Dvojhvězdy a vícehvězdy patří k nejjednodušším hvězdným asociacím. Jedná se o hvězdy, které jsou relativně blízké, jejich vzdálenosti se neudávají ve světelných rocích jak je běžné v mezihvězdném prostoru, ale spíše v astronomických jednotkách, sloužících spíše pro popis vzdáleností ve sluneční soustavě. Hvězdy mají společné především místo vzniku a také obíhají okolo společného těžiště, podobně jako například planety v naší sluneční soustavě obíhají okolo Slunce. Oběžné doby se pohybují od několika dní po stovky let.
- Nejznámější dvojhvězdy jsou dokonce rozpoznatelné pouhým okem, jako například dvojice Alcor-Mizar v souhvězdí Velké medvědice. Tisíce dalších odhalí dalekohled. Je na první pohled překvapivé, že takovýchto soustav je na obloze vysoké procento a záleží pouze na přesnosti měřících metod, zda těsné dvojhvězdy odhalí. Ačkoli to není na první pohled zřejmé, většina hvězd, které na obloze pozorujeme, jsou ve skutečnosti dvojhvězdy. Slunce je v tomto smyslu relativně výjimečné, neboť dvojhvězdu netvoří - žádnou další hvězdu v našem bezprostředním okolí nepozorujeme.
- Vícenásobné hvězdy se nemusí nutně omezovat pouze na dvojice hvězd, známé jsou i čtyřhvězdy (epsílon Lyry), nebo dokonce šestihvězdy (Castor v souhvězdí Blíženců). Většina těchto vícenásobných hvězd už ale není ze země rozlišitelná ani největšími dalekohledy a byly zjištěny nepřímými metodami, například analýzou spekter. Opticky rozeznáme obvykle dvě nebo tři složky. Jednotlivé hvězdy soustavy se však mohou diametrálně lišit, a to nejen hmotností a svítivostí, ale i průměrem a povrchovou teplotou. Není výjimkou, že dvojhvězdu tvoří zářivý obr spolu s bílým trpaslíkem (Sirius v souhvězdí Velkého psa), nebo že i v malém dalekohledu pozorujeme výrazný barevný rozdíl složek (Albireo v Labuti).
PROMĚNNÉ HVĚZDY
Naše Slunce, jedna z nepřeberného počtu hvězd naší galaxie, září už miliony let stále stejnou intenzitou - umožnilo tím mimo jiné i tvorbu stabilních klimatických podmínek na Zemi a tím vznik života. Pozorovatel mimo naší sluneční soustavu by ho tedy pozoroval po celou tuto dobu stále stejně jasné. Existují však i hvězdy, jejichž pozorovaná jasnost se mění. Nazýváme je hvězdy proměnné. Existují v principu dva základní mechanismy chování proměnné hvězdy: proměnná hvězda fyzikální a proměnná hvězda zákrytová.
- Zákrytová proměnná hvězda je pro pozemského pozorovatele spíše optickým klamem než hvězdou, která opravdu mění svou jasnost. Při detailním pozorování a za použití speciálních metod zjistíme, že se fakticky jedná o dvě samostatné hvězdy obíhající těsně kolem sebe. Jelikož však je jejich vzájemná vzdálenost natolik malá, že je pozemské dalekohledy nedokážou od sebe rozlišit a navíc obíhají v rovině, ve které je pozorujeme, vidíme na jejich místě jeden zářivý objekt s kolísající jasností. Kolísání jasnosti vzniká tak že během oběhu jedna hvězda zakryje druhou a výsledná svítivost na čas poklesne.
- Fyzikální proměnná hvězda skutečně v dané periodě mění svoji jasnost - zářivý výkon. S tím jdou ruku v ruce i další změny: kolísání povrchové teploty, barvy záření nebo vlastního průměru hvězdy. Perioda kolísání dosahuje od několika hodin do mnoha měsíců a změna jasnosti může přesáhnout až 15 hvězdných tříd, což znamená, že zářivost hvězdy vzroste až milionkrát. Vlastní změny výkonu jsou pak dány především nerovnováhou mezi zdrojem energie, jádrem hvězdy, kde probíhá termonukleární reakce, a gravitačním tlakem, který drží hvězdu pohromadě.
