„Podepsaní činovníci Tělocvičné jednoty Sokol v Mirošově při slavnosti základního kamene dne 5.června 1921 vkládají tento spis do základů své vlastní budovy, kterou počali po 23letém trvání Tělocvičné jednoty Sokol stavěti vlastní silou a obětavostí členstva i přátel. Chvíle jistě vzácná a pohnutlivá. Zdůrazňujeme, že jsme se odhodlali tento stánek tělesné síly i mravní a duševní obrody budovat s nezlomnou vůlí a za nejtěžších námah pro lepší příští našich generací. Nechť klíčí zde poznání pravdy, sebeobětování a šlechetná nezištná láska k rodnému jazyku i rodné hroudě. Aby síně této budovy sloužily dále k uvědomělé občanské poctivosti a jaré tělesné zdatnosti je přáním nás všech.“

Pamětní list vložený do základů Sokolovny v Mirošově 5.6.1921

Stručné dějiny Tělocvičné jednoty Sokol Mirošov

Mirošovský Sokol byl založen slunného nedělního odpoledne 26.června 1898 na valné schůzi v hostinci paní Barbory Mastné (dnes Na Statku) Na Dolinách, v hostinské místnosti nazývané České kasino. Na ustavující schůzi se sešlo 33 ustavujících členů bratří. Zvolili dle Stanov svůj výbor, představenstvo, tehdy nazývané „činovníci“. Starostou byl zvolen František Čada. Slavnost Zaražení, tj. veřejné zahájení sokolské činnosti, byla vykonána 11.9. na obecní louce v části zvané Gustavka.

Zpočátku Sokolové cvičili na sále v hostinci U Mastných. Protože bylo málo peněz, měli z Rokycan zapůjčené alespoň základní nářadí, bradla, koně a kozu. Po počátečním nadšení ovšem činnost polevila a opětovný nárůst činnosti nastal zhruba po deseti letech. Kromě vlastního cvičení pořádali Sokolové řadu přednášek, vznikl dramatický odbor, který se spolupodílel na uvádění divadelních představení a předvádění živých obrazů při významných výročích. V roce 1909 se ustavil stavební odbor, který měl určený cíl – výstavbu Sokolovny. Po dohodě se školní radou se začalo využívat školní tělocvičny. Sokol oplátkou poskytl škole své nářadí.

Stejně jako všechny ostatní i Sokol zasáhla první světová válka. Z mirošovské jednoty ihned narukovala čtvrtina mužů a další následovali, až jich doma zbylo pouhých pět. R. 1915 byla rozpuštěna Česká obec Sokolská, avšak mirošovská jednota fungovala nadále. V šatně tělocvičny probíhaly tajné schůzky, na nichž se rozebírala válečná a politická situace a zaznívaly tu i zprávy o českých legionářích.

Po vzniku republiky pokračovali Sokolové ve cvičení ve školní tělocvičně, stále více se prosazovaly snahy o vybudování vlastní střechy nad hlavou. Sokol získal od obce pozemek na bývalých sádkách, v podstatě ve středu obce. Slavnostní zahájení stavby s položením základního kamene proběhlo 5.6.1921. Stavba šla rychle kupředu a sokolovna byla veřejnosti poprvé otevřena 18.12. 1921, tedy během pouhého půl roku! Byly provedeny i terénní úpravy. Sokolové zavezli bývalý sádecký rybník, nábřeží Příkosického potoka bylo zregulováno kamenným tarasem a podél vysázeny habry a lípy. Za sokolovnou bylo upraveno prostorné venkovní cvičiště.

V roce 1936, při oslavě 35 let založení mirošovské jednoty, byl na nádvoří sokolovny odhalen pomník Dr. Miroslavu Tyršovi. Pomník v podobě hrubého neotesaného slepencového balvanu (přivezený z cílové plochy vojenské střelnice na Brdech) byl ozdoben plaketou s profilem Dr. Tyrše a jeho životními daty. Byla odlita na návrh br. Fialy z Komárova a zhotovena v tamních slévárnách.

