Pokud se vydáte po modré turistické značce spojující Bítouchov a Bělou pod Bezdězem, nemůžete cestou minout rozcestí U Obrázku. Jak už název napovídá, nejedná se o obyčejné rozcestí, jakých jsou v okolních rozsáhlých lesích desítky, ale na první pohled vás tu zaujmou obrázky s křesťanskými motivy, kterých visí na okolních stromech hned několik. Kromě nich tu naleznete i turistický rozcestník a také přístřešek, kde se můžete schovat před nepřízní počasí, odpočinout si nebo jen tak posedět a užívat si zvláštní atmosféru tohoto místa.
K rozcestí se můžete vydat pěšky nebo na kole po již zmíněné modré turistické značce, případně po některé z mnoha neznačených lesních cest. Pokud přijedete motorovým vozidlem a zanecháte ho na jednom z doporučených parkovišť (vhodných míst k zaparkování je tu ale mnohem více), čeká vás cca 1 nebo 1,3 km dlouhá procházka + ta samá vzdálenost zpět. Cesta po modré značce je sice o něco delší, ale zase se tu můžete pokochat hezkým výhledem do kraje.
Panna Marie
K místu se váže další z mnoha pověstí z Bakovska. Kdysi dávno po prusko - rakouské válce se v kraji rozšířilo pytláctví, protože se mezi lidmi objevily pušky, které odhodili rakouští vojáci na útěku před nepřítelem. Myslivci sice věděli, kdo jim v revíru škodí, ale neměli vždy štěstí chytit takového pytláka při činu.
Onehdy v září se vydal hajný Vávra z myslivny Na Holi na obchůzku revíru. Ženě slíbil, že se vrátí, jen co si ve Valše zakoupí tabák. Vydal se tedy po známé cestě do údolí Kobyláše, kudy to bylo do papírenské osady nejblíže. Když nakoupil, rozhodl se, že obejde svůj revír přes Podolí. U železniční trati, kterou tu teprve letos v létě položili, si všiml podezřelého mladíka. Ihned si pomyslel, že je to pytlák. Skrýval cosi pod kabátem, a tak mu blesklo hlavou, že tam má pušku s upravenou pažbou a hlavní. Záhy v mladíkovi poznal Berku - nového mládka z páterovského mlýna. Zatím mu nemohl nic dokázat, a tak se rozhodl, že ho nechá projít kolem a bude ho stopovat dále po lese.
Mladík šel rychlým krokem napříč revírem a vypadalo to, že jde najisto. Hajný ho stále sledoval z uctivé vzdálenosti s puškou připravenou k výstřelu. Berka se pojednou zastavil u místa, kde se večer pasou srny, a schoval se za porost mladých borovic. V tu chvíli si byl hajný zcela jistý - má před sebou skutečně pytláka.
Když se v lese sešeřilo, ozval se výstřel a po něm dlouhé ticho. Pytlák zřejmě vyčkával, jestli se někde neobjeví strážce lesa. Až po hodné chvíli se vydal ke své kořisti, odvlekl ji do porostu a tam ji vyvrhl. Hajný si uvědomil, že propásl nejvhodnější okamžik, a tak se rozhodl, že si na pytláka počíhá, až se bude vracet s úlovkem zpět k mlýnu. Konečně se dočkal. Pytlák se vracel se svým nákladem na zádech ve vzdálenosti sotva dvacet třicet kroků od hajného. Vávra se tedy vydal za ním a na křižovatce lesních cest, kde se pytlák zastavil, najednou zvolal: "Stůj! Odhoď zbraň a ruce vzhůru!" Pytlák však na nic nečekal, odhodil úlovek na zem a utíkal směrem k Podolí. V noční tmě ho mohl Vávra těžko pronásledovat, a tak se rozhodl, že ho ráno udá četníkům. Ve tmě nahmatal mrtvý kus, a tak škrtl zápalkou, aby si ho prohlédl. Byl to srnec, pěkný šesterák s rozložitým parožím, ozdoba jeho lesa. Hajný zaklel, narovnal se a v tu chvíli se ozvala rána. Hajný se skácel jako podťatý a pomalu ztrácel vědomí. Pytlák uchopil srnce, hodil si ho na ramena a zmizel v dáli.
Minula půlnoc a Vávrova žena stále marně čekala na svého muže. Tušila, že se mu muselo něco stát, a tak se oblékla, rozsvítila lucernu, odvázala psa Reka a vydala se na cestu. Pes sledoval stopu svého pána a neomylně táhl ženu za sebou. Před křižovatkou lesních cest se pojednou vytrhl a se štěkotem se hnal dopředu. Hajná běžela za ním. Konečně doběhla na místo, kde pes štěkal. Na zemi našla ležícího muže s promočeným kabátem od krve. Rychle ho z něj strhla, roztrhla košili a přiložila šátek k ráně, aby zastavila krvácení. Ránu pak ovázala mužovou košilí, psa tu zanechala na stráži a běžela nejkratší cestou do Bítouchova pro pomoc.
Zanedlouho uháněla k lesu bryčka vystlaná slámou. Na lesním rozcestí naložili hajného na povoz a ještě v noci ho odvezli k bakovskému doktorovi, jenž hajnému vyňal kulku z těla a ránu vyčistil a ovázal. Několik týdnů pak proležel ve své hájovně, než se zcela uzdravil. A upřímně se pak zasmál i vyprávění o pytlákově zatčení četníky. Ten drze zapíral, protože si byl jistý, že hajného zabil, a zkrotl, až když mu oznámili, že hajný žije a bezpečně ho poznal. Soudce ho prý pak poslal na dvacet let do žaláře do Kartouz.
Když se hajný uzdravil, nechal v Bakově vymalovat obrázek Panny Marie, jež mu na svůj svátek zachránila život, a pověsil jej na vysokou borovici, pod níž byl zraněn. Do konce života pak věřil, že ho zachránila před smrtí.
Text pověsti volně převzat z publikace:
BEDNÁŘ, Vladimír: Báje a pověsti z Bakovska. 1. vyd. ProChemie Trans, s. r. o., 2004, 269 s.