Studium proměnných hvězd jednak významně napomáhá pochopení fyziky hvězd obecně, avšak proměnné hvězdy také významně pomáhají například v přesném určování vzdáleností. Konkrétně u hvězd nazývaných Cefeidy (podle hvězdy delta Cefei) byl přesně stanoven vztah mezi jejich skutečným zářivým výkonem a periodou kolísání. Tyto hvězdy tedy slouží například k určování vzdáleností cizích galaxií, neboť z periody změn a pozorovatelné jasnosti lze velmi přesně vypočítat vzdálenost. Proto bývají Cefeidy také někdy označovány za "majáky vesmíru"
HVĚZDOKUPY
Protože se hvězdy rodí ve skupinách, můžeme najít v naší Galaxii početnější shluky hvězd zvané hvězdokupy. Hvězdokupa je tedy skupina hvězd vázaných k sobě vzájemným gravitačním působením. Hvězdy ve hvězdokupě vznikly současně ze stejného oblaku plynu a prachu, a tudíž mají podobné chemické složení a věk. Rozeznáváme dva typy hvězdokup: otevřené a kulové. Kulové hvězdokupy jsou kulovitého tvaru a obsahují velké množství starých hvězd. Otevřené hvězdokupy obsahují mladé hvězdy, jsou nepravidelné a méně početné.
- Otevřené hvězdokupy - jde o nepravidelná seskupení několika desítek až tisíce mladých a intenzivně zářících hvězd. Průměry těchto skupin kolísají mezi 4 až 50 sv.r. Otevřené hvězdokupy nejsou z kosmického hlediska příliš stabilní. Postupně se rušivým působením gravitace ostatních hvězd v galaxii rozpadají a promíchávají se s ostatními hvězdami. Hvězdy v otevřené hvězdokupě kolem sebe neobíhají, na to jsou od sebe příliš daleko. Ale tak jak společně vznikly, pohybují se společně prostorem určitým směrem.V naší Galaxii známe asi 1 200 otevřených hvězdokup, všechny se nacházejí v galaktickém disku.
- Kulové hvězdokupy - jde o soustavy kulovitého tvaru hustě zaplněné stovkami tisíc či dokonce miliónů hvězd. Vzhledem si jsou kulové hvězdokupy velmi podobné. Mají hustý střed, kde nelze jednotlivé hvězdy rozlišit a směrem k okraji hustota klesá. Průměr kulových hvězdokup je mezi 100 až 300 sv.r. Jde však jen o orientační údaj, protože není možné přesně stanovit vnější okraj. Hvězdokupy i jejich hvězdy jsou staré kolem 10 až 13 miliard let. Hvězdy obíhají kolem středu hvězdokupy, jinak by došlo ke zhroucení vlivem gravitačních sil. Kulové hvězdokupy jsou velmi stabilní a v naší Galaxii jich známe kolem 200. Nejjasnější kulovou hvězdokupou na severní obloze je M13 v souhvězdí Herkula. Je na hranici viditelnosti pouhýma očima.
GALAXIE
Galaxie jsou soustavy hvězd, plynu a prachu, které díky gravitaci drží pohromadě. Nejmenší galaxie jsou velké několik stovek světelných let a obsahují kolem 100 000 hvězd. Největší mají průměr až 3 miliony světelných let a obsahují více než bilion hvězd. Galaxie třídíme podle tvaru na: spirální, spirální s příčkou, eliptické a nepravidelné. Dále existuje skupina neobvyklých galaxií, jako např. kvasary, radiové galaxie a další. Některé galaxie se mohou díky vzájemné přitažlivosti dosti těsně přiblížit a přetahovat si hmotu. V jádrech velkého množství galaxií se nachází superhmotná černá díra. Galaxie se dále seskupují do kup a ty do ještě větších struktur vesmíru. Naše sluneční soustava je součástí galaxie zvané Mléčná dráha
SOUHVĚZDÍ
Souhvězdí je oblast na obloze s přesně vymezenými hranicemi. Často se souhvězdí říká i zdánlivému útvaru na obloze (alignementu), který je tvořen spojnicemi několika nejjasnějších hvězd. Tyto v dávných dobách lidem připomínaly různé bohy, zvířata apod., podle kterých je pak pojmenovali. V každé civilizaci byl systém souhvězdí jiný. Na nebi bylo Mezinárodní astronomickou unií (v roce 1925) nakonec ustaveno 88 souhvězdí. Z nich 48 nese pojmenování ještě z antických dob, byla popsána v Ptolemaiově Almagestu. Názvy těchto 48 souhvězdí se vztahují k řeckým mýtům. Pokrývají především severní nebeskou klenbu. Jsou to třeba Býk, Velká medvědice, Orion, Andromeda a další. Řecká civilizace pravděpodobně tato souhvězdí převzala z Mezopotámie nebo z Egypta. Tradiční souhvězdí se nachází na té části oblohy, která byla viditelná z 35° severní šířky v době kolem roku 5 000 př. n. l. Jednotlivé tvary však mohly být známy už mnohem dříve (například obraz souhvězdí Oriona byl nalezen i na kosti pocházející z doby kamenné). Souhvězdí jižní oblohy vznikla později. Autory jejich názvů i tvarů jsou mořeplavci a vědci, kteří se v době zámořských objevů dostali na jižní polokouli, kde mohli poprvé tato souhvězdí pozorovat a kteří je potřebovali k orientaci. Popis jižní oblohy dokončil v 18. století francouzský astronom Nicolas Louis de Lacaille. Ten zavedl například souhvězdí: Trojúhelník, Mikroskop, Vývěva a několik dalších.
