Taxonomie
U strnada obecného bývají rozlišovány 3 poddruhy: strnad obecný evropský (Emberiza citrinella citrinella), obývající většinu evropského areálu, strnad obecný východoevropský (E. c. erythrogenys), obývající východní Evropu a západní Sibiř, a strnad obecný skotský (E. c. caliginosa), žijící ve Velké Británii.
Popis
Dorůstá délky 15,5–17 cm,[3] váží 20-35 g. Je mírně zavalitý se silným zašpičatělým zobákem typickým pro všechny strnadovité. Hřbet a pláštík jsou olivově hnědé, černě čárkované, kostřec rudohnědý. Na ocase jsou za letu dobře patrné bílé lemy vnějších per. Samec má v létě sytě žlutou hlavu a spodinu těla s olivově zeleným a červenohnědým zbarvením na hrudi a červenohnědým čárkováním na bocích. Samice je méně výrazně, šedavozeleně zbarvená, s čárkovaným temenem a šedozeleným (nikoliv žlutým) zbarvením po stranách hlavy. Má také světleji žlutou spodinu s šedočerným čárkováním na hrudi a bocích. Na podzim a v zimě se samec podobá samici.
Zpěv
Strnad obecný zpívá z vyvýšeného místa; zpěv tvoří jednoduché, známé cicicicicici-cií. Písnička se také často přepisuje - buď jako poněkud výhružné "Kdyby si sedláčku, chcíp" nebo "Jak nám to sluníčko pěkně sví-tí". Ač každý samec dokonečna opakuje tu samou písničku, tato písnička je všechno jen ne stejná - v různých koutek naší země, ba i planety, se trochu liší. Podobně jako lidé si strnadi, ale i některé další druhy pěvců vytvářejí nářečí. V České republice v současnosti probíhá projekt občanské vědy zaměřený právě na výzkum strnadího nářečí, Nářečí českých strnadů .
Rozšíření
Hnízdí v Evropě a Asii, od Norska a severního Španělska na západě po Bajkal na východě. Během 19. století byl z Velké Británie introdukován na Nový Zéland, kde se úspěšně rozšířil a v současnosti zde dosahuje přibližně třikrát vyšších hnízdních hustot než ve Velké Británii. Na většině areálu stálý, v severních a východnějších oblastech s kontinentálním typem zimy částečně tažný druh, se zimovišti v jižní části hnízdního areálu nebo o něco jižněji.
Výskyt v ČR
V České republice se jedná o běžný, ačkoli ubývajícího druh otevřené krajiny, hnízdící na celém území od nížin až po alpínské pásmo hor (nejvýše v Krkonoších a Jeseníkách v 1450 m n. m.). Celková početnost byla v letech 1985-89 odhadnuta na 2-4 miliony párů, v letech 2001-03 na 1,8-3,6 milionů párů.
Prostředí
Vyhledává zemědělskou krajinu, křovinaté porosty, okraje lesů, pastviny, mýtiny, vřesoviště a pobřežní louky.
Hnízdění
Hnízdí jednotlivě, teritoriálně a monogamně, jsou však známy i případy polygynie. Zimní hejna opouštějí nejprve samci a k tvorbě párů dochází krátce po zabrání teritorií. Hnízdí v rozmezí od dubna do srpna 2× až 3× ročně. Hnízdo staví pouze samice dobře skryté na zemi nebo těsně nad ní. Je postaveno ze suchých trav, stonků, slámy, listů a mechů a zevnitř vystláno jemnou trávou, koňskými žíněmi nebo chlupy. Úplná snůška čítá 3-5 (2-6) variabilně zbarvených, výrazně černě či fialovohnědě čárkovaných nebo skvrnitých vajec o rozměrech 21,1 x 16,2 mm. Délka sezení je 12-14 dnů, sedí většinou samotná samice, výjimečně i samec. Mláďata jsou krmena oběma rodiči a v případě 2. snůšky po dobu 1-2 týdnů také mláďaty z prvního hnízdění. Hnízdo opouštějí ve věku 11-13 dnů a 8-14 dnů poté jsou již samostatná. Pohlavně dospívají ve stáří 1 roku.
Ze 153 československých hnízd byla mláďata úspěšně vyvedena z 52 (34 %), zbylých 101 (66 %) bylo zničeno nebo opuštěno. Častými predátory jsou malí hlodavci a krkavcovití.
Potrava
Na jaře a v létě v potravě převažují bezobratlí, hlavně hmyz, dále pavouci, žížalovití a drobní měkkýši. Na podzim a v zimě vyhledává převážně semena, nejčastěji trav a obilovin, ale i stromů, keřů a dalších rostlin. Potravu sbírá téměř výhradně na zemi, v zimě v hejnech často s jinými zrnožravými ptáky.
Zdroj: Wikipedia