První zmínky o osadě Semilkovice pocházejí z roku 1196. Malá poklidná obec ležela na břehu řeky Labe v úrodné nížině skoro 590 let až do ničivé povodně v předjaří roku 1784.
Co povodni předcházelo? V neděli 8.6. 1783 vybuchla na Islandu sopka Laki. Sopečná činnost trvala 8 měsíců, během kterých uniklo do ovzduší přibližně 122 milionů tun oxidu siřičitého, 15 milionů tun fluoru a 7 milionů tun chloru. Největší množství plynů unikalo během několika prvních týdnů od začátku erupce, cca 1,7 milionu tun oxidu siřičitého denně. Oxid siřičitý se společně s vodou v atmosféře může přeměnit na kapičky kyseliny sírové. Tyto kapičky se následně přemění v sulfátové aerosolové částice, které dokáží měnit teplotu v atmosféře. A to buď jejím ohříváním (pokud se dostanou jen do troposféry), nebo jejím ochlazováním, pokud se dostanou až do stratosféry, kde jsou schopny odrážet sluneční záření čímž planetu ochlazují. A hustý oblak sopečných plynů tehdy vystoupal až do výšky 13 km, tedy 5 km nad hranici troposféry. Výbuch Islandské sopky Laki tak v Evropě způsobil v létě nesnesitelná horka a ničivé letní bouřky, následně po vlnách veder přišla tuhá zima, jedna z nejhorších za posledních 250 let. Lidé po celé Evropě umrzali na ulicích měst, řeky včetně Labe a Vltavy zcela zamrzly, v horách se nahromadily obrovské zásoby sněhu.
Povodni tedy předcházela velmi dlouhá, chladná a na sníh bohatá zima. V Čechách na podzim roku 1783 začalo mrznout hned po sv. Martinu (11. 11.) a po vánocích napadlo velké množství sněhu. Led na rybnících dosahoval tloušťky přes 130 cm. Pak 23. února 1784 přišlo náhlé oteplení následované dalším oteplením 26. 2. až na 6°C. Toto oteplení bylo doprovázené silnými srážkami (napršelo až 40 mm), což vyvolalo rozsáhlou povodeň. Došlo k prudkému vzestupu hladin na povodí Vltavy, Otavy, Berounky, Cidliny, Jizery i Labe. V Praze došlo k těžkému poškození Karlova mostu. A jednoho z nejvyšších stavů dosáhla hladina řeky Labe právě v Semilkovicích.
V noci z 28. na 29. února 1784 nahromaděné kry u Obříství zcela zabránily toku řeky Labe a hladina řeky neúprosně stoupala až do výše 4 metrů, než si Labe naráz prorvalo nové koryto přímo středem vsi. Voda s ledem se převalila přes domy a doslova spláchla vše, co jí stálo v cestě. Zničena byla celá vesnice Semilkovice včetně kostela svatého Ondřeje. Lidé kromě holých životů, nějakých drobností a několika kusů dobytka nezachránili vůbec nic.
V kronice z roku 1784 se k tomu píše: "Před očima odehrávaly se smutné a srdcervoucí scény. Zde byla unášena chalupa s lidmi, volajícími o pomoc. Tam plula postel s ženou a dítětem, jinde opět kus utrženého selského stavení, jehož obyvatelé našli již předtím ve vlnách vlhký hrob. Tak se střídala hrůza s děsem."
Semilkovice zanikly a obyvatelé se sem již nevrátili, se souhlasem vrchnosti založili novou obec Semilkovice (dnes součást obce Obříství) a na památku katastrofy vystavěli na místě zkázy tuto jednoduchou výklenkovou kapličku.
K události se váže i lidová pověst o neznámém mládenci, který se náhle u ohrožené obce zjevil a zázračným způsobem převáděl obyvatele do bezpečí přes ledové kry v rozbouřených vlnách a tím jim zachránil alespoň holé životy. Lidé ho později ve svých vzpomínkách označovali za anděla, seslaného samotným Bohem.