OZNAČENÍ HVĚZD
Pro označení hvězd na mapách je obvykle používáno u nejjasnějších hvězd Bayerovo označení (označení hvězd písmenem řecké abecedy a genitivem nebo zkratkou latinského názvu souhvězdí). U slabších hvězd, které v Bayerově katalogu uvedeny nebyly, je používáno Flamsteedovo označení (označení hvězd arabským číslem a genitivem nebo zkratkou latinského názvu souhvězdí). Zatímco Bayer hvězdy v každém souhvězdí nejprve zařadil do tříd podle zdánlivé velikosti a v každé třídě pak postupoval již bez ohledu na zdánlivou velikost, často ve směru od hlavy k patě nebo ocasu, Flamsteed řadí hvězdy v každém souhvězdí podle rektascenze, tedy proti směru pohybu nebeské sféry. V moderních katalozích jsou již hvězdy řazeny bez ohledu na souhvězdí, jen podle rektascenze.
Až se opět ocitnete pod čistou noční oblohou, vzhlédněte vzhůru. Pokud jste si zvolili pro pozorování dobré místo, naskytne se vám obdivuhodný pohled - obloha plná zářících a blikajících hvězd, třpytících se jako tisíce rozesetých diamantů. Ale zkuste někomu ukázat jednu z hvězd. Pravděpodobně pozná jen s obtížemi, na kterou se právě díváte. Můžete mu to usnadnit popisem skupiny hvězd, tvořící například trojúhelník nebo písmeno W. Tím provádíte totéž, co dělaly generace předků dávno před námi. Předci hleděli ke hvězdám, rozeznávali tvary a obrazce, představovali si za nimi bytosti, zvířata, scenérie a výjevy ze svých legend a mýtů. Děláme totéž, co dělaly celé generace lidstva před námi... hledáme důvěrně známé obrazy tam, kde jsme zpočátku nic neviděli... Před tisíci lety lidé nevěděli, co jsou to hvězdy. Znamenaly pro ně tajemná světla na obloze, použili nebeskou klenbu jako obrovské plátno a začali na ni malovat obrazce věcí, které byly důležité pro jejich život. Lidé v minulosti vzhlíželi k obloze velmi často, protože pro ně byla mnohem důležitější, než je dneska pro nás. Hvězdy lidem oznamovaly, kdy se mění jednotlivá roční období, pomáhaly jim v orientaci, pomáhaly jim určit vhodnou dobu pro sázení plodin nebo je upozorňovaly na blížící se jarní povodně. Lidstvo také hledalo na obloze odpovědi na velké otázky jako: "Kdo jsme?" "Odkud jsme přišli?" a "Proč je svět takový, jaký je?"
Tuhle kešku bych chtěl věnovat jedné ženě, která vstoupila do mého života a ovlivnila ho, je v mém srdci a hodně pro mne znamená. Zdá se, že je relativně blízko, a přeci je tak daleko... daleko skoro jako ty hvězdy...
