Vojtíšek je malý kluk. Prvňáček, který miluje les a zvířátka. Ale také počítač a lego. Narodil se na horách, rád maluje, jezdí na kole a plave....
Letos z jara jsme se toulali valašskými lesy,které jsou pohádkově krásné a plné kouzel. Z mechu po nás pokukovali skřítkové, za svítání lze na loukách spatřit tančící víly, ve skalách sídlí čerti, zahlédli jsme i ježibabu, z větví velkého dubu na nás pokřikoval hejkal a u rybníka brekekal vodník. Najednou se Vojtík sehnul, zvedl ze země "poklad" a prohlásil: "Toto bude naše první keška!"
Dětskému přání nelze nevyhovět a tak je naše první krabička na světě.
Je to taková malá lesní schovávačka.
Les je hustý a zelený a je v něm plno šustotu, pípání a zpěvu. Ale sotva do něho vkročíte, v tu chvíli se všechno poschovává a nastraženě poslouchá. A jako když vhodíte do vody kámen, od stromu ke stromu se ve vlnách šíří varovný poplach. Všude v křoví a ve větvích se někdo schovává.
Když chcete něco vidět, nesmí být vidět vás; a když se chcete něco dovědět, musíte být jako pěna.
Já to znám. Vím, jak ostražitě mě ze všech lesních schovávaček sledují bystré oči, jak pozorně chytají vlhké čenichy pramínky vánku, co kolem sebe vířím. Těch zvířátek a ptáků kolem! Ale zkuste je najít!
Šel jsem se podívat na výrečka. Je to malinká sova, o nic větší než špaček. Celé noci volá do omrzení to své: Tiú, tiú! Tiú,tiú - jako když tiká lesní budíček: Tik, tak, tik, tak…..
Za svítání se lesní budíček zastaví - výreček ztichne a schová se. Ale jak šikovně se schová: jako by tu nikdy ani nebyl!
Výrečkovo volání - noční hodiny - zná skoro každý. Ale jak výreček vypadá? Znal jsem ho jen z obrázku. A byl bych ho tak rád viděl živého, zblízka; celý den jsem se toulal po lese, prohlížel každý strom a každou větvičku, nakukoval do každého křoví. Už mě zmáhala únava a hlad, a výreček pořád nikde.
Sedl jsem si na starý kmen a jen jsem tak tiše seděl.
Najednou koukám - kde se vzal, tu se vzal, přede mnou se objevil malý šedý hádek. Splácnutá hlavička na tenkém krčku - jako poupátko na stonku. Kdoví odkud vylezl a kouká se na mě, jako když na něco čeká.
Hádek je všudybyl, ten určitě všechno ví.
Ptám se jako v pohádce:
"Hádku, hádku, pověz mi, kam se schoval výreček - lesní budíček?
Ale hádek na mě vyplázl jazyk a šup do trávy.
A najednou se přede mnou jako v pohádce otevřely lesní schovávačky.
Hádek chvíli šustil v trávě, pak jsem ho zahlédl ještě u dalšího stromu a už vjel mezi jeho omšelé kořeny. Jen zmizel, vyběhla odtud velká zelená ještěrka s tvavomodrou hlavou, zrovna jako když ji někdo vystrčí. Zašustila v suchém listí a hup do něčí dírky! Tam byla druhá schovávačka. Hospodařila tam polní myš, ta s tupým čumáčkem.
Polekala se ještěrky s modrou hlavou a vyběhla z úkrytu, ze tmy na světlo, chvilku zmateně běhala sem tam a pak hup pod ležící kládu.
A hned se odtud ozval pískot a cupot - další schovávačka! Celý den tam spala dvě zvířátka: plšíci.
Oba hned vyběhli ven, strachem celí zjančení, ocásky naježené. Vyšplhali kolem kmene nahoru, zapískali, potom se něčeho polekali a vzali to spirálou ještě výš.
Tam nahoře byla ve stromě dutina.
Plšíci do ní chtěli vklouznout, jenže u vchodu do sebe drcli hlavičkami. Vypískli bolestí a zrovna se oba naráz začali cpát dovnitř, až se tam nakonec dostali.
Vtom najednou frnk - z dutiny vylétl malý čertík. Ouška na hlavě jako dva růžky, oči kulaté žluté. Sedl si na větvičku zády ke mně, ale hlavu natočil tak, že se koukal rovnou na mě.
To se ví, že to nebyl žádný čertík, byl to výreček - lesní budíček!
Jenomže než jsem se vzpamatoval, zmizel mezi listím. I tam bylo hned plno běhání a pískotu, protože i tam se někdo schovával.
A tak od dutiny k dutině, od díry k díře, od klády ke kládě, od křoví ke křoví, od skuliny ke skulině pobíhá ustrašená lesní havěť a prozrazuje mi své lesní skrýšky, své schovávačky.
Od stromu ke stromu, od křoví ke křoví se lesem ve vlnách šíří varovný poplach. A všechno se schovává: hop, skok do křovíčka, hop a skok na větvičku - a ani nedutat.
Když chcete něco vidět, nesmí být vidět vás; když chcete něco slyšet, nesmí být slyšet vás; a když se chcete něco dovědět, musíte být jako pěna.
zdroj: kniha Lesní schovávačka Nikolaj Sladkov :-) Pro první tři nálezce jsou v keši CWG, další dvě na výměnu. :-)
21.7.2018
Provedena kontrola, vše je v pořádku. Z místa označeného pro parkování vede lesní cesta. Sice zarostlá, ale se stopou po lesních vozidlech. Pokud nepůjdeš prostředkem cesty, bude cesta pohodlná. Přestože je zadán atribut "trní", nelez do něho. Použij hlavu. Keš je na borovici a k ní vede vyšlapaná pěšinka (zprava od stromu s dřevěnou bedýnkou na sůl pro zvířátka). Dnes, v době bujné vegetace se tam dalo jít v kraťasech. Dalším atributem jsou klíšťata. Ty jsou v tomto období všude, to neovlivním. A bohužel atribut pro zmíněné mravence chybí 
. A bylo jich tam opravdu požehnaně.