Putování za kasejovickým zlatem- 14 Traditional Cache

V listopadu 2013 byla otevřena naučná stezka "Putování za kasejovickým zlatem".Pokud se rozhodnete vydat po této naučné stezce, nahlédnete do počátků lokální dráhy, navštívíte místní koloniál a c.k. poštu, dozvíte se, jaké předpisy platily v lázních V Boučku, budete svědkem života i zániku místní židovské komunity… Trasa je dlouhá zhruba 6 km a provede vás městečkem od stanice železniční dráhy až k dnes již zaniklému dolu sv. Jakub. Celý projekt zrealizovalo Město Kasejovice za finanční podpory Plzeňského kraje.
Tato cache vás přivede na zastavení č. 14.

Zastavení č. 14 POUTNÍ KAPLE SV. VOJTĚCHA A LÁZNĚ V BOUČKU

Kaple sv. Vojtěcha

Legenda praví, že když putoval sv. Vojtěch z Prahy do Říma, vedla jeho cesta tímto krajem, který už po mnoho let sužovalo sucho. Nedaleko vsi Újezda potkal pasáka se stádem dobytka, které bučelo žízní. Sv. Vojtěch řekl pasákovi, aby stádo zahnal na blízké návrší, kde se napije. Pasák sice nevěřil, ale přesto udělal, co mu světec přikázal. Vojtěch zarazil na řečeném místě do země svou hůl a hle – vytryskl pramen. Když vykonal svůj zázrak, vydal se na cestu k Vrčeni a na Zelenou Horu u Nepomuka, kde požehnal české zemi, kterou na jeho přímluvu po mnoha letech sucha konečně skropil déšť. Tolik tedy legenda popisující události, k nimž mělo dojít v 10. století. Pomístní název Bouček, značící mladý bukový les, je ovšem písemnými prameny poprvé doložen až v roce 1542.
Svatovojtěšská tradice zapříčinila, že již roku 1760 stála nad pramenem v Boučku zděná kaplička ke cti sv. Vojtěcha, ve které se nejpozději od roku 1782 sloužily mše. Voda z pramene byla pokládána za léčivou a zprávy o jejích účincích přiměly kasejovický magistrát, aby si o její kvalitě nechal zpracovat odborný lékařský posudek. O jeho vypracování byl požádán krajský fyzik z Písku Pachmann, který v únoru 1780 písemně potvrdil, že voda z Boučku je vhodná k léčení žaludečních obtíží a nervové slabosti a doporučil zde zřídit lázně.
Krátce po roce 1827 zažádal kasejovický kaplan P. Augustin Jedlička spolu s měšťanem Janem Jindřichem (dědečkem národního umělce Jindřicha Jindřicha) úřady o povolení postavit v Boučku novou zděnou kapli namísto původní sešlé. Po kladném vyřízení byla v roce 1829 zahájena stavba a dokončena hned roku následujícího, jak dokládá letopočet nad vchodem kaple. V roce 1832 (podle jiných zdrojů však až roku 1843) obdržela kaple licenci, aby se zde směly o svátku sv. Vojtěcha konat bohoslužby a dne 28. dubna 1844 byla slavnostně požehnána okrskovým vikářem P. Janem Dusíkem z Kvášňovic. Bouček se tak stal oficiálním poutním místem svatovojtěšské úcty. Kromě poutních bohoslužeb se zde sloužily i refundační zádušní mše.
Patronát nad kaplí vykonával až do roku 1862 velkostatek Lnáře, poté jej převzala kasejovická obec. V letech 1920–1943 využívala kapli k bohoslužebným účelům Církev československá, takže katolické poutní bohoslužby se musely odbývat na jiných místech, roku 1921 kupříkladu v kapli sv. Václava v Újezdě.
V průběhu let byla kaple několikrát opravována, naposledy v roce 1992, kdy byla také v Boučku obnovena poutní tradice.
Kaple je jednoduchá centrální stavba s fasádou členěnou lizénami, dvěma kasulovými okny, zvlněným štítem a sanktusovou vížkou. Vnitřní prostor je sklenut plackou. V interiéru se nachází oltář s obrazem žehnajícího sv. Vojtěcha od Františka Mikule z roku 1862 (v roce 1876 přemalovaný nákladem Jana Jedličky, majitele hostince na Velké Vrčeni v Kasejovicích) a soškami sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého. Oltářní mensa na dvou zděných pilířích a dvou kamenných sloupcích pochází z roku 1913. Z původního zařízení se dochovala také kazatelna a sanktusový zvonek. Uprostřed kaple je pod poklopem studánka s léčivou vodou a nedaleko kámen, v němž byly ještě na počátku 20. století patrny „šlépěje sv. Vojtěcha.“

Teď něco k cache samotné- není potřeba vstupovat na pozemky majitelů usedlosti .