Tato keška je něco mezi multi a mystery, původně jsem jí udělal jako multi, ale pak mi Rico napsal toto: "Ahoj, pojetí zadání úkolů mi přijde spíše na mysterku s atributem Field Puzzle. Není to sice nějaké těžké, ale přeci jen v tom může někdo trochu tápat a u multiny mají být ukoly jasné a jednoznačné. Změň to prosím na mystery. **Rico Reviewer** - reviewer pro ČRo". Proto je to nakonec mysterka :) ;). Jednotlivé stage vás provedou po částech dvou pražských čtvrtí a přivedou vás na zajímavá i méně zajímavá, na hezká i méně hezká místa. Vzhledem k tématu bych doporučil spíše večerní či noční lov, ale není to nutně podmínkou, jen by šlo o příjemné dokreslení atmosféry :) ;). Tato keška prověří vaší orientaci na "hvězdné obloze" ... vaším úkolem bude zorientovat se, najít ty správné hvězdy a u nich zjistit nějaké informace... Na některých místech trochu zlobí signál, ale nalezení té správné hvězdy není problém.
Mezi závorkami ve výpočtech NENÍ násobení.
STAGE 1:
Když se na S1 rozhlédnete, tak vám nalezení první hvězdy určitě nebude trvat dlouho. Ale co je to za hvězdu? Jak již jsem psal výše, každá hvězda má své označení, ale tahle se trochu liší, stejně jako ostatní hledané hvězdy... zde totiž nebylo použito Bayerovo ani Flamsteedovo označení... Označení této hvězdy je: 0A0BC2. První hvězdu máte a můžete pokračovat k další.
STAGE 2: N 50° 04.(A+B)(C+1)(C-B+4) E 014° 27.(B+C)(C-1)(B+4)
Kousek od této hvězdy se nacházejí dva objekty. Kdyby byly hvězdami, jednalo by se o dvojhvězdu. Jeden z nich je kulatý, jak už to u vesmírných objektů často bývá, ale ten druhý je podivný... takových těles se ve vesmíru moc nevidí... Má totiž tvar:
a) obdélníku, pak D = 4.
b) čtverce, pak D = 3.
c) trojúhelníku, pak D = 5.
STAGE 3: N 50° 04.(D-2)(B-1)(B+D) E 014° 28.(C-D)BA
U třetí hvězdy se nachází křížení několika oběžných drah. Kolik drah se zde kříží?
a) dvě, pak E = 2.
b) tři, pak E = 3.
c) pět, pak E = 5.
STAGE 4: N 50° 04.E(A+C)C E 014° 28.(D-E)E(B+D)
Zde se nachází čtvrtá hvězda, kterou můžete při dobré viditelnosti pozorovat z:
a) luxusní restaurace, pak F = 9.
b) dětského hřiště, pak F = 4.
c) úřadu MČ Prahy 10, pak F = 8.
STAGE 5: N 50° 04.(F-B)(C-E)(F-E) E 014° 28.B(D+F)(B+F)
Na dohled od páté hvězdy se nachází základna mimozemšťanů. Podařilo se jim dobře infiltrovat, vypadají totiž skoro jako my, ale když si nedávají pozor, prozradí je jejich typické zbarvení. Jejich barva je:
a) hnědošedá, pak G =1.
b) červenobílá, pak G = 9.
c) bílozelená, pak G = 4.
STAGE 6: N 50° 04.(D-F)(B+E)(B+C) E 014° 28.(D+E)(F-4)(E-A)
Zde se nachází šestá hvězda, i ona má podivné označení... její označení totiž je: 0H5II3.
STAGE 7: N 50° 04.(G-C)HB E 014° 28.(G-E)(D+E)(E+I)
Nedaleko od sedmé hvězdy se nachází černá díra, i ona je podivná, její viditelná část má tvar obdélníku. Když si jí budete prohlížet, dávejte pozor, až v ní nezmizí vaše geovybavení. Její označení je:
a) XY300, pak J = 0.
b) CD360, pak J = 6.
c) DN500, pak J = 8.
(Správná odpověď je přesná, nedosazujte do ní již získané informace.)
FINÁLKA:
kešku najdete na souřadnicích: N 50° A(J-F).(E+I)(D+H)(G-H) E 014° (B-H)(H+J).(B-E)(F-B-H)(J-E)
kontrolní součet A až J je 45
A proč je keška právě tady? Když je dobrá viditelnost, je z jejího okolí pěkný pohled na hvězdy a kousek od kešky bydlí moje kamarádka, která toho o hvězdách ví o mnoho více než já. Keška měla být původně trochu jinde, ale díky absenci vhodných úkrytů jsem zvolil jiné místo (na původně plánovaném byl prostor jen pro nano a to se mi nechtělo).
U kešky je chvílemi dost živo, tak buďte u lovení opatrní a když tam bude hodně velký ruch, tak prosím nechte její odlov na jindy. Děkuji.