(kostel sv. Ottona)
Počátky Deštné
Údobí trvalého osídlení Deštné je možno posunout do druhé poloviny 12. století. Kolonizační vlna zavedla do zdejší krajiny německé kolonisty, kteří zde založili kostel zasvěcený svatému Ottonovi, bamberskému biskupovi; bylo dokončeno dispoziční řešení tržiště (náměstí, "rynku") a navazujících ulic. Kostel sv. Ottona je v kamenné románské stavbě připomínán roku 1250.
První zachovalý písemný dokument o Deštné je darovací listina Oldřicha z Hradce z 25. 7. 1294. Původní majitelé Deštné, Vítkovci – páni z Hradce, prodali obec v roce 1364 bratrům z Rožmberka, od nichž pochází také městský znak. Městečko Deštná bylo téměř na dvě století připojeno k choustnickému panství.
Od Rožmberků až k velkému požáru
(Petr Vok z Rožmberka)
Do počátku rožmberské vlády je možné klást stavbu gotického presbytáře kostela, jak se zachovala dodnes. Dobytčí trhy zřejmě vynášely, takže se Deštná rozrůstala a stala se městečkem. Předhusitské období se sociálními nepokoji zasáhlo i rožmberské statky na Deštensku. Mladý Oldřich z Rožmberka ve snaze otupit revoluční hnutí vydává r. 1418 řadě měst a obcí včetně Deštné právo volného odkazu majetku obyvatel. V tomto privilegiu je Deštná nazývána městem a dostala také právo pečetit své listy pečetí se znakem rožmberské růže (červená růže ve stříbrném poli). Tento znak si Deštná podržela dodnes. Červená rožmberská růže je i na praporu, který obci Deštná potvrdil v roce 2000 Parlament ČR.
Za husitských válek byla Deštná vypálena a došlo k poklesu počtu obyvatel, obchodu i řemesel. V roce 1531 získali deštenské zboží do zástavy páni z Jindřichova Hradce, ale v r. 1581 Petr Vok z Rožmberka městečko Deštnou vyplatil a opět připojil k choustnickému panství. Z této doby je zmínka o znovuvystavění vyhořelé deštenské radnice (dnes budova základní školy).
R. 1596 poslední Rožmberk Petr Vok prodal městečko Deštnou s kostelem, vsí Březinou a Višňovou a lesem s názvem Hora nad Deštnou Vilému Ruthovi z Dirného. Vilém Ruth rok nato koupil od Jana Káby z Rybňan Novou Lhotu s kostelem sv. Trojice, Novým Dvorem, chalupami pod Vícemilí a Jižnou a spojil všechno v nové panství Nové Lhoty Červené. Deštná pak měla vrchnostenský úřad až do roku 1848 v zámku Červená Lhota.
Po bitvě na Bílé hoře však mu byl pro jeho náboženské smýšlení (nebyl katolík) jeho majetek zabrán vrchním velitelem císařského vojska v jižních Čechách donem Baltazarem de Maradas a celé panství bylo později prodáno císařskému rytmistrovi veliteli jindřichohradecké posádky Italovi Antoniu de Bruccio. Bruccio se hodně staral o rozkvět deštenských lázní (u silnice směr Kamenice nad Lipou).
Po smrti Antonia de Bruccio koupil červenolhotecké panství hrabě Vilém Slavata z Chlumu a Košumberku a pán na Jindřichově Hradci. Slavatové obdarovali Deštnou rozmnožením trhů, právem prodeje soli, výčepu vína v radním domě, roku 1687 také financovali stavbu deštenské kostelní věže.
R. 1693 zdědila panství dcera Ferdinanda Viléma Slavaty Marie Terezie, později provdaná za hraběte Arnošta Fridricha Windischgreatze. V majetku Windischgreatzů bylo panství Červená Lhota a tedy i Deštná do roku 1755, kdy jej v dražbě koupil František de Paula, svobodný pán z Gudenus.
V roce 1774 utrpěla Deštná pohromu velikým požárem, kdy vyhořela velká část městečka s radnicí a kostelem. I zvony se rozlily a shořely matriky a velká část městského archivu. Ten v r. 1796 prodal Červenou Lhotu a statky Chválkov a Hojovice Ignáci, svobodnému pánu Stillfriedovi, který sem přišel ze Slezska. Přivezl si sebou Jiříka Klika, předchůdce zdejší provaznické rodiny Kliků a sluhu Vilhelma, který měl své potomky ještě v nynější Lipovce. Stillfried bydlel na Novém dvoře a založil vesnici Stillfriedov, nynější Lipovku. Traduje se, že své milenky provdal za selské synky a usadil je v této vesnici.
