21. 6. 1621, jeho hlava přibita na mostecké věži v Praze. Na popraviště šel šestý v řadě k smrti odsouzených. I Petr Pavel Hozlaur z Hozlau, ač již mrtev, byl obžalován a souzen. Ačkoliv jej soud uznal nevinným, přece byly jeho statky (Uhřice, Kvasejovice a Dobrošovice) zabrány a roku 1623 prodány Zdeňkovi Lvovi Libštejnskému z Kolovrat. Kupující měl sice nařízeno, aby vrátil zabavené statky vdově Veronice Hozlaurové, roz. ze Ptení, ale nic na to nedbal a Uhřice prodal r. 1628 Barboře Šeitlerové, měšťance Menšího Města pražského, která byla r. 1630 povýšena ve stav šlechtický s predikátem z Bergen. R. 1646 koupil statek uhřický rytíř Jan Jiří Radecký z Radče, jenž byl roku 1684 povýšen do stavu panského, měl v erbu obrněnou ruku s obnaženým mečem ve zlatém poli. Radecký vystavěl z bývalé tvrze sídlo, na němž bydlil do své smrti r. 1691. Uhřice zůstaly v rodě Radeckých až do 22. 2. 1726, kdy je koupil za 51.000 zl. Jan Vít Malovec z Malovic, pan na Prčici. Od té doby byly již stále s prčickým statkem spojeny.
Zemědělství
V Uhřicích se hospodařilo ve dvoře, který měl před parcelací výměru 130 ha. Jediným sedlákem byl František Hrdinka v čp. 12, který měl 21 ha. Říkalo se tam "U Bartáků". Jméno Barták se uvádí v Berní rule Vltavského kraje (Rolník Václav Barták - 27 strychů /= 8 ha/). Roku 1952 byl František Hrdinka s rodinou vystěhován do pohraničí příkazem místopředsedy ONV v Sedlčanech Václava Svobody. Do roku 1957 hospodařil s majetkem Státní statek Prčice a roku 1957 koupilo statek za 20.000,- Kčs JZD Uhřice. Dále v Uhřicích hospodařilo 16 rolníků, kteří měli do 10 ha, často ale daleko méně - byli to spíše chalupníci. U šesti čísel popisných neměli pole vůbec a živili se většinou jako deputátníci u dvora. Všichni pak pracovali v zimě v lese, kde dostávali zdarma větve, vršky do 15 cm tloušťky a občas si přihodili polínko pod větve. Pařezy se dražily. Většina chalupníků rovněž chodila ke dvoru na sezónní práce (sena, žně, sklizeň brambor). Na návsi u štítu špejcharu stávala dřevěná kůlna, ve které se vybíralo mléko. Krvavé byly rozpory při měření tučnosti mléka a při žádosti výběrčího o zvýšení jeho poplatku (vybíralo se 5 hal. z litru).
V roce 1957 bylo založeno JZD. Prvním předsedou se stal Bohumil Fistum, účetní Anežka Jenčíková, pokladníkem a skladníkem Karel Piner, vedoucí živočišné výroby Anna Hodíková, vedoucím rostlinné výroby Bohumil Havel. Dalšími členy byli: Antonín Fistum, Marie Demková, Bedřich Pešata, Rudolf a Božena Voříškovi, Václav Novotný, František a Marie Boučkovi a z Bolešína Anna Dvořáková, Josef a Marie Kabíčkovi a Jan a Marie Stiborovi.
JZD převzalo do užívání hospodářství státního statku za 50.000,- Kčs (dvůr a Hrdinkův statek). V roce 1958 se začalo hospodařit společně. Pracovní jednotka byla naplánována na 10,- Kčs a zálohově vyplácena 5,- Kčs. Nebyly žádné stroje, práce se dělaly za pomoci STS Měšetice. Výměra byla 125 ha. Průměrná měsíční mzda byla 150,- Kčs (30 x 5,-). Hospodaření za rok 1958 vyšlo 8,- Kčs na pracovní jednotku, dobíralo se tedy 3,- Kčs na prac. jednotku. V r. 1959 byl předsedou zvolen František Bouček. Lidé pracovali poctivě, tak byl místo norem používán přepočet 0,15 pracovní jednotky za 1 hodinu práce. V září 1958 dostalo JZD poukaz na traktor ZETOR 25 HP, který si přivezli z Brna-Líšně. Patronát nad traktorem si vzal závod ČKD Stalingrad z Prahy, který pomohl stroji, materiálem do dílny a brigádami. Pracovní jednotka za rok 1959 vyšla na 14,- Kčs.
