Píše se rok 1882 a na Střeleckém ostrově v Praze se koná u příležitosti dvaceti let od založení první sokolské jednoty I. Všesokolský slet. V dobovém tisku se můžeme dočíst následující: „Myšlenka sokolská ukázala se ve své velikosti a probudila nadšení v tisících duších českých. Není tedy divu, že i F. J. Pelz, který myšlence české rovněž nakloněn byl a pro věc sokolskou mnohé vykonal, v šťastné chvíli šťastnou myšlenku vyjádřil jak slovy, tak i hudbou.“ Zřejmě tedy právě v této době, pro sokolské hnutí tak významné, vznikla skladba, která je dodnes považována za sokolskou hymnu. Možná i proto byla zakázána jak za nacistického, tak i komunistického režimu.

František Josef Pelz (někdy je uváděno jeho jméno i jako Pelc či Pelzl) tuto píseň složil v Holubicích u Kralup nad Vltavou, kde v letech 1879–1885 působil jako řídící učitel. Věnována byla „čacké tělocvičné jednotě Sokol v Kralupech nad Vltavou“. Prvními zpěváky písně však byly děti pana řídícího, který jim ji hrával na housle společně s jinými národními písněmi. Skladbu později upravil jako pochod a v roce 1884 ji vydal tiskem u G. Rödera v Lipsku (v českých zemích v té době nebyly k dispozici stroje pro rytí not). Již od počátku byla vydávána ve dvojí úpravě a to jednak pro klavír a také pro salónní orchestr.

Kromě sokolských slavností byl tento pochod hráván i u příležitosti Jubilejní (1891) a Národopisné výstavy (1895). Skladbou Lví silou byly zahajovány při tryskající fontáně večerní programy na výstavišti. Úprava, ve které je píseň známa dodnes, je dílem sokolského kapelníka Františka Kmocha. Ten ji upravil do současné podoby u příležitosti návštěvy amerických sokolů v Čechách. Není bez zajímavosti, že František Kmoch byl v pozdějších letech mylně považován za autora této písně.

Vlast, máti, až nás zavolá co věrné dítky své,
tu mocná paže Sokola zlé škůdce v souboj zve.
Tož, blahá bude naše slast za oběť svůj i život klást.
To svaté heslo Sokola: "Za národ, drahou vlast!"
( druhá sloka )

LVÍ SILOU – aneb : Něco z historie, která nám dala sílu, obnovit a zachovat něco, co zde vytvořili vlastními silami naši bratři a sestry…

V roce 1924 se započalo se stavbou nové budovy sokolovny podle projektu bývalého zakládajícího člena – stavitele Otakara Mana, působícího v Německém (dnes Havlíčkově) Brodě. Garantem stavby byl kamenický Rolnický spořitelní a záloženský spolek s r.o. Výborem této záložny byli všichni rolníci – zakladatelé Sokola. Brigádnické práce, výkopy, rovnání cihel, atd. spontánně prováděli snad všichni členové. Každodenně br. starosta MUDr. Arnošt Kába s chotí, manželé Šťávovi (Leopold), kteří na stavbu posílali své mladé zaměstnance z výroby obuvi, dále Emílie Žáková, František Žák ml., Theodor Dvořáček, Josef Dvořáček, Josef Kolář, Karel Toufar, Vladimír Hrdlička, bratři Bohumil a Jaroslav Hrubých a j. Po celou dobu stavby dával k dispozici potah (pár volů) na dovážení vody a dalšího materiálu největší sedlák v obci br. František Prukner-Heřman, tehdejší starosta obce. Při založení základního kamene a při otevření sokolovny dne 1.6.1929 promluvili starosta jednoty br. MUDr. Arnošt Kába a vzdělavatel br. Jan Veškrna, vrchní pošt, řed. v.v. Byla to velká slavnost, zakončená státní hymnou, za účasti velké většiny členů i občanů Kamenice

Možná se teď ptáte, proč jsme právě tuto keš umístili do Kamenice u Jihlavy. Věřte, že to má své opodstatnění. Když byla v roce 2009 v Kamenici obnovena sokolská jednota, nečekaly ji zrovna radostné časy. Místní sokolovna byla značně zchátralá, jednota měla členů, co by se na prstech jedné ruky dalo spočítat. A přesto zde v příštích letech tato hrstka ochotných a pracovitých lidí, ke kterým se v průběhu času přidávali další pomocníci, dokázala alespoň částečně sokolovně vrátit bývalou krásu. Když jsem do sokolovny poprvé přijel, bylo to staveniště a nic nenasvědčovalo tomu, že zde za pár let členové jednoty (v roce 2016 jich bylo 70, z toho 35 dospělých a stejný počet dětí) začnou pravidelnou sportovní a bohatou spolkovou činnost.

Těch pár členů se vrhlo v roce 2009 „Lví silou“ do práce a začali postupně s jednotlivými fázemi opravy sokolovny. Postupně zde během pěti let odpracovali na 4.000 brigádnických hodin, aby opravili přípojky inženýrských sítí, zrekonstruovali kompletně sociální zařízení, rozšířili a zmodernizovali vytápění sokolovny, vyměnili rytinu na celé budově... Víkend co víkend, postupně dávali sokolovně nový, krásnější kabát. Mnozí z nich kromě odvedené práce přispěli i financemi.

Přesně tak, jako v časech jejich dědů, kteří tuto budovu postavili…
Jak se jim to povedlo, si můžete prohlédnout na fotografiích v listingu. Dílo, které společně vytvořili, má ještě jeden, zcela zásadní, vliv. Nespočet hodin a odvedená práce členy jednoty spojila a oni si své znovuzprovozněné sokolovny váží a i když je čeká ještě spoustu práce, doufejme, že je „Lví síla“ neopustí.

Dnes je tedy čas i na sportovní a spolkovou činnost. Družstva Sokola Kamenice hrají I. a III.třídu Regionálního přeboru ve stolním tenise, jednota pořádá dětské sokolské Šibřinky, výlety na běžkách a kolech, běhy Kamenická 15 a Olympijský běh, pouťové zábavy, turnaje v nohejbale a stolním tenisu, Noc sokoloven.

Jak ke keši:

Keš je sice mystery, ale naleznete ji na výchozích souřadnicích.

Kód, potřebný pro otevření zámku,hledejte v listingu

Kód si raději připravte v klidu doma. Přímo u keše na mobilním telefonu to bude velmi obtížné.

Místo je uprostřed obce, proto prosím, buďte opatrní při odlovu. Schránku po odlovu dobře uzavřete.

V kešce naleznete razítko a samolepky. Ty jsou potřebné pro hru, kterou Sokol v rámci projektu připravil. Zájemci si mohou vzít samolepku (1 kus na hráče) nebo si otisknou razítko do hrací karty. Jako ve všech keškách sokolské série, jsou i zde větší dřevěné placky, které si můžete brát bez výměny. Pro každého pochopitelně zase jenom jeden kus. Razítko prosím neberte, je součástí kešky.
Dále jsou zde tematická CWG ke keši a k sokolskému projektu. Ta jsou určena k výměně kus za kus.

Pro “bednaře” je navíc připravena drobná odměna.