Od válek až do současnosti
Ve druhé polovině 19. století se i v Deštné postupně rozvíjí obchod, živnosti a jsou zakládány různé spolky - divadelní, hasičský, čtenářský. V celém regionu známé jarmarky a trhy soustřeďovaly do obce množství zájemců a přispívaly k obživě obyvatel městečka.
První světová válka pak byla obdobím velké bídy a strádání, padlo v ní 55 deštenských mužů.
Vyhlášení samostatnosti Československa skončilo s třistaletou vládou Habsburků; v našem kraji ale nebyly vytvořeny podmínky pro rozvoj výroby a zaměstnanosti. Námezdně pracující hledali obživu v průmyslových krajích i v zahraničí. Dramatické dny konce války a příchod Rudé armády (10.5.1945) zachytil ve své publikaci "Deštná ve dnech květnové revoluce" zdejší rodák profesor dr. Josef Klik. Na pomník padlých na náměstí přibyla ke jménům z první světové války jména dalších obětí. Zchudlé Deštensko opět nedostalo podporu k řešení místní zaměstnanosti; stovky obyvatel přesídlily do pohraničí a průmyslových středisek, další desítky dojížděly za prací do okolních měst.
Od padesátých do osmdesátých let se výrobní prostředí nezměnilo. Protože se nezměnila ani vybavenost, počet obyvatel dále klesal.
Po roce 1989 dostali v restituci potomci bývalého rodu Řezníků provozovnu sodovkárny. Výrobnu přestavěli a nazvali novým jménem Fontea a.s.
Zklamání přinesl rok 2003, kdy majitelé postupně zastavili plnění limonád do tradičních skleněných lahví a přenesli výrobu do Veselí nad Lužnicí, kde začali s plněním do lahví PET. Deštenská výrobna byla uzavřena a prodána, o práci tím přišlo 30 lidí.
Město dvou muzeí
(memoriál v leteckém muzeu)
V roce 1998 otevřel poslední potomek slavného provaznického rodu pan Karel Klik v prostorách svého domu unikátní Provaznické muzeum, které je jediným svého druhu v Čechách a těší se stále velkému zájmu návštěvníků.
Expozice Leteckého muzea, kterou vytvořili členové Klubu historie letectví (dále KHL) v Jindřichově Hradci v objektu bývalého kina města Deštná, vznikla o několik let později. Součástí muzea je ojedinělá "pietní místnost", ve které najdete nejen velkoplošnou fotografii největšího čs. vojenského hřbitova ve Velké Británii v Brookwoodu, ale především seznamy všech našich padlých válečných letců a prstě z jejich hrobů, které ze svých třináci zahraničních expedic po Evropě přivezli členové KHL.
(Převzato z oficiálních stránek města Deštná, upraveno a kráceno)
A jak najít keš
Úvodní souřadnice vás zavedou na místo, odkud je vidět jak místo na zaparkování, tak i upoutávka na letecké muzeum. Na této straně ulice je třeba zahájit cestu. Návštěva muzea samozřejmě není povinná, ale je nanejvýše doporučená. Od vchodu pokračujte po chodníku dále na jihozápad. Na protější straně ulice se brzy ukáže provaznické muzeum. Na chvíli odolejte zvědavosti a popojděte po chodníku ještě pár kroků. Hledejte básníka.
Zajímá vás:
Počet písmen "O" v celém nápisu na jeho památku = A
Poslední dvě číslice v jeho roce narození = BB
Poslední číslice v datumu úmrtí = C
Počet písmen "U" v celém nápisu na jeho památku = D
Vydejte se k provaznickému muzeu. Zde se můžete nejen zúčastnit prohlídky, ale také pohodlně posadit na schody a počítat. Nepotrvá to dlouho. Souřadnice jsou:
N 49° 15.A(BB/2)'
E 014° 55.CD(A-1)'
A odtud vzhůru dolů! Ale pozor - autem tam nejezděte. To, co vypadá u finálky jako parkoviště, je soukromý pozemek a majitel není zrovna příjemný, když se mu na pozemku parkuje. Lepší je to vzít pěšky, za pomoci navigačního waypointu.