V roce 1960 se sloučila JZD Uhřice, Jetřichovice, Šanovice a Sušetice v celek s názvem "JZD Český Merán" se sídlem v Uhřicích. Přistoupili noví členové: Frant. a Marie Pánských, Jan a Blažena Kosíkovi, Berta Kabíčková, Antonín a Anna Kadlecovi a Karel Dohnal. Předsedou se stal František Křížek ze Sušetic. Družstvo si v Uhřicích v čp. 12 zřídilo opravárenskou dílnu a stavební skupina v čp. 13 opravila krovy a krytinu stodol. JZD sehnalo starší katr, za pomoci ČKD ho opravilo, instalovalo u Vraštilů a mělo tak vlastní pilu. František Křížek byl předsedou do roku 1963, pracovní jednotka byla 16,- Kčs. Další předsedové: Jan Doubrava ze Sušetic 1963-67 - pracovní jednotka 17,- Kč, František Hnátek z Prčice 1967 - asi 1972 - pracovní jednotka 20,- Kč. 1. 1. 1974 došlo k dalšímu slučování - s JZD 1. máj v Kvasejovicích a konečně od 1. 3. 1977 se Státním stakem Votice. V roce 1990 se Státní statek Votice počal rozpadat a pole předával majitelům. Hospodaření s uhřickými poli se ujala jednak společnost s r.o. AGRO Sušetice, která ale vydržela hospodařit pouze dva roky a dva roky se likvidovala, jednak soukromý rolník Ing. T. Trnobranský na základě smluv se zbývajícími vlastníky polí v Uhřicích. Ten ovšem ani nezasel a pole zůstala úhorem. Dnes se o hospodaření dělí společnosti AGRO Měšetice a FARMA Prčice. Pěstuje se pouze kukuřice a pšenice.
Dvůr
V roce 1542 se v Uhřicích připomíná dvůr poplužní s platem (Desky zemské). V r. 1830 byl dvůr v Uhřicích a Prčici věřiteli zabaven Karlu Burkovi. Uhřický statek koupil r. 1832 hospodářský rada Antonín Jan Oppelt a od něho r. 1835 JUDr. Václav Hynek říšský rytíř z rodu Eisensteinů. Po něm patřil dvůr Bedřichu z Eisensteinů od r. 1880 do jeho smrti v r. 1901. Majitelé sídlili ve Vídni, dvůr vedl šafář a na kontrolu jezdíval v kočáře z Prčice vrchní Novák. Podle vzpomínek dědečka Fialy "kradl každý, kdo měl ruce". Šafář měl přístup do špýcharu, míval vlastní krávy a až 100 husí. Šafářka se věnovala individuálně panu vrchnímu. Přesto na p. barona něco zbylo. Kolem r. 1900 si Uhřice pronajal Žid Arnošt Hermann z Kaplice. Ten hospodařil podstatně lépe. Když se r. 1912 utopil při koupání v rybníku za Hůrkou, převzal nájem jeho bratr Julius Hermann. Po I. světové válce byl dvůr zčásti rozparcelován. V r. 1924 60 ha a v r. 1928 5 ha si koupili menší zemědělci z Uhřic, Šanovic, Sušetic a Sedlce. Při jednání s Hermannem projevili značnou netrpělivost. Když se lidé, lační půdy, dověděli, že se 31. 5. 1920 bude v Sedlčanech na Okresní politické správě o přídělech jednat, táhli v počtu asi 200 osob do Sedlčan, aby ovlivnili toto jednání. Členové okresního přípravného výboru (Olivier Mladota, velkostatkář v Kosově Hoře, Karel Nádherný, velkostatkář ve Vrchotových Janovicích a Richard Mattencloit-Ubelli, velkostatkář v Ratměřicích) raději odjeli. Dav vtrhl do jednací síně a byl přitom napaden koncipient Dr. Alois Kožený. Zachovala se o tom zpráva hejtmana Fischera. Když pak hejtman znovu jednal se sedleckými chalupníky 24. 6. 1920 v Sedlci, nechal místní četnickou stanici zesílit o 10 četníků. Jejich přítomnost odůvodňoval událostmi v Sedlčanech 31. 5. Asi se hodně naparoval, protože mu Fero Velík, legionář z Měšetic, vmetl do tváře: "Takové pány, kteří mluví stále já, já, z boží milosti já, jsme v Rusku věšeli !"
Julius Hermann si pak zmenšený statek (65 ha) koupil. V roce 1942 byl Hermann jako Žid poslán do koncentračního tábora, odkud se už nevrátil. Statek pak měl německou správu a jako správce byl dosazen Jan Slabý. V r. 1945, po osvobození, byla na statku zřízena národní správa a v roce 1946 byl statek zcela rozparcelován. Budovy a část polí získal bývalý šafář Václav Fistum se ženou Alžbětou, ale v roce 1952 to zase vrátil státu. Nic za to nedal a nic za to nedostal. Na polích pak hospodařil Státní statek Prčice.
Od roku 1996 mají Uhřice zpracován vlastní program obnovy vesnice.
V roce 2000 oslavil zdejší hasičský sbor 50. výročí svého vzniku. Pan učitel Miroslav Fiala, rodák z Mladé Vožice, je autorem publikace "Historie Uhřic" vydané v roce 2000.
Ke keši:
Kes je umistena v dutine stromu. Lehce vykukuje. Vracejte ji zpet vikem nahoru. Dekuji.