O Lesněnce
Bylo nebylo. Když byl Lesan ještě mladý, byl kdysi zamilovaný do krásné horalky Lesněnky. To zvláštní jméno dostala na paměť nezapomenutelných větrových bonbonů, které její rodiče přímo zbožňovali. Lesněnka s Lesanem žili spokojeně na hromádce v lesní chaloupce až do chvíle, kdy Lesan jednoho večera ztratil lístek s popisem místa, kde ukryl své tajné receptury a poklad. Ze ztráty lístku obvinil Lesněnku, křičel na ni a ona v zápalu hádky řekla, že tohle nemá zapotřebí, že odejde pryč. Lesan odvětil:“ Tak si jdi!“ a bylo. Lesněnka sbalila své připravené věno, kufr archivního vína, a odešla. Ten večer nedošla daleko. Utábořila se v nedalekém okolí a otevřela láhev vínka, trochu se přiopila a jak popíjela z láhve, zpívala si tuhle písničku:
Ty se koukáš k sousedům,
já se koukám k nám.
U tebe spát nebudu,
svůj stan s sebou mám.
Tys svou knihu receptů
schoval, Bůh ví kam,
já se takhle nespletu,
kufr vína mám.
Vyhnal jsi mě od sebe,
sama se opíjím.
Srdce pro tebe nezebe,
jinam jdu za štěstím.
Svůj drahocenný kufr schovala s půlnocí někam pod strom a žuchla sebou do stanu. Ale ráno už kufr nenašla. No co, alkohol je metla lidstva. Sbalila stan a odešla někam daleko, předaleko. Na Lesana zapomněla, vdala se a měla kupu dětí. A jestli neumřela, stará se o ně a pomáhá jim splácet hypotéky dodnes.