Během druhé světové války byla činnost Sokola zakázána. Do sokolovny se nastěhovali němečtí vojáci, na cvičišti za sokolovnou vyrostly dřevěné vojenské baráky skladišť německé důstojnické školy. Mnoho členů mirošovské jednoty se zapojilo do odboje, řada jich zemřela v německých lágrech, na popravištích či frontě.

Po válce opět svitla Sokolu naděje, první valná hromada znovu obnoveného Sokola v Mirošově se konala 9. května 1945. Ale již v roce 1948 byl Sokol zrušen a jednotlivé jednoty začleněny do systému nově ustanovené Československé tělesné výchovy.

V roce 1990 byla znovu, již potřetí, činnost sokolské jednoty v Mirošově obnovena. Sokolovna byla zanedbaná, byl ztracen prapor, na majetku vázl dluh. Cvičení se podařilo zahájit díky dotaci ČOS a župy. Byly zahájeny rekonstrukční práce. Vytápění bylo převedeno na plyn, vybudovány sprchy, nová kuchyně v hostinci „Sokolský sklípek“, vyměněna okna, opravena střecha, zahájena postupná oprava fasády. Kromě vlastních finančních zdrojů z příspěvků, pronájmu a dotací z župy podporují Sokol i město Mirošov a někteří soukromí sponzoři.

V současnosti se stále pracuje na rekonstrukci sokolovny, cvičí se v oddílech nohejbalu, volejbalu a tenisu.

Jak se stavěla mirošovská sokolovna

Členská schůze mirošovského Sokola 12.12.1920 se usnesla, aby na jaře příštího roku byla zahájena stavba sokolovny.

Ke stavbě bylo vybráno místo u Příkosického potoka v centru města. Předtím bylo pro špatné umístění na okraji města zamítnuto místo v opuštěném lomu u Rokle i nápad využít starého vojenského baráku. Místo pro stavbu bylo získáno od města, resp. stavebního družstva, které s městem pozemek vyměnilo a přikoupením parcely od br. Kubáta. Projekt vypracoval místní stavitel br. Šlauf. Problémem ovšem bylo zafinancování stavby. Proto byla o pomoc požádána prostřednictvím Rokycanovy župy Česká obec Sokolská, jež požádala o půjčku Ministerstvo zdravotnictví. Zároveň se konaly i sbírky u místních i krajanů v Americe. Nadšení mirošovských sokolů bylo obrovské a dalo se počítat s převážně dobrovolnou prací i naturální pomocí místních podnikatelů.

V Holubím koutě vyčistili s povolením majitele Sokolové již delší dobu nepoužívaný waldsteinský lom a upravili k němu cestu. Vylomili zde kámen pro stavbu základů a podezdění budovy. Z Holubího kouta pocházela i Waldsteinem věnovaná kulatina ze stromů, které si Sokolové svépomocí vykáceli a odvezli. Cihly si vyrobili v mirošovské cihelně pod Cihlákem s povolením vlastníka, majitele velkostatku a zámku Maendla, který pro stavbu poskytl i své potahy a vozy. Písek na stavbu věnoval František Kasal a popel Antonín Kellner. Písek do betonu obstaraly a dovezly hrádecké železárny. Řezivové dříví získal Sokol od zbirožského velkostatku. Mirošovští Sokolové zavedli stavební povinnost pro všechny své členy a ti ji také splnili.

Slavnost základního kamene proběhla 5.6.1921. Do základů bylo vloženo umělecky ztvárněné pouzdro, v němž byl uschován pamětní spis, sokolské znaky a tehdy platné mince. Součástí slavnosti byl i průvod od Rokle ke staveništi. Slavnost byla korunována spuštěním prvního večerního elektrického osvětlení.

Ke slavnostnímu otevření pro veřejnost došlo 18. prosince 1921.

K tvorbě listingu bylo použito zvláštní číslo Mirošovských střípků, zpracované RNDr. Martinem Langem

Ke keši