Když jsme podnikli vylet na kole po Thayarunde (mimochodem, naprosto doporucuji) tak jsme se zastavili i na tomto hrbitove. Uz jsem vyndaval GPS, protoze me ani nenapadlo, ze tu zadna keska neni a ona nebyla. Proto tady je..
Prosím dodržujte návštěvní hodiny! U hřbitova není žádná cedule, což by mohlo budit dojem, že hřbitov je otevřen nonstop. Obecně ale platí, že na židovské hřbitovy se nesmí v sobotu (pamatujte, že sobota začíná pátečním západem slunce) a o židovských svátcích. Zároveň prosím pamatujte, že muži potřebují pro vstup na hřbitov pokrývku hlavy.
Samotná keška je umístěna vně hřbitova. Nedoporučuji cestu od márnice za šipkou. Není moc přijemná
[EN] Please respect opening hours of cemetery. There is no sign with opening hours, so you might think, that cemetery is open every time. So, basically, it is forbidden to enter on Saturdays (remember that Saturday begins on Friday’s sunset) and Jewish feasts. Also it is necessary for men to wear head covering.
The cache is located outside of cemetery. Please, do not go from deadhouse strictly behind the arrow and respect the nature around.
Židovský hřbitov v Písečném, založený pravděpodobně hned po příchodů židů, je nejvýznamější dochovanou památkou zdejší židovské komunity. V letech 1768 - 1782 zde byla vystavěna i synagoga, která však byla pro svou sešlost zbourána v roce 1948.
Vůbec nejstarší náhrobek patří učitely Bernardu Inselovi (1730), nejmladší pak Rose Fäberové, která zemřela 2.8. 1930.
Obec Písečné (něm. Piesling) leží na hranicich Rakouska a moravy. Odjakživa patřila k místům, kde se stýkalo německy mluvící obyvatelstvo s tím českým. Písečné vlna židovských uprchlíků zapříčiněná nařízením císaře Leopolda I. z roku 1670 příliš nezasáhla, narozdíl od takového Dolního Bolíkova, kde se židé objevili prakticky den poté. V roce 1700 zde není evidován ještě žádný žid.
První informace o platbách židovské obce jsou z roku 1727, kdy platili 6 zlatých za školu, stejně i za pekařskou lavici, 30 zlatých extra ordinari, kterž obsahoval povolení k pečení chleba, pečiva i hus. V roce 1740 přibývá k těmto poplatkům i opravdu vysoký poplatek 135 zlatych za ochranu. Příchod židů se prakticky kryje s vydáním dalšího represivního patentu - tzv. familiantskoho reskriptu z 25.9. 1726, který vyjadřoval úsilí vladní moci omezit počet zidovských obyvatel.
Až do poloviny 18. století se drtivá většina místních Židů, živila pečením. Nicméné v roce 1747 vznesl místní křestanských pekař Johann Egger protest k majiteli zdejšího panství Hardigovi. Po dvanáctiletém sporu bylo rozhodnuto v neprospěch židů, kteří byli tedy nuceni přeorientovat své usílí k obchodu s kramařským zbožím.
V průběhu let se postavení židů ve společnosti postupně zlepšovalo. Po změně rakouské ústavy, která deklarovala všeobecnou občanskou rovnost, vznikla migrační vlna Židů z uzavřených vesnických center do větších měst. To se dotklo o zdejších obcí. Nejprve dochází k menšímu nárustu obyvatel, který je ale záhy vystřídán prudkým poklesem. V Písecném v roce 1857 žije dokonce 334 židovských obyvatel, ale v roce 1869 již je zde jen 122. Cílem místních židů se stávalo většinou blízké město Slavonice, kam odešla i většina židů z nedalekého Bolíkova.
S nástupem fašismu a s radikalizací německé menšiny se i v Písečném dostává do popředí Henleinova SdP, která ve volbách roku 1935 získává přes 56% hlasů. Židovské etnikum v průběhu první republiky opět oslabuje a v roce 1929 zde žije už jen 15 židovských obyvatel v sedmi rodinách (Artur Beckmann (2), Färber (2), Guttmann (2), Kaufmann (1), Kohan (1), Neumann (5) a Dr. Josef Quastler (2) - obývali domy č.p. 113, 114, 120, 125, 126, 142 a 143 v bývalé židovské čtvrti a č.p. 33 a 85 (továrna) v křesťanské čtvrti). Nicméně v okolních obcích židovské obyvatelstvo už povětšinou chybí, naopak ve Slavonicích se stále ještě vystkytuje poměrně silná komunita 51 židů.
Opravdový konec židů v Písečném zajištuje rok 1938. Po mnichovské dohodě byla obec obsazena a správně přiřazena pod Waidhofen an der Thaya. Nový režim zrušil místní židovskou obec, důsledkem toho byl přesun posledních židovských i českých rodin do vnitrozemí. A tak pak nacházíme po vzniku protektorátu Dr. Josefa a Karolina Quastlerovy v transportu AAb Kolín - Terezín v roce 1942. Přičemž doktor Quastler umírá v Terezíně o dvacet dní později a jeho žena se tam dožila osvobození. Události druhé světové války naprosto zrušily místní židovskou komunitu. Jako potvrzení opravdového a smutného konce byly povaleny a zničeny nejmladší náhrobky na hřbitově a v roce 1948 zbourána i místní synagoga.
