Jmenuji se....... A nebo víte co, nechme to jako takové malé překvapení.
Jsem farní kocour a už více, než 7 let sloužím na faře v Lukově. Nejprve jako malý jsem se dostal ke starému pánu faráři Václavu Divíškovi. To byl moc hodný pán. Mnoho let byl zavřen v komunistickém vězení a tento nedobrovolný pobyt ho stál zdraví. Poslední léta už trávil na vozíku. Nádherné opravil náš farní kostel, kam se občas zajdu pomodlit i já, když se tam modlí pán farář. Však někdy ráno nakoukněte máme tam i web kameru. Opravil také faru, kde bydlím. Starý pán farář však před dvěma lety umřel a mě to bylo strašně líto. Vždycky jsem mu skočil na klín a nechal se hladit. Však podle toho jsem taky dostal jméno. Někdy zajdu na náš hřbitov a zavzpomínám si u jeho hrobu na něj a svoje mladá léta.
Kromě tohoto pána faráře zde bývali ještě dva lidé. Byla to sestra Benedikta, která se o starého pána starala, učila náboženství, uklízela, prostě dělala vše, co bylo potřeba. Taky mi dávala snídani, večeři a česala mě. Byla sice trochu přísná, ale já jí měl rád. Také zde bydlel ještě kněz otec Jiří, který pomáhal pánu faráři ve vedení farnosti a poslední léta ho už musel nahradit. Ten mě občas brával k vysílačce, protože to byl vášnivý radioamatér a já u něj seděl a poslouchal to pípaní a bylo mi s nim dobře.
Když starý pán farář umřel, odešla i sestra Benedikta a otec Jiří. Měl jsem strašný strach, že tu zůstanu úplně sám. Naštěstí po pár týdnech přišel otec Jan, který tu teď se mnou bydlí. Měl jsem ze začátku z něj strach, někteří faráři nemají rádi kočky. Ale slyšel jsem jak se otec Jiří za mě přimlouval, abych tu mohl zůstat a tak to nakonec dobře dopadlo.Už jsme spolu dva roky a zatím si rozumíme. Někdy mi občas sice zapomene dát večeři, což mě trochu štve. Pak si mě snaží udobřit různýma kočíčíma pochoutkama, takže se moc na něj nezlobím. V létě se moc nevidíme, jenom ráno při snídani a večer při večeři. Někdy, když pracuje u počítače, za nim zajdu a pomáhám mu aspoň tak, že si sednu a koukám jak datluje do obrazovky. Jinak nemám moc času, protože musím obejít rajón, zahnat potulné kočky, pochytat myši a hlídat faru, když není doma. Jak přijede musím ho jít uvítat. On si na to totiž potrpí. Prostě práce nad hlavu. V zimě, nebo když prší, tak spím u něj v křesle na ovčí kožešince a vždycky se těším až příjde a podrbe mě za ušima.
Je to už třetí farář a musím říct, že je nám spolu fajn. Letos mě musel vzít na operaci do Zlína k paní doktorce, protože se mi začal u krku dělat nějaký nádor. Naštěstí je to pryč a lysinka po vyholení na krku už mi taky zarůstá chloupkama. Snad to bude dobré. Mám také moc rád děti a lidi vůbec. Někdy čekám až pán farář skončí mši a každý kdo vychází z kostela mě chválí, jak jsem krásný a pohladí mě. Jenom paní varhanice tvrdí, že jsem tlustý, což není pravda.
21.10.2018 Už uběhl nějaký čas, kdy jsem škrábal tyto řádky. A tak se Vám chci znovu ozvat. Mám velkou radost, že jste našli mou kešku i když často píšete, že mě moc nevidíte. Není to tak jednoduché. Když je horko jsem zalezly někde v keřích. Jenom uvažte co to je být ve 35 stupních v kožichu, když Vy se všichni opalujete. Nebo jsem zalezlý na faře a chladím se. V létě je na faře lepší, jak v klimatizované budově. Taky už mám svůj věk a na nějaké poletování to už není. Prosil jsem pana faráře, aby mě vždycky vzbudil, když někdo bude u kešky, ale on taky nemá stále čas. (Taky nechápu, co furt dělá. Vždyť si odslouží mši a má vydělané ne?) Po dlouhém přemlouvání neochotně souhlasil, že když mě někdo bude hledat, tak mě zavolá. Proto nebojte se zazvonit na faře, pokud mě budete chtít vidět, nebo mi něco dobrého donést. Rád Vás uvidím. Jo, ale zvoňte jen od 8.00 do 20.00, protože pak odcházím většinou ven obejít rajon a to mě pak nenajde ani pan farář. Na staré kolena se už kocour daleko nepodívá, tak většinou navštívím známé babičky vedle v Domově seniorů, které mě vždycky něco podstrčí. (Pořád lepší, než ty granule na faře.) Přestože na svůj věk vypadám stále dobře, už na mě "mladé kočky" tolik neletí. Jo zamlada, to bylo jiné. Proto by mi udělalo radost, kdyby jste mi občas poslali fotku Vaší kočky, pokud doma nějakou máte. Ale samozřejmě té čtyřnohé. Ty dvounohé mě zas až tak tolik nezajímají i když jsou určitě taky krásné. Říkal jsem panu faráři, že je plný logbook, ale on se k výměně rozhoupal až dneska. Zároveň mi daroval 16 posvěcených medailek pro další návštěvníky, tak je tam dlouho nenechte ležet. Ale prosím Vás, nechte i druhým a Panna Maria - ta nejlepší kočka- Vám to odplatí. To je tak ode mě pro dnešek asi všechno.Těším se na vás a jdu zalehnout. PA.
A teď něco málo ke cache:
Najdete jí snadno, protože jsem jí schoval na místě kudy denně procházím. Pan farář tam měl nějaké posvěcené medailky a říkal, že když budu potřebovat ať si nějaké vezmu. Takže snad tam něco najdete, pokud ne tak mi napište, zkusím ještě něco vyškemrat. Ale prosím nechte i pro druhé. Mějte se krásně a když půjdete kolem tak zkuste na mě zavolat, pokud budu blízko, tak určitě se dojdu přivítat. Zvlášť když nepříjdete s prázdnou. Nejraději mám sušenky (Dreamies), ale pan farář říkal, že můžu jen 20 za den.
Jo a abych nezapoměl moje jméno najdete na obalu i logbooku cache. Těším se na Vás.