Silné zakouření značně ztěžuje zásah, zejména záchranu osob, vyvolává jejich paniku, snižuje viditelnost a vzniká nebezpečí ztráty orientace, intoxikace i výbuchu. Silné zakouření ztěžuje zjištění místa hoření a přístup k němu, tím snižuje účinnost hašení a zvyšuje spotřebu hasiv, vyvolává zvýšenou potřebu dýchací techniky a tím zkracuje dobu nasazení hasičů. Silné zakouření je zpravidla doprovázeno zvýšenou teplotou.
Při hašení požáru při silném zakouření je třeba:
- určit větší počet průzkumných skupin, využít infrakameru a další technická zařízení k vyhledání osob, k zjištění míst hoření a provádět opatření k omezení rizika pro zasahující hasiče plynoucího z nebezpečí ztráty orientace, zejména používat vodícího lana nebo hadicového vedení k orientaci,
- usměrnit odvod tepla a kouře žádoucím směrem (přirozená nebo nucená ventilace, využitím zařízení pro odvod tepla a kouře, přetlaková ventilace),
- důsledně používat dýchací přístroje a zajistit jejich dostatečnou zálohu,
- zjistit, zda v zakouřeném prostoru nebo v prostorech ohrožených kouřem jsou předměty, které by mohly být kouřem poškozeny nebo znehodnoceny a učinit opatření k co nejrychlejšímu odvětrání nebo k jejich evakuaci,
- počítat s nebezpečím výbuchu zplodin nedokonalého hoření, zachovávat ostražitost při otevírání dveří a oken. U místností silně zakouřených kouřem o vysoké teplotě může dojít ke vzniku žíhavých plamenů, k náhlému vzplanutí v celém prostoru i k explozivnímu hoření; proto je třeba mít připraven zavodněný útočný proud a teprve pak místnost otevřít.
