Vila Jana Cingroše
Plzeňská továrna na zpracování kamene Jana Cingroše patřila na konci 19. století k nejvýznamnějším podnikům svého druhu v Rakousko-Uhersku. Rozvoj firmy vyžadoval rozšiřování továrny, to však s ohledem na její umístění v blokové obytné zástavbě Pražského předměstí nebylo možné. Navíc se plánovalo rozšíření plzeňského hlavního nádraží, což by vyžadovalo přeložit továrnu na jiné místo. Firma vyráběla především rodinné pomníky a hrobky pro významné Plzeňany. Například hrobky A.Fodermayera nebo J. K. Rudolfa. Jeho továrna realizovala také podle návrhu Vojtěch Šípa pomník J. K. Tyla, který v současné době zdobí Mikulášské náměstí. V roce 1885 navštívil Cingrošovu firmu císař František Josef I. a propůjčil podnikateli titul císařsko - královského kamenickéo mistra a ck. dvorního dodavatele.
V roce 1899 se však rozhodl zakoupit v exekuční dražbě Nadrybský Valentovský mlýn na řece Berounce, i s přilehlými pozemky, a vybudovat zde nový závod. Projekt na přestavbu mlýna na továrnu zpracovali stavitelé Josef a Václav Paškovi v roce 1899. Jako první stavba budoucího areálu továrny byla v roce 1900 dokončena vila. Původně měla být letním sídlem rodiny Jana Cingroše. Po dobu výstavby továrny však sloužila k bydlení vždy někoho z rodiny, kdo vykonával dozor nad pokračující stavbou. Toto místo si Jan Cingroš oblíbil natolik, že vilu obýval celoročně a kolem ní nechal založit velkou zahradu, respektive park. Je pravděpodobné, že obdiv rodiny k tomuto místu rozhodl při výběru lokality pro novou továrnu. Ve firmě pracovalo na sto zaměstannců a mezi nimi svého času i pozdější herec František Kovařík a jeho tatínek. Na exitenci firmy odkazovalo ještě desítky let po jejím zániku žulové dláždění v plzeňské Božkovské ulici, kde továrna stála.
Po smrti Jana Cingroše v roce 1906 se výroba rozvíjela v plzeňském závodě. V roce 1924 dědicové, dcera Zdenka, provdaná za Ing. Josefa Havránka, vrchního ředitele Škodových závodů v Plzni, a syn Břetislav vilu prodali Ing. Miroslavu Schubertovi a jeho ženě Miladě. V letech 1925–1926 Schubertovi vilu zrekonstr uovali. Severně od vily byl postaven dvoupodlažní objekt se zázemím domu, jehož součástí byl vytápěný skleník a dva nad sebou umístěné vodojemy – spodní, menší, pro dům, horní, větší, pro zahradu. Při vjezdu na pozemek náležející k vile, byl umístěn hospodářský objekt se stájí a seníkem. Projekt pro rekonstrukci domu a výstavbu nových objektů z roku 1925 byl zpracován pravděpodobně stavebním oddělením Škodových závodů v Plzni. Manželé Schubertovi, kteří měli dva syny, užívali vilu jako víkendový a letní byt. Od rekonstrukce ve dvacátých letech 20. století nebyly prováděny větší úpravy. Dům dosud vlastní rodina Schubertových, je ale obýván celoročně. Jan Cingroš také začal přes řeku Berounku provozovat přívoz, který zde jako rarita existuje dodnes.
V Nadrybské kronice se uvádí, že si kolem vily hrála děcka s nabitou zbraní. V zápalu hry zbraň vystřelila a smrtelně zranila jedno z dětí. Malý Emilek (na černobílé fotce chlapec vlevo) byl vnuk Jana Cingroše, a jeho smrt byla jedním z důvodů proč rodina vilu opustila. Jan Cingroš nechal na památku zemřelému vnukovi vybudovat pomníček v Nadrybech na rozcestí směrem k vile. Emilek je pohřben společně s Janem Cingrošem a jeho rodinou na Ústředním hřbitově v Plzni.
