O Pavlínce
Strašný mor hlízový, jenž již delší dobu byl zuřil po valné části Evropy, propukl také v Litovli počátkem července 1714. Během 4 měsíců zemřelo 123 lidí, z nichž polovice pochována u lesa, asi poblíž tamější boží muky. Tam u Dolního lesa byl tehdy kostelík, kaplička sv. Pavlínky, již pověst připisuje zastavení moru, trestu božího. Za nejhoršího mření usadil se prý tam nějaký kněz, jenž zaopatřoval nemocné. Ten jednou při mši při proměňování vzhlédl k oltářnímu obrazu světice a zcela zřetelně viděl, jak tvář světice střídavě bledla a se rděla a jak světici z očí řinuly slzy.Slzy znamenaly vyslyšení motliteb a skutečně v témže okamžiku mření ustalo. Puskmistr Scheiber pak učinil před smrtí odkaz na postavení sochy ku poctě sv. Pavlíny. Stavba sloupu započala roku 1716 a dokončena roku 1724.
Poustevník onen u sv. Pavlínky se jmenoval Antonín Jiránoš. Za mostem pod lipou si zřídil dřevěnou boudu s obrazem sv. Pavlíny. Později ctitelé světice tam postavili zděnou kapličku, jež časem zpustla a rozpadla se.
Pavlínka
Část města zvaná dnes Pavlínka začíná za mostem přes hlavní tok řeky Moravy a stáčí se k hlavní silnici na Šternberk, do které ústí za mlýnem zvaným Pušmýl (Bushmühl). Místní název související s historií města zahrnuje i odbočku směrem k tzv. Dolnímu lesu. Svatá Pavlína je spojena se zázrakem, který se ve městě udál v době morové epidemie v roce 1714, kdy slza z oka sv. Pavlíny na obraze zázračně uzdravila nemocnou. V roce 1893 byla pod názvem Paulinestrasse dnešní Pavlínka spojena s dnešní Kollárovou, která se jako samostatná vyčlenila v roce 1900. Název Pavlínka zůstal zachován dodnes, v období Protektorátu byl volně přeložen do němčiny.
1893 Paulinestrasse, včetně dnešní ul. Kollárovy
1900 Pavlínka v dnešním rozsahu
1940 Bei der Pauline
1945 Pavlínka
DOBŘE MASKUJTE . MAJITELÉ SOUSEDNÍ NEMOVITOSTI O KEŠI VÍ.