Nacházíte se na páteřní mezinárodní Panevropské cyklostezce spojující Paříž a Prahu označené jako CT3. Tato cyklostezka vede z Plzně-Doubravky, kolem vrchu Chlum, dále přes Červený Hrádek do Kyšic. Zde postupně sestupuje k ejpovické přehradě, kde prochází kempem Diana. Na křižovatce silnic z Ejpovic a do Klabavy pokračuje rovně, po polní cestě kolem klabavské hráze, podjíždí dálniční most a kolem sádek najíždí na bývalou státni silnici. Mine kruhový objezd, poblíž kterého byl v 9. května 1945 zajat Konrád Henlein. Za prvním z místních supermarketů zabočuje vlevo a svažuje se k řece Klabavě, zde zabočuje vpravo k mohyle Madlonova pluku připomínající decimaci - popravu každého desátého vojáka - po prohrané bitvě u Breitenfeldu v třicetileté válce. U mohyly se stezka dává vlevo a v následující pravotočivé zatáčce přechází silnici a kolem Základní školy T.G. Masaryka, Základní školy ulice Míru, restaurované kašny a parkoviště zavítá na hlavní městské Masarykovo náměstí. Přes něj pokračuje opět k řece - Padrťskému potoku. Podél potoku pod rekonstruovaným železničním mostem stezka narazí na lávku, tu překročí a podél levého břehu Padrťského potoka vklouzne na půdu sousední obce Kamenného Újezda.
Červený Hrádek tvoří severovýchodní okraj městského obvodu Plzeň 4 a rozkládá se na katastrální výměře 4,47 km2.
Území městské čtvrti Červený Hrádek
Označení Červený Hrádek je poprvé doloženo roku 1432. Původ označení má patrně souvislost s červenou střešní krytinou zdejší tvrze. Historie osídlení sahá až do doby bronzové a halštatské, což dokazují archeologické nálezy z této doby, zejména pak pohřebiště v polesí Černá myť. Osídlení se do této lokality navrací až s příchodem Slovanů v 8. století na nedaleký Holý vrch nad Bukovcem, odkud byl osídlen i Červený Hrádek. Obec jako taková, je zmiňována roku 1384 ve spojitosti s Heřmanem z Hrádku, jenž dal zbudovat i zdejší sídlo. Poté Hrádek a s ním samostatné panství mění majitele až je roku 1503 předmětem dědictví Malesických bratrů z Poutnova Štěpána, Beneše a Jiřího. Následně opět panství měnilo majitele a koncem 15. století je uváděna tvrz uváděna jako pustá. Centrem vlastního malého panství se Červený Hrádek stává nejspíše až v polovině 16. století. V souvislosti s tím byla obnovena tvrz, dvůr a vznikají i dvě usedlosti. I v dalším období docházelo k četným změnám majitelů. Nakonec panství Červený Hrádek i s vesnicí Bukovec kupuje roku 1724 město Plzeň. Krátce poté byla zchátralá tvrz stržena a na jejím místě postaven domek pro myslivce čp. 5. K ochraně bývalé tvrzi sloučili i dva rybníky, dolejší v místě dnešního parku a hořejší, jehož hráz je patrná v zahradě domu čp. 26. Do počátku 18. století byl Červený Hrádek tvořen prakticky pouze tvrzí, dvorem a několika usedlostmi, dohromady tedy kolem 50 lidí. Roku 1713 zde již bylo 12 usedlostí a 90 lidí. Po raabizaci v roce 1839 je uváděno již 53 domů. Po stavbě císařské silnice z Plzně do Prahy v letech 1811 až 1812, byla roku 1812 postavena při této i hrádecká hospoda a roku 1835 nová hrádecká myslivna. Mimo tehdy převažující zemědělský ráz, se zde v 70. a 80. letech 19. století rovněž pálilo vápno (polní trať Ve vápencích).
Roku 1872 byla přijata žádost místních, aby děti nemusely docházet do školy do Dýšiny a roku 1875 byla postavena škola. V roce 1908 byla nahrazena novou budovou, která sloužila až do roku 1964, kdy děti začali docházet do školy v Doubravce. V roce 1907 vzniká v Červeném Hrádku Sbor dobrovolných hasičů. V roce 1931 došlo k elektrifikaci obce, v roce 1937 se uskutečnilo první filmové představení.
V roce 1945 došlo k připojení Červeného Hrádku k Plzni. V roce 1964 byla obec včleněna do okresu Plzeň-sever, avšak v roce 1978 opět připojen k Plzni. Zdejší postupem času velmi rozrostlé JZD bylo ustanoveno v roce 1952.
O obci Kyšice
Obec Kyšice se nachází v okrese Plzeň-město, kraj Plzeňský. Ke dni 3. 7. 2006 zde žilo 819 obyvatel.
Přestože je obec od 1. ledna součástí okresu Plzeň-město, přímou součástí města Plzeň se zatím nestala. Do konce roku 2006 patřila do okresu Plzeň-sever.
Kyšice jsou nejvíce známé těžbou hrnčířské hlíny a kaolinu.
Historie
První písemná zmínka o vsi je z roku 1336, hovoří o dvoru a hradu Pánů z Pistau, Pánů ze Smědčic, později lenních pánech z Kychu, kteří byli dosazeni jako správci královského dvora.
V 16. století se započalo s dobýváním rudy. Po třicetileté válce byla těžba přerušena a teprve roku 1662 znovu obnovena. Doly byly definitivně uzavřeny po 1. světové válce.
Vesnice patřila mezi poslední, které byly za II. světové války osvobozeny americkou armádou.
Pamětihodnosti
- Kaple
- Usedlost čp. 34
- Bývalé chlévy usedlosti čp. 9
- Brána, branka a sýpka usedlosti čp. 18
Zdroj:internet - wikipedie
A na závěr jsem si dovolil pár foteček západu slunce, vyfocené z místa při instalaci keše.