Hřib hnědý (Boletus badius)
Hřib hnědý, často nazývaný jako suchohřib hnědý, patří mezi naše nejčastěji se vyskytující houby. Je z čeledi hřibovitých a jedná se o jedlou a velmi dobrou houbu oblíbenou mezi houbaři.
Popis: Klobouk je 4-5 cm široký, v mládí polokulovitý, později nízce vyklenutý až plochý, v mládí s podvinutým, ve stáří až se zvednutým okrajem, za vlhka slizký, tmavě kaštanově až čokoládově hnědý. Rourky jsou až 20 mm dlouhé, nejprve světle krémové, potom světle žluté, na řezu zeleno modrají. Třeň je 5-10 cm dlouhý, 1-4 cm široký, válcovitý, pevný, tvrdý, podélně vláknitý, světlejší barvy než klobouk - na žlutém podkladě červeno hnědavý. Dužina je zpočátku tvrdá, pak ve třeni dřevnatící, bělavá až žlutavá, na řezu modrající, vůně a chuť je příjemná. Málo červiví. Výtrusný prach je olivově hnědý.
Výskyt: Roste hojně v jehličnatých lesích, a to jak v písčitých borech, tak i v podhorských a horských smrčinách, daří se mu zejména mezi mechem, spadlým dřevem a jehličím. Roste od června do října, nejvíce však v srpnu a v září.
Záměna: V úvahu připadají jedlé druhy suchohřibů, zejména suchohřib sametový (Xerocomellus pruinatus), který však bývá menší, nemá kaštanově hnědou barvu klobouku a má na řezu jen slabě modrající dužinu. Nepravděpodobná, ale pro méně zkušené houbaře možná, je záměna s hřibem žlučníkem (Tylopilus felleus), která připadá v úvahu u mladých plodnic. Hřib žlučník má však rourky narůžovělé a po rozkrojení nemodrá a je odporně hořké chuti.
Hřib sametový 
Hřib žlučník
Použití: Je to velmi dobrá jedlá houba, která se všestranně upravuje za čerstva, ale je vhodná i k sušení.
A teď ke keši:
Keš na úvodních souřadnicích nehledejte, nachází se ZDE:
(hledejte pouze rodové názvy,jedna houba se vyskytuje vícekrát; nápověda: líha, lošák)
Přejeme bohatý úlovek!
